NEOHROŽENÁ (harry potter ff)

Kapitola 6.

Uběhlo už několik dní od doby, kdy jsem byla v tajemné komnatě. Za tu dobu už zamrzlo několik studentů. Podle mě to byla baziliškova práce, jen mi přijde divné, že nezemřeli. Mezitím co já jsem řešila, jak mám pomoct Tomovi, ostatní řešili, kdo může za ty zmražené lidi. Samozřejmě že si Potter, Weasley a Grangerová mysleli že za otevřením tajemné komnaty stojíme já s Dracem, a měli vlastně trochu pravdu. Otevřela jsem ji já, ale Tom ji otevřel dávno předtím, a už měl vše naplánované. Já byla takový bonus.

Dnes jsem se rozhodla to probrat s Lindsey. Nehodlala jsem ji říct, že jsem se s Tomem bavila, to nepřipadá v úvahu. Bavím se s ní jen proto, že je to dcera Bellatrix. Zajímala se o ni vůbec? Bellu si skoro vůbec nepamatuji, protože mi nebyl ani rok, když ji odvedli do Azkabanu, ale matka nikdy nemluvila o tom, že by měla dítě.

Z mého přemýšlení mě vyrušil až Lindseyin hlas. „Máš zpoždění.“ Řekla jsem beze známky citu. „Já se omlouvám.“ Řekla zdráhavě. To je divné. Lindsey by se nikdy nikomu neomlouvala, a už vůbec ne za pozdní příchod. Zamračila jsem se na ní. „Nevíš, kdo stojí za tou tajemnou komnatou?“ Zeptala se zvědavě. Tohle mi vůbec na Lindsey nesedí. „Samozřejmě že ne. A i kdyby tobě bych to neřekla. Nejsme totiž kamarádky, ani nic jiného, pouze se bavíme.“ Řekla jsem ostře. „Ona na mě koukala vyděšeným pohledem. Tak tohle mi na ni vůbec nesedí. Prudce jsem se zvedla a chytla ji za ruku. Odtáhla jsem ji do společenské místnosti, kde byl Draco s jeho kumpány. Neřešila jsem ho a kouzlem jsem Lindsey přivázala k židli. Začala sebou házet a chtěla utéct. Tohle není Lindsey. Koukla jsem na Draca, který se na mě podivně koukal. Crabb s Goylem se začali blížit ke mně, ale tak se najednou otočili a utekli. Já jsem stále čekala u falešné Lindsey, která začala brečet. Následně ji začali mizet její vlasy, a místo nich se objevili kudrnaté hnědé vlasy. Následně se přeměnila celá. „Grangerová.“ Zasyčela jsem. Ona na mě vyděšeně koukala. Dneska jsem neměla náladu ubližovat, a tak jsem ji prostě pustila s menším otiskem mé ruky na její tváři. „Šmejdka.“ Odfrkla jsem si. Dracovi jsem se nevěnovala a šla do svého pokoje. Těším se na zítřejší pohledy Nebelvírů.

Tam za mnou následně přišla i pravá Lindsey. Byla trochu zmatená, ale to mi bylo jedno. Nezajímám se o ni. Říkala mi, jak ji ta šmejdka uspala, a jak ji nenávidí. Jen jsem nad tím pokrčila rameny. Tu šmejdku nesnáší všichni. Spíš jsem se ji chtěla zeptat na to, proč nikdy nebyla u nás, protože matka je Bellina sestra, takže bychom ji měli mít na starost my, a ne někdo z Krásnohůlek. „Lindsey? Jak to, že si nikdy nebyla u nás? Matka je přece sestra tvojí matky.“ Optala jsem se. Lindsey se zarazila. „No, ono moje vychovatelky nechtěli, nebo jakože…“ Zarazila se. „Proč mám pocit, že mi lžeš? Proč mám pocit, že vůbec nejsi Bellatrixina dcera? Proč mám pocit, že jsi jenom ubohá, arogantní, odporná děvka?!“ Začala jsem křičet. Mě nikdo lhát nebude. Nikdo. „Já… ono…“ Začala se třást. „Vypadni! A buď si jistá, že až se Bella dostane z Azkabanu pěkně si tě podá!“ Zakřičela jsem. Pak mě něco napadlo. Seslala jsem na místnost tišící kouzlo, a zamkla jsem dveře. „Nebo víš co? Zůstaň. Crucio!“ Zakřičela jsem. Lindsey se okamžitě svalila v bolestech na zem. „Víš, chvíli jsem věřila v to, že jsi její dcera, protože jsi mi ji řečmi o pánovi zla vážně připomínala. Musela si je cvičit fakt dlouho že? No řekni mi, kdo jsou tvoji praví rodiče?“ Klekla jsem si k ní. Na chvíli jsem kletbu přerušila. „Maria a Landon Lastrengovi.“ Šeptla. „Takže krvezrádkyně! Landon byl Rabastanův bratr, který měl rád mudly, a tak si ho i vzal! Špíno!“ Zakřičela jsem. Zrušila jsem kouzla, která jsem vyvolala a vyhnala Lindsey pryč.

Napsala jsem dopis o tom, co jsem zjistila, a pak jsem dala dopis své sově Oip, kterou jsem dostala od otce. „Doruč tu otci. Pokud nebude psát zpět, klidně přileť zpátky.“ Řekla jsem mile. Je to asi divné, ale jí věřím ze všech nejvíc. Ona jen zahoukala a odletěla pryč. Už se těším až se to dozví.

Za pár dní, co jsem už minimálně dvakrát navštívila Toma, a co zmrzlo několik dalších dětí, mezi kterými byla i šmejdka Grangerová, mi přišel dopis od otce. Psal v něm, že nám domluvil návštěvu v Azkabanu v oddělení s největší ostrahou. Bylo to divné, protože do tohoto oddělení se nepouští. Jen jsem nad tím ale pokývala hlavou a začala se těšit až poprvé uvidím Bellatrix. Doufám, že se ji zamluvím.

Uběhlo dalších pár dní a moje plány na seznámení s Bellou se rozplynuly. Do oddělení s nejvyšší ostrahou totiž nepouští děti. Otec mi ale řekl, že se Bella těší, až mě pozná.

Za tu dobu, co jsem byla pryč se toho stalo hodně i ve škole. Harry objevil tajemnou komnatu a zničil Toma. Navíc zabil i baziliška. Zrovna jsem procházela s otcem okolo ředitelny, když mi oznámil že si musí něco vyřídit. Jen jsem přikývla a řekla, že na něj počkám. Po pár minutách vyšel rychle ven, a jako by zapomněl, že jsem tu byla s ním. Hned po něm vyšel z ředitelny Potter a s otcem si začal něco vyříkávat. Jen jsem to pobaveně sledovala. Následně, dal Potter Dobbymu ponožku, takže se na něj Lucius naštval, a chtěl ho zabít. Ovšem Dobby tomu zabránil. Bylo to vážně vtipné. Následně otec uraženě odešel. Jen jsem se tomu potichu smála a odcházela jsem pryč.

Šla jsem do společenské místnosti za Dracem. Tam jsem mu řekla o tom, co jsem viděla, a tak se musel taky zasmát. Naši náladu ale překazila Pansy, která se zase začala vtírat k Dracovi. Je fakt ubohá. „Ty! Ty u Draca už nebudeš ani vteřinu! Vypal od něj! Draco je jen a jen můj! Nikdy nebude patřit tobě.“ Vykřikla. Je fakt divná. Draco je můj bratr, ne milenec. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a s pár nehezkými slovíčky opustila místnost.