NEOHROŽENÁ (harry potter ff)

Kapitola 1.

Bylo to už deset let od narození dvojčat, když se malý Draco vydal chodbami za svou matkou. Povědomě věděl, proč si ho zavolala, ale chtěl se nechat překvapit. Vešel zrovna do hlavní síně, když uviděl svou matku sedící v křesle s knihou v ruce. Jakmile si ho všimla, zvedla se, cestou zvedla nějaký dopis a když došla před Draca, podala mu ho. Draco se na ni podivně kouknul a odpis otevřel. I když si myslel správně, nemohl uvěřit tomu, že mu právě přišel dopis z Bradavic. V očích mu byli vidět dětské jiskřičky radosti. Byl opravdu šťastný. Pak ho, ale něco zarazilo. ,,A co Audax? Má taky dopis?‘‘ Zeptal se zvědavě. ,,Samozřejmě. Předá jí ho otec. Když nad tím tak přemýšlím, nevíš, kde je?‘‘ Zeptala se Narcissa svého syna. ,,Myslím, že je teď zrovna s Audax. Pořád nevím, kam spolu každý den chodí.‘‘ Odpověděl Draco s mírným smutkem, že mu otec nevěnuje tolik pozornosti jako jeho sestře. Avšak měl pořád matku. Ta se zase věnovala více jemu. Myslel si, že to bude Audax vadit, ale ta neprojevila ani kapku žárlivosti. Byl z toho zmatený.

V ten samý moment procvičovala Audax se svým otcem různé mírné kletby a kouzla, aby se mohla v případě nouze bránit. Většinu času, co s otcem byla, ale netrénovali kletby a formule, nýbrž si spolu povídali, a Lucius jí říkal různé jeho historky. Ne kvůli tomu, aby se pobavila, ale aby věděla že svět je krutý, a na citlivého člověka číhá ve světě samé nebezpečí. Dával ji rady, jak se chovat v různých situacích, ale ne proto aby byla tím nejmocnějším kouzelníkem, i když to chtěl také, ale proto, že se o ní bál. Celá rodina Malfoyových moc dobře věděla, že Lucius má radši Audax než Draca. A měli pravdu. Lucius jí přímo miloval. Byla pro něj všechno a kdyby i ztratil, kdyby ji někdo zabil, tak může počítat s násilným vyvražděním jeho rodiny.

Po pár minutách strávených procvičováním ochranného kouzla Protego jim na okno zaťukala zobákem sova. Lucius ji tedy pustil dovnitř. Sova pustila obálku na zem a odletěla zase zpátky. Lucius moc dobře věděl, co v dopise je. Poznal totiž Bradavickou pečeť. Dopis podal své dceři a ta ho rozbalila, a následně vytáhla pergamen s úhledným písmem.

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Ředitel: Albus Brumbál

(nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar., Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun, Mezinárodní sdružení kouzelníků)

Vážená slečno Malfoyová,

s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás.

V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.

Školní rok začíná 1. září. Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31. července.

Se srdečným pozdravem

Minerva McGonagallová

zástupkyně ředitele

Byla opravdu šťastná. Dopis z Bradavic očekávala, ale dlouhou dobu nepřicházel, a tak si myslela, že už ji nepřijde. Když tedy dopis přišel, neváhala ani sekundu a rozběhla se svému otci do náruče. Věděla, že nemá dávat najevo city, ale s ním, když byli v soukromí ho objímala skoro pořád. I Lucius rád svoji dceru objímal. Věděl, že to znamená slabost, ale pro svoji dceru by udělal cokoliv. O jejich vztahu nevěděl ani Draco, ani Narcissa. Oba sice věděli, že má Lucius nejradši jeho dceru, ale o tomto opravdu nevěděli. A Audax ani Lucius to nechtěli měnit.

,,Takže jedu do Bradavic?‘‘ Zeptala se Audax nadšeně svého otce. ,,Už to tak bude.‘‘ Odpověděl Lucius a lehce se usmál. ,,Takže musíme do Příčné!‘‘ Vykřikla Audax a začala běhat okolo místnosti. Lucius je jen nad jejím chováním zašklebil a následně jí přikývl. ,,Konečně budu mít hůlku která bude jenom moje.‘‘ Zasnila se. ,,To ti tato nestačí?‘‘ Zasmál se Lucius. ,,Tati, zapomínáš na to, že ta hůlka patří mé matce. A svoji jsem před tím neměla proto, protože mi přece Olivander řekl, že jsem na správnou hůlku ještě mladá, že mám přijít až dostanu dopis, a já dopis dostala, takže jdeme!‘‘ Její slova plynuly z jejích úst tak rychle, že ji Lucius málem nerozuměl. Jen nad ní protočil očima a vydal se sní do hlavní síně, kde by měla být jeho manželka. A taky že byla. Narcissa Malfoyová právě seděla v křesle a bavila se se svým synem.

