Koukám se na tebe přes sklenici piva,
koukám se na tu, co na mě zbyla.
Koukám se koukám, smysl v tom nevidím.
Proč nedopiju pivo a potajmu nezmizím?
Popravdě možná znám odpověď.
Nechce se mi opouštět tenhle svět.
Nechce se mi opustit svět neprázdné postele,
svět, na nějž nezadaní pohlížejí nevrle.
A tak i když to, že nejsi ta pravá moc dobře vím,
radši jsem s tebou ničím, než sám a vším.
Zvedám pivo ze stolu a přikládám jej k ústům.
Brzy se zvednem a půjdeme. Vstříc visutým mostům.
