Potter ze Zmijozelu?|Marauders FF

Prolog

Nacházíme se v pokoji Jessici Thalie Potterové.Její pokoj je vymalován bíle a všechen nábytek je bílý, podlaha je z tmavého dřeva. Pokoj je obdelníkového tvaru a jedna celá dlouhá zeď je pokryta poličkami, na poličkách je spousta knih, od učebnic jak kouzelnických tak mudlovských po dobrodružné a romantické knihy. Na jedné z poliček je zarámovaná fotka kde je ona a její bratranec James,je jim tam zhruba 10let, James jí chyběl  dětství si byli hodně blízcí, ale když u nich byli naposledy na náštěvě jejich matky se pohádali a přestali se vídat, už to je 6let. Jessica sedí ve okně na parapetu a čte si svojí oblíbenu knihu, Famfrpál v průběhu věků. Letos v březnu jí bylo 16let, má dlouhé, rovné hnědé-až skoro černé vlasy, není nízká a ani vysoká, má vcelku vysportovanou postavu, a to díky Famfrpálu, který hraje na postu brankáře. 

Vypadá to že je začtená do knížky, ale její smaragdové oči neklouzají po stránce a už dobrou hodinu neotočila stránku. Přemýšlela, o škole a o životě, který za sebou měla, vzpomínala na společné chvíle s Jamesem a přemýšlela o tom jak se asi má. Jistě napsala by mu dopis, ale matka jí to zakázala. Náhle její myšlenky nabraly úplně jiný směr, už jí nebavilo žít tenhle život kde existují jen samá pravidla, chtěla si užívat života a smát se dlouho do noci, jako to dělávali s Jamesem. Chce to změnu a ona ví jak to udělat, aby rodiče souhlasili. 

Prudce se zvedla, zavřela knížku a vyběhla z pokoje, v půlce chodby zastavila, a pomyslela si jakou to bude mít úroveň , když takhle vběhne do obývacího pokoje. Takže vyhledala zrcadlo, ve kterém se upravila, a poté se klidným krokem rozešla za rodiči. Zaťukala na dveře a počkala na vyzvání.

"Otče, matko, napadl mě plán, jak dokázat že jsme lepší než Euphemie a její ubohý syn."

Oba rodiče se na sebe se zájmem podívali a pokynuli na svou dceru aby pokračovala

"Musím ho v něčem shodit, v něčem co je pro něj důležité, musím být lepší než on. Ale pro uskutečnění mého plánu musím nastoupit do Bradavic" Ukončila svůj krátký monolog.

"Zní to jako chytrý plán, s matkou si to ještě promyslíme, teď máš ale trénink, pokuď se nepletu" odpověděl její otec Fabián Potter.  

"Nepleteš otče, jdu se převléct a začnu." Odpověděla slušně Jess, ale měla na mysli něco zcela jiného.

......

Vyšla na zahradu a v ruce měla svůj Nimbus z tmavého dřeva. Mířila nakonec zahrady kde se nachází celé hřiště a před ním je budova s potřebnými věcmi. Otevřela dveře a vešla. Hned naproti dveřím byla police kde se nacházeli všechny pomůcky, nahoře byla vitrína z nerozbitného skla kde byli vystaveny zlatonky, pod ní byli camrály a v poslední polici byli přivázány potlouci. V ostatních policích byly pálky pro odrážeče, helmy a brýle. Na vedlejší polici byla vystavena košťata, Zametáky, Nimbusy , Komety, Stříbrné šípy a dokonce i nějaké vzácné kousky jako Měsíční Paprsek nebo Ohnivák. Zbytek místností byl polepen podepsanými plakáty slavných družstev a dresy známých hráčů.  V rohu místnosti byly dveře do šatny kde byla spousta dresů. Poslední zeď byla plná fotek a článků o Jess. Na to že jí bylo teprve 16 byla v celku úspěšná, měla to v genech z otcovy i matčiny strany. Oba hráli za kolejní družstvo, ano ona do Bradavic nemohla a oni tam oba chodili, otec Havraspár, matka Havraspár.

Celá tahle budova patřila jen jí, otec jí nechal vystavět hned jak se Jess o famfrpálu zmínila, její otec má rád když je všechno vcelku a proto toho je tolik.

Jess si odložila koště a nejdříve si zaběhala kolem hřiště. Poté vzala dva potlouky a vypustila je, půl hodiny se jim vyhýbala a nakonec jí to přestalo bavit. Vzala si deset camrálů a začarovala je aby se vznášely ve vzduchu, a poté se přesunula k obručím. Připravila se a pak mávnutím ruky poslala camrály po jednom, ale rychleji za sebou, chytila všech deset. Poté vše uklidila a protáhla se. Hned ze zahrady zamířila do sprchy.

Když vylezla ze sprchy byl čas večeře, otevřela šatník a vzala si bílé letní šaty a vydala se na večeři. Celá večera proběhla v tichosti, které přerušila až její matka, Caroline Rowenová.

"Z otcem jsme se dohodli že pojedeš v září do Bradavic a taky v pondělí odjíždíme a budeme pryč až dokonce prázdnin,  takže je potřeba nakoupit školní potřeby."

"Dobře matko, děkuji." Hned jak Jess vyšla z místnosti rozběhla se s úsměvem do pokoje. V pokoji pak dlouho tančila na posteli na různé písničky.

Konečně uvidí Bradavice.

............................

Takže děkuji za čtení a doufám že vám tento úvod nějak nevadí.

Příští kapitola už bude z pohledu Jess.

Zanechte komentář s vaším názorem.