Osud neošálíte Páni profesoři! (Snarry)

1. Dopis

Harry si opět usrkl té výborné Whisky co tak miloval. Zrovna pročítal Denní věštce. No, "pročítal" je asi příliš silné slovo,  ve skutečnosti jen zíral na popsané stránky a snažil se vymyslet co dál. Byla skoro půlnoc a on opět nemohl spát, jako už mnoho týdnů. Mohl by se sice napít Bezesného spánku, ale k čemu by to bylo. Stejně by ho tyto myšlenky dostihly. A proč tedy vlastně nemohl usnout? Ano, on přesně věděl co mu nedá spát! Vždy si myslel, že ho práce bystrozora bude bavit, vlastně o fakt "že by nemusela né" ani nepřemýšlel. Ah, jak se tehdy mýlil.

Harry byl bystrozorem již pátým rokem a ze začátku ho jeho práce i bavila, skutečně. Jenže po nějaké chvíli už to prostě nevydržel! Tolik násilí! Jako by nestačily hrůzy války. Samozřejmě, že když se hlásil na bystrozora tak věděl, co to obnáší...nebo si to aspoň myslel. Čekal, že bude muset čas od času někomu ublížit, jenže válka ho poznamenala a přesto, že byl jedním z nejmocnějších kouzelníků, jací kdy kráčeli po tomto světě, nedokázal už ublížit nikomu. A to i když věděl, o jak nebezpečné zločince se jedná.

Nedokázal se teď podívat sobě do očí. Vždyť kvůli němu zemřelo tolik lidí Voldemortovou rukou! A teď by měl pokračovat a ubližovat. Ze začátku se obhajoval, že se jedná opravdové zločince a ti si přece krutost zaslouží! Ne, to prostě nebyl ON!

,,Co sis myslel?! Že budeš jako bystrozor šťastný a spokojený?!"   

Harry mrštil novinami do krb a zíral je stránky postupně spaluje klidný oheň. V tom se jeho smaragdové oči k otevřenému oknu. Na parapetu seděla nádherná šedá sova a pozorně ho sledovala svými obřími kukadly. Harry si všiml jak v zobáku svírá obálku, s tak povědomím znakem. Znakem bradavické kouzelnické školy. 

Harry se vymrštil a rychle si dopis převzal. 

,,Co je to za pitomý vtip?"  Proč mu proboha přišel dopis z Bradavic? Navíc teď o prázdninách? Na nic nečekal, rychle ho otevřel a četl:

Drahý Harry,

potřeboval bych s tebou probrat jednu určitou záležitost. Myslím si, že nejlepší by na to bylo osobní setkání u mě v Bradavicích. Nechci na tebe být příliš zbrklí, ale jde o velmi naléhavou situaci a potřeboval bych ji probrat co možná nejdříve. Vyhovovalo by ti to tuto sobotu v 10 hodin? Mně v celku ano, to tu totiž Minerva zrovna nebude, ani si neumíš představit jak umí být zvědavá a já nechci, aby se něco dozvěděla.

Budu se těšit na odpověď.                                                                                                                                                Albus Brumbál

PS: Heslo je citronové želé.

Harry dopis zaraženě odložil. ,,Co se mnou potřebuje Brumbál probrat? A proč je to tak důležité?!"

Od konce školy se moc nevídali, vlastně se nevídal skoro s nikým. Harry se za poslední rok kvůli výčitkám z práce naprosto uzavřel do sebe. Byl z něj naprostý opak toho usměvavého, přátelského chlapce s rozčepýřenou kšticí. Teď z něj byl uzavřený, nepřístupný, chladný člověk s po lopatky dlouhými, černými vlasy a chladnými zelenými oči. Už to nebyli ty přátelské smaragdy, které se na všechny okolo smáli. Teď to byly chladné oči, podezřívavé a nahánějící hrůzu. Své přátele ze školy už vůbec nevídal, ale nevadilo mu to, právě naopak byl sám a to mu vyhovovalo...to si aspoň nalhával. 

Dopis ho však překvapil a nutno dodat byl i trochu zvědavý, jaká záležitost může být takto významná a proč to chce Brumbál řešit zrovna s ním. No nezbývalo, než vzít brk a papír a na dopis odpovědět:

Drahý profesore Brubmále,

velmi jste mne svým dopisem zaujal. Čas i místo mi vyhovují.

S pozdravem                                                                                                                                                                            Harry Potter

Tak doufám, že se Vám první kapitola líbila, nechci, aby se stalo tradicí, že pokaždé sem budu psát nějaký komentář. Ale jelikož je toto první kapitola, asi se tomu nevyhnu. Takže zaprvé se omlouvám za gramatiku, ale pravopis nikdy nebyl mou silnou stránkou. Za druhé od tohoto nečekejte nic převratného, je to  můj úplně první příběh. Za třetí vůbec nevím jak příběh bude dlouhý a ani co se ještě přesně odehraje, samozřejmě mám stručnou představu o ději, ale nic konkrétního. Jen chci říct že příběh nebude o žádném boji, nýbrž o vytvoření vztahu dvou postav. Tak a na závěr nevím kdy vydám další kapitoly, budu se snažit pravidelně, ale nechci nic slibovat.

Tak teď když jsem se vykecala, mi nezbývá tedy nezbývá nic jiného, než Vám popřát (doufám) dobrou zábavu.