NEOHROŽENÁ (harry potter ff)

Kapitola 5.

Ve škole, když už bylo po rozřazování, jsem se vydala na kolej. Šla jsem sama, protože jsem okolo sebe nechtěla nějaké lidi. Je sice pěkné, že Pansy by měla být něco jako má kamarádka, ale ona mi nesahá ani po kotníky. Ploužila jsem se zrovna chodbou, a přemýšlela nad tím překvapením, o kterém nám Brumbál řekl, když bylo po rozřazování. Prý sem někdo přijede. Celkem mě zajímá kdo.

Pokračovala jsem ve své chůzi chodbou, něco mě, ale vyrušilo. „Zabij ho! Zabij nebo budeš zabita! Zabij nebo splň jiný úkol!“ Mluvil nějaký hlas ze zdi. Koho mám zabít? Jaký jiný úkol? Co to bylo? „Jaký jiný úkol? Koho mám zabít?“ Zeptala jsem se zmateně. „Tajemná komnata ti prozradí. Najdi ji, nebo on najde tebe.“ Tak o tohle mu jde. To musí být pán zla. On jediný otevřel tajemnou komnatu a ví, kde je. Musím ji najít. Ne proto, že bych musela, to tedy taky, ale protože chci.

Dalšího dne jsem se vydala do velké síně. Chvíli jsem snídala, ovšem přerušil mě Brumbál. „Včera jsem vám řekl o nějakém překvapení, tím překvapením je nově příchozí žačka z krásnohůlek.“ Vyřkl a do velké síně vstoupila na první pohled arogantní, povýšená dívka. Šla přímo ke stoličce s moudrým kloboukem, který ji následně zařadil nečekaně do zmijozelu. Vydala se tedy k našemu stolu, ale já ji už nevěnovala pozornost. Vím, že se jmenuje Lindsey Lastrengová. Počkat. Lastrengová? Bellatrix? Ta je ale v Azkabanu, takže kde žila? „Ty jsi Audax že?“ Zeptal se najednou někdo. Otočila jsem se a uviděla jsem Lindsey. „Jo?“ Odpověděla jsem nevrle. To že to je dcera Bellatrix neznamená, že se k ní budu chovat jinak než k ostatním. Na nic nečekala a přisedla si ke mně. „Mám jen jednu otázku.“ Zeptala se mě. Pokývla jsem hlavou, že může mluvit. „Jsi na straně pána zla dobrovolně nebo nuceně jako tvůj bratr?“ Zeptala se vážně. „Celý život sním o tom, jak se jednou stanu jeho smrtijedkou, jak budu na jeho rozkazy zabíjet…“ zasnila jsem se. „Dobře. Tak to se můžeme bavit.“ Řekla povýšeně. V hloubi duše jsem věděla, že s ní se bavit nechci, ale já jsem ledová, zlá královna, takže ona je perfektní, nebo spíše dostačující. Dál už jsem ji nevnímala. „Tajemná komnata na tebe čeká! Já tě v ní čekám! Přijď!“ Zase ten hlas. Koukla jsem na Lindsey, ale ta nějak nereagovala. Jsem u pána zla víš než ona. Zvedla jsem se a vydala se hledat Tajemnou komnatu.

Po pár dnech, kdy jsem byla naprosto bezradná, jsem se vydala do koupelny kde se normálně nachází Uršula. Dlouho jsem u ní nebyla. A ačkoli je to mudlovská šmejdka, dobře se mi sní bavilo. „Co tu děláš? Nemáš teď hodinu lektvarů?“ Zeptala se Uršula. Ano, ale Snape mi to odpustí. Doufám. Každopádně jsem přišla pro radu.“ Řekla jsem ji. „Ano?“ „Nevíš kde by mohla být tajemná komnata?“ Zeptala jsem se. „Tajemná komnata? O té jsem slyšela, než jsem zemřela. Prý tam je nějaké monstrum, které zabíjí pohledem. A mám pocit, že to bylo to monstrum, které mě zabilo. Viděla jsem totiž jen dvě žluté oči.“ Svěřila se mi. „Takže ty jsi zemřela tady?“ Zeptala jsem se. „Ano.“ To ale znamená že vchod je někde tady. Musím ho najít. „Omluv mě na chvíli.“ Zvedla jsem se a šla prohledávat koupelnu.

