Lukefry:
Přišli jsme a sedli jsme si... Nevěděl jsem jak s ním začít nějaký rozhovor. Rozhodl jsem se pro tu nejvíc primitivní věc.
,,Jak se máš?" WTF proč jsem to skara řekl. Dana to naštěstí nevyvedlo s míry.
,,Hmm dobře, ty?" Řekl a já se neovládl...
,,Dobře... Protože tady jsem s tebou." Já jsem takový idiot!!! Dana to strašně zaskočilo, ale nakonec se to rozhodl nějak odpovědět.
,,Yyy... To mě těší." Pousmál se. Pousmál se na mě! Na mě!!! Nevím proč, ale od té doby co přijel mě na něm něco začalo přitahovat. Sice jsem zjistil že tady je terpve před pár hodinami, ale připadá mi že mi změnil život. Jenže on mé city určitě neopětuje...
Z přemýšlení mě vyrušil nějaký číšník. Jelikož mluvil nějakou hatlapatilkou, které nerozumím tak jsem mu jen ukázal co chci a já doufal že to pochopí. Naštěstí to pochopil a hned odešel.
Ze začátku to probíhalo normálně... Až do té chvíle.
Vydali jsme se s Danem ma krátkou procházku s dvěmi sklenkami vína. Stali jsme venku a klidně si povídali... Pak do mě někdo vrazil... Celý obsah skleničky se rozlil na Dana...
ČTEŠ
Lukefry A Dan - Nikdo Už Není Sám
FanfictionJejich vztach se pomalu blíží ke konci... Ale... Je zde někdo kdo jeho díru v srdci zaplní... On... Je to tak absurdní a zároveň realita.
