Kam teď?
Zeptala se mě jednoho rána má domovní zeď.
Já nevím zdi,
Možná mě tu prostě nech a sama si jdi.
Nechat tě tu?
Ty jsi se zbláznil,
Potřebuješ někoho, kdo by tě chránil.
Potřebuju,
ale nechci.
Cítím se tu jako v kleci.
Jako v kleci?
Prosím tebe,
vždyť tu máš díky mně hotové nebe.
Máme ho spolu,
a já ho neopustím.
Říká, když mě vleče spadaným listím.
Zdi prosím,
nech mě už být.
Já chci jen bez tebe žít.
Nebavíš mě,
skončilo to.
A jestli se ptáš proč, tak právě proto.
Odešla zeď
odešel svět.
Nový však přišel,
nechce mi ublížit,
je to můj přítel.