Osud neošálíte Páni profesoři! (Snarry)

2. Návrat

Harry se právě přemístil před bránu bradavického hradu. Bylo opravdu nostalgické vidět opět hrad, bradavické pozemky, zapovězený les a mnoho dalšího. U brány už čekal Argus Filch, ne zrovna oblíbený bradavický školník.

Trochu sebou trhl, když spatřil Harryho a asi se ani není čemu divit. Harry měl ve tváři, pro něj teď již typický přísný a odměřený výraz, který dokonale doplňovaly jeho dlouhé, černé vlasy. Na sobě měl dlouhý, černý cestovní plášť, pod kterým skrýval elegantní přesto velmi jednoduchý černý hábit.

Školník si ho podezřívavě měřil, když ho pouštěl branou na školní pozemky. Když se Harryho zeptal zda ho má doprovodit dostalo se mu je strohého: ,,Ne, to není zapotřebí".

Harry zadumaně procházel hradem směrem k ředitelně. Přestože byl zadumaný nad Brumbálovým dopisem a důvodem jejich setkání, uvědomoval si jak zvláštní to je, být tu opět, po takové době. Vše mu připadalo tak důvěrně známé a zároveň tak strašně cizí.

Už byl skoro u točitého schodiště vedoucího k ředitelně, ještě jedna zatáčka. Stále zamyšlený zahnul za poslední roh, když v tom se s někým srazil. Opravdu to jen tak, tak oba ustáli. Vzhlédl a setkal se s rozzuřeným výrazem profesora lektvarů.

,,Laskavě dávejte příště lepší pozor kam jdete, málem jste mě srazil na zem!" zavrčel na něj podrážděně Snape. Až teď se však na mladíka před sebou pořádně podíval. Severus v duchu zalapal po dechu. Ten mladík byl prostě překrásný. Mistr lektvarů na něj zíral přes svou kamennou, nečitelnou masku, ale hluboko v duši se vpíjel do těch mladých a chladných, zelených očí.

,,Pokud si myslíte, že je to pouze má vina, pak jste na omylu. Je to stejně vaše vina jako má!" zavrčel Harry zpět na Snapea. Bylo mu jedno, že mluví se svým bývalým profesorem, kterého ve školních letech tak nenáviděl. Sice věděl, jakou měl Snape zásadní úlohu ve válce a že stál na jejich straně a ohraňoval ho. Jenže i tak se k Harrymu vždy choval jako parchant, jakoby snad mohl za otcovo chování. On NEBYL James Potter, on BYL Harry Potter, jenže to Snape nikdy nepochopil. A taky už nebyl rozhodně studentem. Ne to opravdu ne, teď mu nebylo patnáct, nýbrž dvacet čtyři, byl dospělí a byl bystrozorem, což ho poznamenalo víc než dost. Takže už vážně nenechá toho umaštěného, sklepního netopýra, aby ho urážel.

,,Co si to ke mně dovolujete Pane?!" zavrčel velmi nahlas lektvarista. Teď už bylo Snapeovi jedno jak moc je ten mladík pohledný, nenechá se od nikoho takhle urážet!

Teď to Harrymu došlo. Snape ho nepoznal! Jinak by ho oslovil jménem a rozhodně by mu neříkal PANE. 

,,Ač bych se tu s Vámi velmi rád vybavoval, bohužel mám nějaké jednání v ředitelně s profesorem Brumbálem." řekl klidně Harry a aniž by o Snapea zavadil pohledem se rozešel směrem ke vstupu do ředitelny. Pronesl ono heslo "citronové želé" a bez jakéhokoliv zájmu se nechal kouzelnými schody přenést k ředitelně.

Severus Snape jen zíral na místo kde ještě před malou chvilkou stál onen záhadný, překrásný, neurvalý mladík, než ho skryl záhyb schodiště. Severus byl beze slov a nedokázal se ani pohnout. To co si k němu ten mladík dovolil bylo neslýchané. Přesto měl pocit že ty oči zná, ano byly mu známé jen si...NE! Tyhle oči sice byly zelené, ale rozhodně nebyly přátelské, byly chladné a nebezpečně vzrušující, ne toto byly naprosto jiné oči než měl ON.

Po nějaké té chvilce se Severus otočil na patě a zamířil do svého sklepního bytu. Stále však myslel na toho mladého muže, mladého, tajemně přitažlivého muže, který ho tak rozhodil.