Ta pravá z lesa

18. Pozdravuj svou neteř

Když došli domů, bez řečí se dali do příprav. Raven si vybalila své brnění a chvíli obdivovala Rubigolovu kvalitní práci. Geralt poslal zprávu do hradu k Cirille s žádostí o pomoc s ubytováním pro osvobozenou dívku. Popsal jejich situaci a věděl, že královna vše pochopí. Pak si sbalil potřebné elixíry, vyleštil a nabrousil meče pro sebe i Raven. Ta poté šla ven, aniž by mu něco řekla, protože si potřebovala vyzkoušet svojí moc. Došla kus do lesa a co nejrychleji vyvolala temnotu. Ta z ní na povel vystřelila jako gejzír. Černé provazce se kolem ní rozptylovaly jako slizcí hadi. Zvedla ruce a zkoušela jak jí poslouchají. Pohybovaly se přesně tak, jak ona sama chtěla. Opodál ležela těžká kláda. Poslala mračna k ní, aby jí uchopila. Poté jí nadzvedla pár metrů do vzduchu. Bylo to náročné, ale šlo to. Mrštila rukama a kláda odlétla. Také zkoušela, jestli ještě umí vyrobit ochranný štít, či zhmotnit zbraň. Spokojeně se usmála, když se jí to povedlo. Kdyby ještě žila Aurora, pochválila by jí.

"Působivé," ozvalo se za ní a ona se s úsměvem otočila. Geraltovy se při pohledu na ní zatajil dech. Rudé oči a zářící kámen na čele v kontrastu s těmi mračny. To byl pohled. Vypadala nebezpečně a přitom tak krásně.

"Trénuju," pronesla.

"Vidím. Tohle," ukázal na temnotu kolen ní, "se nám dnes bude velice hodit. Pojď se mnou." Pokynul jí rukou a ona tak stáhla temnotu zpět do sebe a vydala se za ním.

"Dobře mě poslouchej. Vymyslel jsem, jak to dnes uděláme."

***

Po vyslechnutí celého jeho plánu, ze kterého se jí lehce motala hlava, než ho vstřebala, mu vše samozřejmě odsouhlasila a dále poslouchala jeho rady ohledně boje se strigou. Musela uznat, že Geralt má bez pochyby nadání pro taktizaci. Prý jsou mostra, na které není třeba takových příprav, ale striga je údajně dost záludná. Podle toho, co jí vyprávěl za zážitky z Temérie, tomu i věřila. Navíc se oba shodli na tom, že jestli je Kilas opravdu z Temérie, vybral si tohle prokletí zcela záměrně, což je ta největší odpornost, jakou kdy oba zažili.

Raven udělala i něco k jídlu, aby měli oba dostatek energie, protože udržet strigu celou noc v šachu nebude legrace. To moc dobře věděli.

Když se pak v noci Raven objevila venku, Geralt obdivně přikývnul. Vlasy si sepnula do vysokého drdolu, aby jí nepřekážely a stříbrné brnění, mezi které jí Geralt ještě před tím dal kusy plátn, aby neřinčelo, se na ní lesklo díky měsíčnímu svitu, jako nějaký drahokam. Samozřejmě měla kalhoty, černé a nechyběla ani její čelenka. Pomalu k němu došla a on jí po chvíli zírání pohladil po tváři. "Hlavně se nepřestaň soustředit, Raven. Nesmí se stát to, co na hřbitově. Mohla by to být tvá poslední chyba a to bych... Nechtěl." Poslední slovo vydechl a Raven se zatajil dech. Vážně se jí právě vyznal, nebo se jí to zdálo?

"Ty to taky přežij, prosím." Stáhla ho k sobě do něžného polibku. "Ještě tě tu budu potřebovat," krátce povytáhla koutky úst.

"Nápodobně."

Pak už se na Klepně vydali k domu čaroděje Kilase. Vyjeli o něco dřív, protože potřebovali nejdříve zlikvidovat jeho. A to tak, že ho prostě předhodí jeho drahé neteři. Krásné, že? Háček byl v tom, že je to čaroděj, zlý čaroděj, takže se bude chtít nejspíše bránit a to ohnivou magií. Takže ho dostat tam, kam chtějí, nebude sranda. Ovšem, ještě tu je Raven, poloviční démon. Pěkně naštvaný poloviční démon, mimochodem. A to přímo na Kilase. Navíc ženského pohlaví. A to se nám rovná co?

Dojeli do vesnice a kobylu nechali opodál, aby nedělali hluk. Geralt si přehodil vak přes rameno a tiše se vydali k domu. Díky tomu, že už tam byli, věděli, kde má Kilas pokoj a bylo nad slunce jasné, že bude dnešní noc tam. Hlavním vchodem ale jít nemohli, kvůli těm obřím sekyrám. Takže dům obcházeli a doufali, že ho spatří oknem, protože celé patro původně patřilo jen Dolores. Poštěstilo se jim. V jednom okně spatřili, že sedí u krbu a zírá do ohně. Je naprosto klidný a vůbec ho třeba nezajímá, že se každou chvílí z jeho domu vyhrne vraždící monstrum. Oba k němu pocítili snad ještě větší nenávist, než cítili doposud. Ten muž je zcela bezcitný, kam se na něj hrabou zaklínači.

