Na tenkém ledě

nespravedlnost

Stáli jsme pod stromečkem a chvíli jen tak potichu přemýšleli. Stéle jsme se drželi za ruce a u toho usrkávali horký voňavý svařák.
T: kolik je vlastně hodin? Vytáhl jsem z kapsy mobil, rozsvítil obrazovku a ukázal jsem to Týně...
T: je 17:53...to za pár minut zavírají stánky
J: jojo...nechceš si ještě rychle koupit trdelník?
T: tak klidně
Běželi jsme ke stánku, kde prodávali trdelníky a ještě jsme si je na poslední chvíli  stihli objednat. Týna si dala vanilkový a já obyčejný skořicový. Potom jsme se přemístili zpět ke stromečku, protože prostě oba dva milujeme Vánoce a všechno s nimi spojené. Všechny stánky postupně začaly zhasínat a než jsme se nadáli, jediné světlo v okolí, co právě svítilo byl vánoční stromeček a pár lamp na rohu ulice. Týna i já jsme si pochutnávali na trdelníku a když jsme ho dojedli, vzniklo dilema co teď. Nejdříve jsem přemýšlel o tom, že bych na ni začal už dneska něco zkoušet, ale jelikož moje balící technika zatím funguje tak jak má, nechtěl jsem riskovat. A ještě k tomu Týna je jiná, úplně jiná než ostatní. 
J: tak co teď?
T: no...tak ono už je docela dost hodin, takže asi půjdu domů. Zítra je sice sobota ale my máme v pět ráno trénink jako ve škole i s trenérkou....
J: jo jasně... my ho zase máme až v sedm po vás
T: to je taková nespravedlnost, že máte tréninky o víkendu později....my musíme vstávat nejdéle o půl páté, což vážně nechceš 😂
J: a to je taková nespravedlnost, že vy máte upravený led na rozdíl od nás
T: no jo....něco za něco
Když jsme se konečně přestali smát, Týna se opravdu chystala odejít.
J: kam jako jdeš....bez rozloučení?! 😂
T: no tak s tím zdravením bych z toho nedělala žádnou vědu...kdopak odpoledne neuměl pozdravit
My se s Týnou dokážeme zasmát každé blbosti a smějeme se pořád. 
T: ... ale tak hádala jsem, že mě takhle odejít nenecháš
J: no tak to jsi hádala správně... 😂
T: to já vždycky
J: Týno, teď vážně... nechceš abych tě doprovodil? Přeci jenom je tma...
T: ty si nedáš pokoj viď...ty tak moc potřebuješ vědět kde bydlím
J: heej...já jsem říkal vážně a ty si ze všeho děláš legraci
T: a proč se směješ i ty, když ti to legrační nepřijde
J: achjoo...to nemá cenu
T: nemá, protože mě nepřesvědčíš... ale tak jestli nemáš nic důležitějšího na práci a nikdo tě doma nečeká, tak mě můžeš doprovodit
J: moc rád a doma na mě čekají leda tak otravní rodiče
T: tak super
Doprovodil jsem Týnu k jejich domu a tam jsme se rozloučili. Poté jsem se sám vydal domů. Normálně bych si dal něco k večeři, ale jelikož jsem snědl celý trdelník a vypil svařák, neměl jsem hlad. Osprchoval jsem se a šel jsem se koukat na nějaký film. U toho jsem tak náhodně projížděl Instagram a za chvíli se mi zobrazila žádost od Týny. Přijal jsem jí ji a také jsem jí začal sledovat. Mezitím mi tím mi dala likes na fotky a já zase na ty její. Poté mě od ní přišla zpráva: