Kouzlo vlny tsunami

5.

*Liss

Když jsme šly do obchodu, pořád jsme se pošťuchovaly. Ann se mě zeptala na Mika.

„No... je úplně boží! Viděla jsi jeho vlasy? A oči? A úsměv?" Vykřikla jsem nadšeně. Jak by ne, když jsem s ním byla sama! Jo, ta zrádkyně mě tam sice nechala a šla se bavit s tím magorem, ale i tak to byl nejlepší den mého života. Ann jen smutně zakroutila hlavou. Nechápu jí. To mi chce zakázat s ním chodit? Mám ho ráda, a ona to ví, tak proč mi to kazí? Někdy jí vážně nechápu.

Jelikož mají naši výročí, dohodly jsme se s Ann, že u nás přespí a budeme mít 'holčičí párty'. Zastavily jsme se před obchodem s potravinami, kde jsme chtěly nakoupit vše potřebné na dnešní akci.

„Takže dvě coca-coly? Zeptala se mě Ann. Uchechtla jsem se. 4 litry obarvený vody se spoustou cukru na dvě holky? Není to trochu moc? Pro nás ne.

„Dobře." odpověděla jsem a nechala jsem Ann nasednout do vozíku i se dvěma láhvemi coly. S těžkým vozíkem jsem zajela k brambůrkům a podivně koukající lidi jsem nechala za svými zády. Čapla jsem do ruky jedny červené pringles, kdežto má kamarádka vzala Bohemia s příchutí grilovaného masa.
Podívala jsem se tázavě na moji nejlepší kamarádku. Ta jen přikývla. Skrčila se do vozíku, jak jen to šlo, a začala odpočítávat: „Liss vyráží vstříc čokoládě za tři, dva, jedna... startuje!"

Vyrazila jsem. Přišla ostrá zatáčka, kterou jsem, na rozdíl od druhého družstva, naprosto ukázkově vybrala. Vlastně bych teď už byla v cíli, kdybych se, bůh ví jak, neobjevila na zemi. Nade mnou se skláněl jeden kluk, podávající mi ruku. Mezi tím se nad rozházeným zbožím hádali dva kluci, oba takoví tmavší, ale i tak celkem pěkní, a asi byli bratři.

„Jsi naprostý kretén! Že sem tě vůbec s sebou bral! Nemůžeš být ani na veřejnosti v klidu?!" Křičel ten starší. Odněkud jsem ho znala. A ten hlas... na 100 % jsem ho někde viděla.
Ten, co stál nade mnou, už vytáhl Ann a podával mi ruku. Já se jí chytla a nechala se vytáhnout na nohy.

„Taky bys někdy mohl řídit vozík ty! Co si pamatuju, tak si ho řídil jen jednou!" Pan pomocná ruka se ke mně nahnul a celkem nahlas řekl: „ Takhle se hádají pořád. Jinak já jsem Thomas, tohle je Jason a jeho brácha - Jack." Mile se na mě usmál. Bratři se náhle přestali hádat a ten starší se nás ihned zeptal na jména.

„Já jsem Liss a tohle je Ann." Ukázala jsem na mou kamarádku. Ta zatím jen koukala na Jacka, který jí pohled opětoval. Že by přeskočila jiskra?

„Omg! Kde jste vzali tu čokoládu?!" Vykřikla jsem překvapeně. V košíku měli Milku s kousky kukuřice, s oreem a ještě jednu obyčejnou. Obyčejnou jsem už samozřejmě měla, na rozdíl od těch ostatních. Milka s oreem, to musí být mňamka! A s tou kukuřicí...to si nejsem jistá.

„Jo, ta je teď nová. Je mezi čokoládami ale o poličku výš." řekl a mrknul na mě Jason. Já už vím, kde jsem ho viděla! To je Jason Derulo! Ten, co nazpíval wiggle! Jako by mě můj mobil slyšel, začal zvonit jako blázen. A jaký mám vyzvánění? Wiggle! To znamená, že volá máma. Rychle jsem ho vytáhla z kapsy a s tím nejčervenějším obličejem jsem přiložila mobil k uchu. To ale nebylo nic proti Jasonovi. Ten rudě přímo zářil!

„Ano? Ahoj mami...Jo...jsem v obchodě...jo mám...dobře...toho se neboj...dobře tak ahoj!" Řekla jsem a vypla mobil. Jen jsem nevinně pokrčila rameny a řekla: „Máma"

„Tak my už musíme letět." prohlásil Jack. Rozloučili jsme se, vyměnili icq (ano, oni mají icq!!) a oni odešli. S Ann jsme si vyměnily pohledy a pokračovaly v nákupu...

***

Ahoj lidi, jako vždy i nyní děkuji za přečtení :) Omlouvám se, že poslední dobou moc nepíšu, ale jsem v osmé třídě a připravuju se na přijímačky :/ tohle vysvědčení se už přeci jen počítá :/

Dále bych se chtěla omluvit za to, že jsou tyhle kapitoly tak krátké, ale dlouhé kapitoly píšu v jiném příběhu :) tam leží i většina mých nápadů :/

Potom bych chtěla poděkovat všem 500 čtenářům. Jste úžasní!!! Tolik jsem doopravdy nečekala! Moc vás miluju a za odměnu vám do konce měsíce přidám další část :D

Pac a pusu
Helela :**