Udělali dva kroky od okna a kývli na sebe. Geralt tam hodil lahvičku s vybuchujícím elixírem. Ozvala se tlumená rána, vlivem magie samozřejmě a okno prasklo, rozsypalo se. To už tak tiché nebylo. Raven okamžitě vyslala svou temnotu a ta vyděšeného Kilase pevně zachytila, ruce mu přišpendlila k tělu. Nechápal co se děje, dokud do pokoje oknem nevlezla Raven, které Geralt pomohl, jelikož ruce použít nemohla a poté jí ihned následoval.

"Dobrý večer, Kilasi. Snad nerušíme," zapředla a přeslazeně se usmála. Geralt se tomu jen uchechtnul.

"Co tady sakra děláte?! A co je tohle?!" zařval vztekle Kilas.

"Malé překvapení, při měsíčku," pronesla. "Jaká to ironie že? Jeden by řekl, že ta největší zrůda v domě je striga, ale to by se šeredně pletl," zavrčela teď už o poznání méně příjemně. Geralt mezitím dělal, dle domluvy, magická opatření na chodbě. Měli už jen pár okamžiků.

"Vážně nechápu, o čem to mluvíte. Myslel jsem, že to už jsme si vyjasnili odpoledne," řekl dopáleně, ale oči mu nervózně těkaly mezi démonku, jež ho svou silou držela spoutaného a místem, kde zaklínač zmizel v chodbě.

"Oh, to beze všeho. Nám je to celkem dost jasné," zavrčela Raven a pokynula temnotě, aby mu chovala i prsty, protože zahlédla jak s nimi hýbe. Geralt jí varoval, že několik set let starý čaroděj dokáže čarovat i pouhou myšlenkou, takže si ho moc dobře hlídala. "Žádné své čáry na mě nezkoušejte, Kilasi. Tvrdě byste narazil," řekla varovným tónem.

"Co jste u všech ďasů zač?!" vyjeknul.

Teď jí lehce překvapil. Myslela si, že když zná Saterise tak ví. Očividně se mýlila. "Vaše noční můra," zapředla sladce a pak mu zacpala i pusu. Musela se totiž dost ovládat, aby ho sama nezabila, aby prostě nesevřela pěsti a ty jeho žvásty jí moc nepomáhaly.

"Hotovo." Ve dveřích se objevil Geralt a celé je svou postavou na malý moment ucpal.

Raven nadzvedla Kilase mírně do vzduchu a vydala se za zaklínačem, který se už zase otočil a odešel.

Kilas mumlal, snažil se něco říci, jenomže to nikoho v jeho dosahu nezajímalo. Šli stejnou dlouhou chodbou jako prve, až došli k cílovým dveřím. V domě bylo ticho. Hrobové ticho. Bylo to předzvěstí toho, co se mělo každou sekundou stát. Začarovaným řetězem přivázal Kilase k loučím na zdech přímo před oné dveře. Tyto řetězy polité speciálním elixírem zaklínače eliminovaly Kilasův chaos, magii. Tuhle směs měl od Cirilly. Kilas se tak nemohl osvobodit.

Zaklínač se podivil, že může sáhnout do mračen, aniž by mu ublížila. Ani jeden z našich hrdinů totiž ještě nevěděl, jaká velká láska jim je souzena. A když někoho milujete, nemůžete mu přece ublížit. Ale to teď stranou. Teď tu máme přerostlý, naštvaný a hladový potrat, který se co nevidět vzbudí ve své rakvi za tajnou stěnou ve vedlejším pokoji.

"Vy jste se snad úplně zbláznili! Okamžitě mě pusťte!" ječel Kilas na všechny světové strany hned, jak mohl. Ale bylo mu to k ničemu. Potřebovali se ho zbavit a navíc si ani nic jiného nezasloužil. Také jim poslouží jako menší návnada.

"Och, ale prosím tě, čeho se tak bojíš? Vždyť tady přece není, ne?" Raven si do něj rýpla. Tu jeho bezmoc si doslova užívala.

"Dobře, dobře. Lhal jsem jasné? Dolores měla obrovskou moc! Navíc se zalíbila samotnému králi a ten jí dotoval zlatem! Chtěl jsem taky takovou moc. Nic víc." Hodně špatná snaha o poslední záchranu.

"Jo a proto jsi způsobil, že z se z nevinného dítěte stalo monstrum?!" vyjela na něj Raven.

"Raven musíme dolů," ozval se Geralt a věděl proč. Ve stěně to zapraskalo, ozvalo se, jako když posouváte dřevo po dřevě a poté... Poté se ozval ten nejděsivější zvuk na světě. Nepřirozené, těkavé syčení. Představte si hlas Predátora v kombinaci s umírajícím člověkem. Něco takového. Raven celá zbledla a přejel jí mráz po zádech a Geralt? Ten se ušklíbnul. "Zábava začíná," pronesl a popostrčil úplně ztuhlou Raven k odchodu.

"Vy blázni! Tohle mi nemůžete udělat! No tak, pusťte mě, já vás prosím! Prosím vás!" Kilas panikařil a měl proč. Hrůzou docela zbělal.

"Pozdravuj svou neteř," sykla Raven a pak s Geraltem rychle seběhli dolů.

😁😁😁 těšíte se na další kapitoly? Zítra 🙋🏽‍♀️