NEOHROŽENÁ (harry potter ff)

Kapitola 3.

Dalšího dne jsem se probudila celá rozlámaná. V tu chvíli jsem chtěla nadávat do všech mudlovských nadávek. Možná, že bych měla jiné myšlenky, kdybych se neprobudila na dívčím záchodě. Netušila jsem, co tu dělám, ale pak se mi vybavila vzpomínka.

Šla jsem zrovna po schodech do svého pokoje, když mi někdo trhnul za ruku. Byl to ten kluk, co říkal že s ním skončím. Tázavě jsem se na něj podívala, ale se na mě jen tajemně usmál a snažil se mě dostat někam pryč. Netušila jsem, o co mu šlo, ale neměla jsem náladu. Tak jsem mu dala pěstí a s tím, ať mě už neotravuje jsem chtěla odejít pryč. On se, ale zvednul a taky mi dal pěstí. Jelikož jsem to nečekala, tak mě to vykolejilo. Bylo mi divné proč nás nikdo neslyší, protože kousek od nás byla parta zmijozelů. On si mého pohledu všiml a dal někomu nějaké znamení. Pak z poza rohu vyšel další kluk, tentokrát byl, ale starší. Pak mi to došlo. Zastírací kouzlo. Najednou se proti mně rozeběhli a svalili na zem. Chtěla jsem použít nějaké kouzlo, ale ten starší mě odzbrojil. Najednou jsem ucítila štiplavou bolest na tváři a pak už jsem viděla jenom tmu.

Hajzlové! Co si to dovolují! Můj otec se o tom dozví. Počkat. Někoho slyším. Prudce jsem se otočila, a když jsem uviděla ducha, mírně jsem si oddechla. „Kdo jsi?“ Zeptala se. „Já jsem Audax Malfoyová, ty?“ Odpověděla jsem. „Já jsem ufňukaná Uršula.“ Odpověděla zase ona. Jen jsem nad tím pokroutila hlavou a vyběhla jsem z místnosti. Na chodbě nikdo nebyl, takže musí být hodina. Rychle jsem běžela do učebny lektvarů, a když jsem tam přiběhla, profesor Snape se na něco ptal Pottera. Když mě zahlédl, netvářil se moc příjemně. A když uviděl moji modřinu, jeho výraz se prohloubil ještě víc. „Pokud nebudu počítat to, že jste přišla pozdě na hodinu, mohu se zeptat, odkud máte tu modřinu?“ Zeptal se nepříjemným tónem. „Omlouvám se, ale ne pane profesore.“ Ušklíbla jsem se. „Po hodině tu zůstaňte.“ Řekl jen, a odešel dál kritizovat Nebelvíry. Otočila jsem se na Draca a ten se na mě tázavě podíval. Pusou jsem mu naznačila že mu to neřeknu a začala se hrabat ve svých myšlenkách. Začala jsem přemýšlet o pomstě.

Z mého přemýšlení mě vytrhl, až hlas profesora Snapea, který byl přímo přede mnou. Zvedla jsem na něj můj pohled. „Audax. Odkud máš tu modřinu?“ Zeptal se. „Své problémy řeším sama pane profesore.“ Odpověděla jsem drze. Snape nade mnou pouze zakroutil hlavou a pak řekl něco, co mě překvapilo. „Takže Peter Clark s jeho starším bratrem Dylanem. Zajímavé. A ano, váš otec se o tom dozví. Co možná nejdříve.“ Řekl klidně. Já na něj koukala jak na osla. Pak mi došlo, že je to nitrozpyt. Musím si začít chránit myšlenky. „Ano, to byste měla.“ Ozval se zase.

Po tom, co Snape poslal otci sovu se vzkazem, jsem se vydala na hodinu létání. Učili jsme se zrovna jak zvednout koště, když musela profesorka odejít se zraněným Longbottomem. Draco se ujal příležitosti, sebral pamatováčka, který vypadl Longbottomovi z kapsy, a vzletěl s ním nahoru. Za ním hned letěl Potter. Nakonec to skončilo tak, že Potter skončil ve famfrpálovém družstvu. Přišlo mi to nefér, kvůli tomu, že famfrpál se může hrát až od druhého ročníku, ale Potter je prostě výjimka. Už kvůli tomu ho nemám ráda. Hraje si na něco víc než ostatní. Neumí být něco víc než ostatní. Má rád mudly, je to syn krvezrádce, není nic víc než ostatní.

Byla zrovna hodina kouzelných formulí, když do dveří přišla nějaká holka s tím, že se mám já a Peter Clark dostavit do ředitelny. Peter byl celkem překvapený, ovšem na mé tváři se usadil vítězný úšklebek. Věděla jsem, o co jde. Zvedla jsem se tedy z židle a šla do ředitelny. Na Petera jsem nečekala. Samozřejmě mě hned doběhnul. Bylo pěkné, jak si na mě předtím dovoloval, a teď se klepe strachy. Před chrličem jsem nechala Petera říct heslo, a pak jsme se pomocí schodů dostali ke dveřím. Byl slyšet nepříjemný hlas mého otce a hlas Brumbála. Peter vešel dovnitř první, a mohla jsem si všimnout otcova nepříjemného výrazu. Za Peterem jsem vešla já. Otcův výraz se viditelně uvolnil. „Brumbále, přeji si, aby byl tento mladík potrestán dle mého uvážení. Jedná se totiž o mou dceru.“ Řekl otec vážně. „Ano, já vím pane Malfoyi, ale stalo se to na školním pozemku, tudíž já rozhoduji, co s panem Clarkem bude.“ Řekl příjemně Brumbál. Otec věděl, že se nemá cenu dohadovat, a tak jen smířlivě přikývl. „A tak myslím, že by mu mohla trest udělit sama Audax.“ Navrhl Brumbál a mě zajiskřili oči. Otec se usmál a řekl, že to by mu nevadilo. Peter nervózně polkl. Jelikož jsem věděla, že Peter, ačkoli je ve zmijozelu, nemá rád profesora Snapea, tak jsem navrhla, že by mohl do Vánočních prázdnin pomáhat Snapeovi s čímkoli bude Snape chtít. A že ten toho chce u trestů hodně.

Nakonec tedy otec odešel zpět a já s Peterem jsme se vydali zpět na hodinu. Líbil se mi Peterův strach z jeho trestu. Alespoň ví, že se mnou není radno si zahrávat.

Když jsme vešli do třidy, měli jsme na sobě všechny páry očí. Jen jsem si sedla za Pansy a všechno ji řekla. Samozřejmě, že ji nevěřím. Nikomu nikdy nevěřím, ale stejně by se to rozneslo od Petera, tak proč bych jí to nemohla říct. Pansy se jen pobaveně zasmála, a dál pokukovala po mém bratrovi. Jen jsem nad ní pokroutila oči a věnovala se dál své práci.

Hodina kouzelných formulí byla již dávno za námi, když jsem mířila do společenské místnosti. Cestou se mi všichni vyhýbali. Koukám, že Peter už to vyžvanil. Nevadí mi to. Alespoň ze mě budou mít respekt. Myslela jsem si, že můžu jít prostě rovně, že mi nikdo nebude lézt do cesty, ale pletla jsem se. Vrazil do mě samotný Harry Potter. Jeho pohled byl odlišný než ty od ostatních. Jen jsem něco zamručela, kouzlem s tím švihla na stranu a vydala se dál. Tohle bude zajímavý rok.

Vítám vás u dalšího dílu! Doufám že se líbí. Ahoj 🙋