Milovat

7. KAPITOLA

Sebastian

Další ráno jsem zaparkoval před domem Evelin. Zahrál jsem to na to, že jí chci vynahradit to rozbité koleno, ale ve skutečnosti jsem na ní ale chytal pomstu za to, co mi provedla v šatnách. 

Vesele ke mně dokulhala a sedla si místo spolujezdce. 

"Ahoj. Jsi milý, že mě odvezeš." usmála se na mě. 

"Můžu za to já, že teď nemůžeš pomalu chodit." opětoval jsem jí úsměv a chystal jsem svůj tah. Natáhl jsem se blíž až jsem měl obličej těsně u ní. Položil jsem na její stehno ruku a ona se zadívala na mé rty. Bylo mi jasné, že po mně toužila. Otřel jsem se hrudí ramenem o její prsa a vzal jsem její pásek, abych jí ho zapnul. Když jsem ho natahoval, přejel jsem hřbetem ruky o její prsa. Podíval jsem se na ni a sladce jsem se usmál.

"Musíš být zapásaná. Co kdybychom se vybourali." podívala se na mě pohledem něco mezi zabiju tě a ošukej mě, což mě rozesmálo. Jedna jedna. 

Pomohl jsem jí vystoupit z auta. Několik lidí na parkovišti se po nás podívalo. Nejspíš se divili, proč jedeme spolu. Několik závistivých pohledů propalovalo Evelin. Ta si toho ale nic nedělala, spíš vypadalo, že se jí to líbí. To je mrška. K mému autu přišla Hana a podepřela Evelin, aby ji zavedla do školy. 

I když Evelin kulhala, byla radost dívat se na ten její výstavní zadeček. Chvíli jsem ji ještě pozoroval a pak jsem se vydal stejným směrem. Na chodbě na mě čekala nemilá návštěva. Chris se opíral o mou skříňku, takže nebylo úniku. Nějak jsem věděl, že to bude mít něco společného s Evelin. Lhostejně jsem se před něj postavil a naznačil jsem mu, aby vypadl, když se k tomu ale neměl, prostě jsem do něj svým tělem narazil a byl nucen opustit místo před mou skříňkou. 

"Přišel jsem tě varovat" začal najednou do mě Chris hustit. 

"Před čím?" hned mě napadlo, že se mi chce vyhrožovat za to, že jezdím s Evelin do školy. 

"Pokud se budeš s Evelin zahazovat, zlomí ti srdce. Vyspí se s tebou a odkopne tě." podíval se na mě důležitě a čekal na moji reakci. Bože to je vážně sráč. Kdyby mě chtěl zbít, cenil bych si ho víc. 

"Neotravuj furt" zamračil jsem se na něj. Má odpověď ho zaskočila. Jen stál a čuměl na mě s otevřenou pusou. 

"Neslyšel jsi? Vypadni" zvýšil jsem trochu hlas a on zaraženě někam odešel. Musel jsem se pro sebe zasmát, jak mu Evelin zamotala hlavu. Doufám, že neskončím takhle. 

Ve třídě jsem bohužel musel sedět v přední lavici, jelikož ty zadní byli obsazené. Hodiny se táhli a já se nemohl dočkat, až ze školy vypadnu. U východu z budovy mě zastavil Gad a pozval mě na svoji párty, kterou pořádal u sebe doma. Nadšeně jsem přikývl. Počkal jsem na Evelin a zavedl jsem jí domů. Po cestě jsme se smáli a bavili jsme se o učitelích. Zjistil jsem od ní, že jde taky na tu párty, z čeho jsem byl nadšený. Když jsem ji vysadil, odvezl jsem moji maličkost domů. 

U schodů mě zastavila matka. 

"Tak jak to vidíš s fotbalem?" Hrál jsem americký fotbal na bývalé škole. Byl jsem v tom vážně dobrý. Na této škole byl taky, ale zatím jsem nijak nepřemýšlel nad tím, že bych ho hrál i taky. 

"Ještě jsem nad tím popravdě nepřemýšlel" přiznal jsem matce. 

"Byla by škoda, kdybys zahodil svůj talent. Měl bys to zkusit i tady" usmála se na mě. Úsměv jsem jí opětoval a zamířil k sobě do pokoje. Asi měla pravdu. Rozhodl jsem se, že zítra zajdu za trenérem a zeptám se ho, jestli by mě nevzal. 