Po pár chvílích jsem narazila na kohoutek, na kterém byl vyryt had. Had je symbol zmijozelu. Musí to být ono. Musí se dát otevřít jedině hadím jazykem, protože jinak by to bylo jednoduché na nalezení… Naštěstí jsem se doma naučila pár hadích slov, takže to snad bude fungovat. „Otevři.“ Zašeptala jsem. Zafungovalo to! Umyvadla se začala roztahovat až se pod nimi uvolnila propast. Musím skočit. Sice nemám ráda výšky, ale musím. S tou myšlenkou jsem nakonec skočila. Dopadla jsem na kosti. Fuj. Pokračovala jsem směrem dopředu, když jsem uviděla další dveře. „Otevři.“ Znovu jsem šeptla. Otevřel se mi otvor, za kterým byla majestátní chodba. Po stranách byla voda a nad ní hadí hlavy vytesané z kamene a přede mnou se tyčila největší hadí hlava. Šla jsem k ní blíž. Uviděla jsem, ale že nejsem sama. Z poza rohu vyšel ven kluk, mohlo mu být tak sedmnáct. „Kdo jsi?“ Zeptala jsem se ho. „Mé jméno určitě znáš.“ Řekl tajemně. Jen jsem nakrčila obočí ve znaku, že vůbec netuším. „Moje jméno je Tom Marvalo Riddle.“ Řekl tajemně. Pán zla! Poprvé se s ním vidím! „Ty jsi Audax že?“ Optal se. Přikývla jsem. Jemně se usmál. „Věděl jsem o tobě. Mohl jsem ti vlézt do hlavy už když jsi byla v břiše. Nikomu jsem nic neřekl proto, že by se na tebe připravili. Takhle tě Lucius vychoval mnohem lépe, než kdyby o tobě věděl. Choval by se k tobě jako k Dracovi, což bys určitě nechtěla.“ Řekl. „Velice mě těší, že vás mohu poznat, chtěla bych se v budoucnu stát vaší věrnou smrtijedkou.“ Řekla jsem a mírně jsem se usmála. „To mě těší. Budeš se mi v budoucnu hodit.“ Řekl… Mile? „Chtěl bych tě s někým seznámit. Jen se mu nekoukej do očí.“ Vyřkl a následně začal něco říkat hadím jazykem. Stěna u té největší hadí hlavy se začala otevírat. Náhle se z ní vyplazil obrovský had. Lépe řečeno bazilišek. Dala jsem na slova pána zla a nekoukala se mu do očí. Následně bazilišek zmizel ve vodě. Oči jsem měla plné úžasu. Otočila jsem se na Toma, který mě pozoroval se zájmem v očích. Pokývala jsem hlavou, jakože to bylo úžasný. Jen se zasmál nad mým výrazem a následně jsem se díky Tomovi pomoci dostala zpátky do umývárny. Uršula nikde nebyla, a tak jsem se vydala na hodinu lektvarů. Byla jsem u Toma totiž asi jen dvacet minut, takže mi ještě zbývalo něco okolo půl hodiny do skončení.

Když jsem vešla do třídy, upřeli se na mě všechny oči v místnosti. Jen jsem se přeslazeně usmála a vydala se sednout si do své lavice. Snape můj pozdní příchod naštěstí neřešil, a tak jsem si jenom otevřela učebnici a začala poslouchat. I když to s mým novým tajemstvím o tajemné
komnatě moc nešlo.

Chtěla bych se omluvit, že dlouho nevyšla další kapitola. Každopádně teď budu vydávat ještě jednu ❤️