Když Draco uviděl svého otce s jeho sestrou, projela ním vlna žárlivosti, ale tu hned odehnal. Jelikož byli už všichni dobře oblečení, mohli se vydat rovnou do Příčné ulice. Vyšli před Malfoy Manor a přemístili se. V Příčné ulici se pak rozdělili a zatím co Draco s Narcissou šli nakupovat učebnice, Audax s Luciusem šli koupit hůlku.

Při vstupu do obchodu s hůlkami, je hned přivítal pan Olivander. ,,Tak dopis už přišel slečno Malfoyová? Jinak zdravím Vás pane Malfoyi‘‘ Řekl zdvořile. Lucius chtěl něco říct, ale jeho dcera ho přeskočila. ,,Ano! Dopis už přišel, takže od Vás očekávám, že vhodnou hůlku konečně už dostanu.“  To, jakým tónem to řekla nepřekvapilo jenom pana Olivandera, ale i jejího otce. Lucius samozřejmě chtěl, aby takto v budoucnu mluvila, ovšem netušil, že tak bude mluvit takhle malá. Bylo to, ale jedině dobře. Tímto způsobem si rychle vybuduje respekt, takže ji nebude hrozit tolik nebezpečí, než kdyby to byla malá, citlivá holka. „Samozřejmě že dnes svou hůlku dostanete. Co zkusit první. Co třeba třešeň s jádrem z fénixova pera? Ano, to by mohlo být ono.“ Řekl Ollivander a už Audax podával zmíněnou hůlku. Audax s ní mávla, a zbořila všechny poličky s hůlkami. „Tak ta rozhodně ne, zkusíme jabloň a jádro z dračí šupiny.“ Pronesl prodejce a už se hrnul zpátky i s hůlkou. Audax s ní opět mávla a tentokrát vysklila okna. „Ta to taky nebude. Už to mám! Zkusíme ještě Olši a jádro z blány z dračího srdce.“ Ollivander byl opravdu rychlý, v nacházení hůlek, protože jen co to řekl, už byl zpátky i s hůlkou. Audax si ji vzala a mohla pocítit nával tepla. „Ano, to je ona. Perfektně sedí že?“ Audax nevěděla co má odpovědět. ,,Ano. Určitě sedí výborně. Tady máte dvanáct galeonů i za pouzdro, a my už jdeme.‘‘ Ujal se slova Lucius. Pokud Olivander čekal poděkování, což určitě alespoň od Audax čekal, tak se ho nedočkal. Lucius i s Audax vyšli z obchodu bez jediného slova.

Lucius věděl, že Narcissa koupí učebnice i Audax, a tak rovnou šli pro hábit. Při vstupu do obchodu uviděli velikou frontu lidí čekající až budou na řadě. Audax na nic nečekala, a přesně tak, jak ji učil otec, se rozešla naproti madam Malkinové. Ta, když si ji všimla, tak ihned nechala frontu frontou a vydala se za nimi. „Dobrý den slečno Malfoyová, přejete si?“ Zeptala se slušně. „Ano, chtěla bych společenský hábit, ale nechce se mi čekat.“ Odpověděla Audax. Madam Malkinová samozřejmě ihned přikývla a začala Audax měřit. Lidé ve frontě začali nesouhlasně mručet a něco si šeptat. Audax to, ale vůbec nezajímalo. Snažila se být taková, jakou ji otec chce, a ano, těch lidí ji bylo trochu líto, ale ona je čistokrevná. Ona má právo na lepší jednání.

Poté, co ji madam Malkinová ušila hábit, se vydali hledat Druhou polovinu rodiny. Samozřejmě, že je našli u Olivandera. To už, ale Draco vycházel i s hůlkou v ruce. Když byli zase všichni čtyři, tak je Lucius přemístil.

Když se objevili doma, Draco šel ihned do svého pokoje, Narcissa se rozešla do Manoru, a Audax s Luciusem se vydali do jejich tajné komnaty, kde cvičili kouzla. Postavili se naproti sobě a začali souboj. Lucius byl na svoji dceru mírný. Byla sice v kouzlech dobrá, ale bylo ji pouze deset, takže proti zkušenému neměla šanci. I tak měl Lucius pocit, že její hůlka je opravdu mocná, a že i normálně slabá kouzla, působí mnohem větší silou. Nakonec tedy skončili tím, že si ještě musí připravit kufr. Lucius se nad tím zasmál, protože bylo vidět, že jeho dcera už nemohla. A Audax s tichým zavřením dveří vyšla do svého pokoje.

Ahoj, vítám Vás u mé nové knihy! Doufám, že se vám líbí, a pokud ne, tak prosím napište co bych měla změnit. Předem díky.
Ahoj!