Zamilovaný labyrint

Den Neočekávaní

Dneska jsem mohla spát nějak podezřele dlouho, ale pak mi došlo že je vlastně konečně víkend, sice si přispat můžeme jen v sobotu, ale i to mi bohatě stačilo pro skvělou náladu, jenže to jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Podával se už oběd a já stejně přišla o trochu později ,,Číslo Osm pozdě! Jak si tohle představujete, sednout a jíst!" řekl ovšem naštvaně a s důrazem, dokonce mě projel chladným pohledem, utvrdilo mě to v tom, že dneska to asi nebude nejlepší den. Všichni dojedli oběd a v sobotu jsme si po obědě mohli dělat co chceme, měla jsem v plánu jít zapracovat na svojí schopnosti, ale v tom mě Pětka vyrušil ,,Takže Beth, pokud nemáš žádné plány, jdeš se mnou" začal se usmívat a dívat se mi do očí, zmateně jsem se na něj podívala a zasmála se ,,Co třeba takhle mi to víc upřesnit?", pozvedl obočí, zkroutil hlavou a vzal mě za ruku, takže asi ne, pomyslela jsem si. Teleportoval se ven před dveře aby mi je otevřel, připadala jsem si v tu malinkou chvíli jako nějaká královna, co má své služebné na otvírání dveří, nějak jsme nic moc nedělali, jen chodili po městě a já povídala o svém životě, tedy až do té chvíle než ,,Sakra! Já zapomněl, že musím! Něco.. Víš.. Já musím-" teleportoval se pryč, stála jsem tam jak sloup s otevřenou pusou, nevěděla jsem ani co si mám myslet, bylo to nezdvořilé, bylo mi smutno a zároveň mě to naštvalo, očekávala jsem víc, došla jsem zpátky naštvaná a hned do pokoje, ale kdo mě u dveří nezastavil ,,Ahoj Beth! Přemýšlel jsem, jestli nechceš třeba někam zajít? ", tohle vůbec neznělo jako Klaus, byla jsme naštvaná, ale zase jsem ho nechtěla odmítnout ,,Víš ty co? Klidně pojďme". Šli jsme do blízkého opuštěného parku ,,Pravděpodobně si říkáš, proč je to tu opuštěný, je to z toho důvodu, že se tu jeden kluk jednoduše rozjebal na rozbité houpačce, tak sem maminky děti nepouští" sice tahle informace byla trochu zbytečná, ale přišlo mi to docela zajímavé, ještě lepší bylo, že na ty houpačky jsme si šli sednout ,,Hlavně aby jsme nespadli" ano, opravdu jsem si myslela, že to bylo vtipné, ale co se nestalo moje houpačka se utrhla a já spadla, naštěstí jsem se nehoupala, ale aspoň jsme se pořádně zasmáli ,,No tak si asi budeš muset sednout na můj klín" řekl když se ještě smál, já jsem si stoupla a zas se na něj upřeně podívala a zčervenala jsem ,,C-cože jsi řekl?" přestal se smát a podíval se na mě ,,Pokud ch-chceš?" oba jsme tam jen tak stáli a koukali jeden na druhého, jenže Klaus udělal další krok, vzal mě za ruku a posadil, oba jsme byli ticho, nevěděli co říct, takový ten trapný moment ticha, chtěla jsme něco říct, ale podvědomí mi to nedovolilo. Klaus si opřel hlavu o moje záda a začal se smát ,,Co to zas děláme" lehce jsem se na něj pootočila ,,To se ptáš mě? Já tě za ruku netahala" řekla jsem s úsměvem na tváři, Klaus se na chvíli zamyslel a pak si mě natočil trochu víc k němu a vzal mě za bradu, nic jsem nedělala, jen se mu zas dívala do očí, začalo to, zas mě začal líbat, držela jsem ho za vlasy, viděla jsem, že se to tak ve filmech dělá, on mě jednou rukou držel za tvar a druhou za krk, byl to božsky nepopsatelný pocit, ale vzpomněla jsem si na pětku, takže jsem přestala a odešla, jen tam seděl, nic neříkal a zmateně se na mě díval, bylo mi to všechno blbý, pětka a Klaus? Musím si přece vybrat. Když byla večerka, hodila jsem Klausovi pod dveře papírek, kde stálo ,,Milý Klausi, omluvám se, že jsem odešla, bylo to nádherné, nelze to popsat, ale bála jsem se. -Beth" nevěděla jsem, co mu mám napsat vůbec ne, ještě to bylo takhle krátké, byla jsme fakt v rozpacích, nevěděla jsem ani, co jsme chtěla, ale chtěla jsem jít spát v tom okamžiku se ale objevil Pětka, zhurta a unavený spustil ,,Moc se ti omluvám, že jsem odešel, ale měl jsme menší práci a nedošlo mi to, moc se ti za to omluvám" nadechl se hluboce a vydechl, já se na něj ani nezlobila, ale co si to nalhávám, zlobila, ale na tak moc ,,V pořádku, omluva se přijímá" podíval se na mě a přišel blíž ,,Děkuju moc" a dal mi rychlou pusu a šel spát, zas jsem byla v údivu, bylo toho už moc, nevěděla jsme co si mám myslet, co dělat, zas mi probíhalo hlavou to samé, ty samé otázky, ale pořád se mi to líbilo, jelikož šel Pětka spát, šla jsem taky, nechtěla jsem ho budit, ale trvalo, než jsem usla, jelikož to bylo na dlouhé přemýšlení.

-Takže se všem omluvám ta dlouhou neaktivitu, ale jak víme máme coronu a distanční výuku, jelikož jsem na střední, tak to není zrovna lehký, tak se vám moc omluvám, tenhle díl asi není nic moc, ale doufám, že jste zdravý a máte se dobře, byla bych ráda za nějaký komentář, třeba jak se máte a co si myslíte o nové kapitole, předem vám děkuji :) <3 A hlavně velké dík za to, že vás to baví číst.