Neměl jsem náladu dělat si věci věci do školy a neměl jsem náladu ani trčet doma, tak jsem napsal Gadovi, jestli by se nechtěl sejít a zahrát si basket. Odepsal mi téměř okamžitě. Prý domluví i pár kluků, což bylo super, protože ve více je větší sranda. 

Když jsem dojel ke hřišti, už tam byli. Vystoupil jsem z auta a zamířil k nim. Poznal jsem mezi nimi i Richarda. 

"Vzali jsme i holky, aby byla lepší motivace" zasmál se Gad a ukázal na lavičky vedle hřiště, kde sedělo několik namalovaných pipin. Jedna brunetka celkem ušla, ale zbytek byl nic moc. Pak jsem za sebou zaslechl ženský smích a otočil jsem se směrem odkud přicházel smích a poznal jsem Evelin s Hanou, jak mířily k nám. Hned to bylo zajímavější. Pozdravili jsme se a kluci se začali hned předvádět. Evelin neokouzlila zřejmě jen Chrise. A mně.

Rozdělili jsme se do týmů, bylo nás celkem osm, takže jsme byli čtyři na čtyři. Začali jsme hrát a já jsem hned vystartoval po míči. Jednoznačně se mi tady nemohli vyrovnat, až na jednoho kluka, kterému to fakt šlo. Podle výšky a pohybů jsem usoudil, že by basket mohl hrát závodně. 

Potřeboval jsem se předvést před holkami a hlavně před Evelin. Její pohled jsem pořád cítil na zádech. Dal jsem koš a všichni v mém týmu jásali. Já se jen podíval na Evelin, abych se ujistil, že to viděla. Musel jsem si přiznat, že se mi líbilo, jak se na mě pořád dívala. Ještě chvíli jsme hráli a pak jsme si dali pauzu a šli se napít k tribunám, kde seděly holky. Sundal jsem si triko, a vydýchával jsem se. Bylo mi horko. A taky jsem se chtěl předvést. Několik holek na mě hned hodilo toužebný pohled, což se mi líbilo. Chtěl jsem ale hlavně zaujmout jednu holku. V šatně i v ten večer u vody mi doslova cpala její dokonalé tělo, tak bylo na čase, abych se teď pochlubil já tím svým. Nemohl jsem si nevšimnout, jak mě sjížděla pohledem až se zastavila těsně nad mými kraťasy. 

Vrátili jsme se do hry, já tentokrát bez trika. Ještě několik kluků dostalo stejný nápad a holky se z toho mohly zbláznit. 

Evelin

Musela jsem uznat, že Sebastianové tělo se mi hodně líbilo. Byl vypracovaný, všude samý sval. Byl hrozně sexy, když dribloval s míčem. Zatínaly se mu svaly na rukou i na břiše. Nemohla jsem od něho odtrhnout pohled. Ten hajzl to udělal určitě schválně. 

Zaslechla jsem pod sebou, jak si dvě holky něco šuškali a ukazovali na Sebastiana. Očividně jsem nebyla jediná, která z něho nemohla spustit oči. Nějak mě to ale neštvalo, protože jsem věděla, že jeho momentální zájem byl  o mně. Musela jsem se zasmát těm husám. To si vážně myslí, že ho můžou mít? 

"Musím uznat, že to tady začíná být docela zajímavé" zkonstatovala Hana, která si užívala výhled na polonahé kluky. 

"No vidíš, a to jsi sem nechtěla jít" usmála jsem se na ni. 

"Půjdeš na tu párty?" zeptala se mě Hana.

"Určitě. Noha mě už skoro nebolí, takže mě nic nezastaví, abych tam šla." Těšila jsem se, jak se opiju a ještě víc jsem se těšila na Sebastiana. Teda pokud tam půjde, což jsem doufala, že ano. Líbilo se mi, jakým způsobem mi vracel mé naschvály. Bavilo mě to. Většinou jsem se u kluků věděla na čem jsem a taky jsem si mohla s nimi udržovat své tempo. Ale u něj to tak nebylo. Nevěděla jsem ani, jak tohle naše hraní skončí.