13.

299 22 3
                                    

Stála jsem  před vchodem do společenské místnosti, všude bylo ticho, za to jsme mohli poděkovat několika ochranným kouzlům, které dokázaly zastavit zvuk a nechat ho pouze v naší společenské místnosti. Zhluboka jsem se nadechla a nasadila jsem sebevědomý pohled. 

Ve chvíli, kdy jsem vešla dovnitř se mi rozplynuly veškeré špatné myšlenky. Ani chvíli jsem neotálela a šla jsem ke stolu s pitím, nalila jsem si, trochu říznutý, punč a rozhlížela jsem se po místnosti. Po chvilce jsem si všimla, že u jednoho stolu v rohu stojí Reg. 

"Ahoj." Přešla jsem k němu a pozdravila jsem ho. 

"Jess, já bych se chtěl strašně omlou-" Začal se omlouvat, ale zadrhl se a s otevřenou pusou na mě koukal.

"Stalo se něco?" Optala jsem se ho starostlivě.

"Páni. Dneska ti to strašně sluší, teda, ne že by ti to jindy neslušelo nebo tak ale, jak." Začal ze sebe sypat.

"Děkuju." Vděčně jsem se na něj usmála.

"Chtěl jsem se ti omluvit, ale nemohl jsem tě nikde najít." Vysvětlil.

"To je v pohodě, omluva se přijímá." Usmála jsem se.

"Tak, jdeme se bavit ne?" Zeptal se Reg a táhl mě ke stolu s pitím. Podal mi skleničku s ohnivou whisky a sám si také jednu vzal.

"Na nejlepší brankářku." Prohlásil a pozvedl skleničku.

"Pro nejlepšího chytače." Prohlásila jsem taky a hodila jsem do sebe skleničku, hořkost tekutiny jsem ještě dobrou chvíli cítila. Uběhlo pár hodin a my jsme se s Regem bavili u baru, občas k nám někdo přišel a zapojil se do konverzace.

"Tuhle znám." Nadšeně jsem vykřikla a táhla jsem Rega na "parket", začala jsem tančit do rytmu a užívat si písničku. Reg tam jen stál, protočila jsem nad ním očima, chytla jsem ho za ruku a táhla jsem ho do středu dění. Reg se otočil a šel zpátky k pití.

"No ták." Protestovala jsem, když jsem k němu došla. Když to nejde po dobrým, tak to půjde po zlým.

"Vsadím se, že nedáš víc jak pět skleniček po sobě." Vyzývavě jsem se na něj podívala.

"Když to dám, tak to zkusíš taky." Mrkl na mě. Přikývla jsem a začala jsem nalévat skleničky.

"Mám lepší nápad. Budeme se střídat." Napadlo mě. Přikývl a vzal si první skleničku hodil ji do sebe a já udělala to samé. Takhle to šlo dál a byli jsme už u páté skleničky, vypít to už bylo náročnější a neustále jsme se něčemu smáli. 

"Devět." Prohlásil Reg potom co do sebe nalil další skleničku.

"Ne to byla osmá." Zakroutila jsem hlavou. 

"Jedna, druhá, třetí, pátá, osmá, devátá." Počítal na prstech a výsledek mi ukázal.

"To dává smysl." Přikývla jsem.

"Už mě to neba." Zakňučel Reg.

"Já mám perfektní nápad." 

"Jakej?" Zeptal se.

"Půjdeme tančít a potom půjdeme navštívit Jamesíčka a Siriuska." 

"Tak jo." Souhlasil a táhl mě do středu "parketu".  Začali jsme tančit do rytmu a pomalu se k sobě přibližovat. (Feel So Close- Calvin Harris) Byli jsme už hodně blízko. A pak jsem dostala strašné nutkání ho políbit a někde jsem slyšela že by jsme měli naslouchat svému tělu, takže jsem to udělala. Po chvilce jsem se odtáhla a koukla jsem na něj, vůbec nevypadal že by mu to nějak vadilo a znova si mě přitáhl do polibku. Po chvilce jsme se odtáhli a začali se smát. V tu chvíli nám ta situace přišla strašně legrační. Poté jsem ho chytla za ruku a se smíchem jsem ho táhla na chodbu.

...

"Můžeš mi vysvětlit proč mají společenskou místnost tak nahoře?" Zeptal se Reg.

"Myslím že kdyby ji měli vedle nás bylo by to fajn, mít sousedy." Dodal a začal se chechtat a já se k němu přidala. Šla jsem dál ale v tu chvíli jsem se zasekla v jednom rozpadlém schodě, což bylo tak strašně vtipné, takže jsme se ještě pár minut smáli tomu že jsem zaseklá. 

...

"Pššššt, potichů. Už vím, už vím. Vždyť jsem tady dneska bylaa." Smála jsem se když jsme nemohli uhádnout heslo.

"To jsi nemohla říct dřív?" Smál se Reg.

"Červená." Řekla jsem heslo a obraz nás pustil dovnitř.

"Vážně jejich heslo je červená?" Chechtal se dál Reg.

"Potichoučku." Dala jsem si prst před pusu. Pak jsem mu sočila na  záda.

"Kupředu můj věrný oři!" Zvýšila jsem trochu hlas. Reg napodobil zvuk koně a rozeběhl se, cestou jsem ho navigovala, aby jsme trefili pokoj kluků. Bez zaklepání jsme vtrhli dovnitř a rozsvítila jsem.

"Prrrr." Dala jsem povel a Reg zastavil. Kluci se rychle probrali a vyjeveně na nás koukali.

"J?" Zeptal se James a ještě se rozkoukával.

"Saludos señores." Pozdravila jsem je.

"Páni, vy jste pořádně slavili co?" Zeptal se se smíchem Sirius. S Regem jsme se místo odpovědi jen chechtali.

"Jess, myslím že by jste si měli jít lehnout." Nabídl nám Remus.

"Ale my ještě nechceme jít do hajan." Protestoval Reg.

"Ano, musíme se přihlásit na koňský závody, že jo Regu." Reg jenom přikývl.

"No ták, J. Vážně by bylo lepší si lehnout." Přemlouval nás James.

"Hijé." Zavelela jsem a Reg se rozeběhl ven, jenže jsme zavřeli dveře, takže jsme to do nich naprali. Leželi jsme na zemi a smáli se. Kluci k nám starostlivě přiběhli. A pak nás dovedli do postelí, Rega do Siriusovy a mě do Jamesovy. 

"Né Regíku." Hraně jsem zakřičela a natáhla k němu ruku. Kluci si sedli na Removu postel, která byla naproti těm, ve kterých jsme leželi. Reg se jenom hlasitě smál. Postavila jsem se a skočila na postel k Regovi.

"Musíme se schovat." Zavelel Reg a dal přetáhl přes nás peřinu, kde jsme se hlasitě smáli. Po chvilce se tam nedalo už dýchat tak jsme chtěli vylézt, jenže jsme se o té peřiny zamotali a spadli jsme na zem. Kde jsme se znovu začali chechtat. Do peřiny jsme se zamotali tak, že jsme nemohli vylézt. 

"Pomoooooc." Křičeli jsme s Regem.

"Ne, aspoň teď půjdete spát." Odpověděl Remus. A bylo to tak, po chvilce jsme s Regem usli.

...

Tak tady je další kapitola.

Snad se vám líbí.

:3


Potter ze Zmijozelu?|Marauders FFKde žijí příběhy. Začni objevovat