Je mi zima.
Přes židli mi visí svetr.
Nepopojdu ani metr.
Nechce se mi.
Nechce se mi na něj sahat,
nechce se mi zase plavat.
Plavat v tobě, plavat v nás,
plavat v nejkrásnější z krás.
Nebudu na něj sahat.
Ze strachu.
Ze strachu abych se znovu nezhoupnul.
A taky ze strachu, abych se nezalknul.
Abych se nezalknul slečnou nostalgií,
tou, co nás v tesknící obludu pojí.
Té se bojím.
Abych se nezalknul tebou,
abych už byl jenom sebou.
To bych chtěl.
Příšerná zima,
být v teple by bylo prima.
Seru na symboliku,
ten svetr je teplej.
