Chceš letět ke hvězdám? [Doctor who FF]

20: Naslouchej

*Ahojte. Teď to bude opravdu zajímavé...*

Bylo mezi námi ticho. A já naslouchala jeho pomalému a mělkému dechu.

Moji pozornost upoutalo takové šoupavé pleskání. ,,Kde teď jsme?"

,,Pořád v Museu." Pomalu mě hladil po vlasech.

Ozvalo se zaklepání na vchodové dveře TADRIS. ,,V tom případě Klaus klepe."

,,Já nic neslyším." Přesto vstal a nazul si boty. A já to všechno slyšela. To je divné. Doktor byl ale pryč. Slyšela jsem jeho kroky až do řídící místnosti.

,,Jak je na tom to děvče? Přežila?" Klaus zněl ustaraně. Nečekala jsem, že o mě bude mít starost.

,,Rhee je fajn." oznámil Doktor zbytečně tvrdým tónem.

Slyšela jsem, jak si Klaus otřel ploutví čelo a Doktor si povzdechl. ,,Těšilo mě. Zase někdy."

Klaus zněl rezignovaně. ,,Sbohem tedy." a odcházel. Pak se zastavil o ještě se otočil. ,,Doktore, uvědomuješ si, že s jedním srdcem by nepřežila?" Nechal Doktora tiše přerývavě vydechnout a odešel.

Tak moment. Já jsem u sebe v pokoji a oni v řídící místnosti. Tak jak je můžu slyšet? A s jedním srdcem by nepřežila? To je hodně divné. Naslouchala jsem jeho krokům vracejícím se zpátky do mého pokoje.

Musím si ověřit, jestli nemám halucinace po tom výbuchu té... to je jedno co to bylo.

Když jsem vnímala Doktorovy kroky u dveří, promluvila jsem. ,,Jak to myslel Klaus s těmi dvěmi srdci?"

,,Nijak." odpověděl mi neurčitě zpoza dveří. Pak vešel a sedl si ke mě. ,,Co chceš dělat?"

,,Poslouchat hudbu." Muluju hudbu. Nedivím se, že mě napadla jako první. Teď, když nemám zrak. Dodala jsem si v duchu. Nahlas to nedokážu říct.

,,A kterou? Mám tu Lineťansky blues, Madriganský jazz..." já ho zvednutím ruky zarazila a usmála se.

,,Já myslím pozemskou z mého století."

Bylo slyšet že pokrčil rameny. ,,Jasně. Vyber si."

,,Fall out boy." Zazubila jsem se. Potřebuji zvednout náladu.

,,Je mi líto, ale toho zpěváka neznám." Lehounce nakrčil čelo.

Já se začala culit. ,,Je to hudební skupina. Ale nevadí. Když ji neznáš, asi ji tu nemáš, co?"

Napadla mě šílená myšlenka. Oba potřebujeme změnu tématu. ,,Naučím tě to." Začala jsem zpívat a můj hudební sluch nulového koeficientu se činil. Klepala jsem nohou o podlahu do rytmu a ta písnička se mi jednoduše líbila.

This is a black, black ski mask song
So put all of your anger on
In the truly gruesome do we trust
I will always land on you like a sucker punch

Singing I am your worst, I am your worst nightmare
I am your worst, I am your worst nightmare

If you knew, knew what the bluebirds sang at you, you
We'd never sing along
Cast them out cause this is our culture
These new flocks are nothing but vultures

Because they took our love and they filled it up
Filled it up with novocaine and now I'm just numb
Now I'm just numb
And leave me, don't mind me, I'm just a son of a gun
So don't stop, don't stop until your heart goes numb
Now I'm just numb
Don't feel a thing for you...

Dál jsem nepokračovala. On se smál od ucha k uchu a já taky. Byla to nádherná písnička, o když v mém podání zněla šíleně falešně. Taková energicka a rytmická. Pak mě vzal za ruku.

,,Chci mít stejné podmínky jako ty." Slyšela jsem, jak někam sáhl a podal mi do ruky něco měkkého. Bylo to z látky a já jsem si uvědomila, že nevědomky napínám sluch a slyším častečky prachu všude okolo té věci, když nastane ticho jako teď. To bude nějaká halucinace. Teď to neřeš. ozvalo se mé vnitřní svědomí.

Pak jsem to poznala. Šátek. ,,Ty chceš...?" Můj mozek si dal pauzu. Prostě nechápal proč a já taky.

,,Jo." Kývl. Zas ten divný pocit, který říkal, že slyším, jak Doktor kývl. To bude asi vedlejší úcinek toho výbuchu světla. Můj mozek je asi groggy. Teď na to nebudu myslet. Snad se to vyřeší. Popadla jsem šátek a s úsměvem jsem mu zavázala oči.

*Ahojte. V médiích je ta písnička, pokud chcete. Ať žijí Fall out boy! Příště přijdeme na kloub tomu, proč Rhea slyší prach...*

GERONIMO!!!