Osud neošálíte Páni profesoři! (Snarry)

3. Že by příležitost?

Harry zaklepal na dřevěné dveře.

"Vstupte." ozval se zpoza dveří tak známý a laskavý hlas.

Harry vstoupil a upřeně se zadíval na starého a známého Brumbála. Bože, tak dlouho ho neviděl a přesto jakoby se nic nezměnilo. Brumbál byl stále ten usměvavý, velice inteligentní a laskavý starý muž, ke kterému už tolikrát Harry vzhlížel.

,,Harry, tak rád tě vidím." Brumbál vstal od svého ředitelského stolu a přešel k Harrymu ,,Tolik ses za tu dobu změnil, už je z tebe opravdový dospělý muž." zkoumavě si ho prohlížel. ,,Bože co se to s tím klukem stalo." pomyslel si Brumbál. Neviděl ho pět dlouhých let, myslel si že se změnil, ale tohle nečekal. ,,Co se za tu dobu co  ho neviděl muselo stát, aby to změnilo tak rozzářeného, veselého chlapce?" musel s tím něco udělat. Ale to by nemusel být zas až takový problém, jestli tedy Harry přijme jeho nabídku.

,,Pane profesore, taky vás moc rád vidím. Musím říci, že mě váš dopis opravdu překvapil. Opravdu mě zajímá s čím vám mohu pomoci." řekl mladík vřelým hlasem. Opravdu byl rád, že se s Brumbálem setkal.

,,Harry, nevím co na to řekneš. Je to ode mě nejspíš bláhové tě o to žádat, ale byl jsi první kdo mi přišel na mysl." začal stařík tajemně. ,,Abych pravdu řekl, naprosto pochopím, pokud odmítneš. Práci již máš a co jsem slyšel, jsi opravdu nevídaně proslulý mezi bystrozory. Jistě tě tvá práce baví, takže věřím, že je moje otázka asi zbytečná, ale prosím odpusť, prostě to zkusit musím. Jak se říká za zkoušku člověk nic nedá." pokračoval i nadále velmi obecně Brumbál.

Harry už začínal být lehce podrážděný. ,,Proč mi prostě neřekne co po mně chce. A že mě má práce baví?" odfrkl si v duchu ,,Vždyť s ní budu muset skončit, jinak brzy skončím u svatého Munga".

,,Pane profesore," začal mírným hlasem Harry ,,prosím už mě dále nenapínejte. Vím jak rád lidi trápíte nevědomostí a řečmi okolo a podstatu věci necháváte skrytou. Ale už mi prosím řekněte proč jsem tady." Harry na něj upínal svůj tvrdý pohled, v duchu se ale musel pousmát. Tohle byl prostě Brumbál. Jenže Harry neměl moc náladu na ty jeho hloupé intriky a slovíčkaření.

,,Dobře Harry" řekl ředitel veselím hlasem a v oči mu hrály pobavením ,,důvod proč jsi tady Harry je" trochu se odmlčel ,že chci aby si se stal novým učitelem Obrany proti černé magii." pronesl slavnostně Brumbál a nervózně čekal na mladíkovu reakci.

,,Co že?!  ON a učitel?!"  Harrymu chtě, nechtě trochu poklesla čelist a očích měl vepsán údiv a překvapení. Bože o tomhle nikdy nepřemýšlel. Avšak, když se na tím teď zamyslel, proč by ne. Jeho práce ho pomalu, ale jistě zabíjela a stejně by si musel najít novou. A takhle bude moct žít v Bradavicích, které byly odjakživa jeho domovem. ,,Bože, opravdu to chci? Ano, samozřejmě!"

Harry se upřeně zadíval Brumbálovi do očí svým pevným a odhodlaným pohledem, tak aby Brumbál nepochyboval o jeho rozhodnutí a pak pronesl:

,,Ano, budu vyučovat Obranu proti černé magii. Na jedno ses vás ale zeptám, kdo byl mým předchůdcem a co se s ním stalo?" První větu pronesl tak pevně a s tak strnulým výrazem, až Brumbála napadlo, že to snad ani není Harry. Než se však stačil vzpamatovat z onoho šoku, že Harry přijmul jeho nabídku, hlavou mu prolítla otázka a on se zamračil.

,,Lupin ti nic neřekl?"

,,Remus?! Takže to on učil obranu. Proč ale přestal?" 

Tohle se Brumbálovi opravdu nelíbilo. ,,Jak to, že o tom neví?! Vždyť ho v podstatně Remus vnímá jako svého synovce. Proč o tom Harry nevěděl. Co se sakra za těch pět let stalo?!" Ačkoliv měl Brumbál o mladíka opravdové obavy, nedal na sobě nic znát.