Na tenkém ledě

Horká čokoláda

A: Ne... Betty...stu...stůj! Chtěla se za ní rozběhnout, ale to by neskončilo dobře.
J: Amálko, o Bettinku se postaráme potom, ale teď mě musíš poslechnout jo?
A: Dobře...řekla potichu
J: Skvělý...Tak si prosimtě lehni a doplaz se k nám... Amálka přikývla hlavou a začala se k nám po kouskách přibližovat.
J: Vidíš...šikulka jsi. Když se k nám dostala opravdu blízko, také jsem si lehl na led a podal jsem ji ruku na pomoc. Konečně byla v bezpečí, na břehu. Jako byly to fakt nervy, tady rozhodoval každý sebemenší pohyb. Ale zvládli jsme to. Teď už ji jenom dostat do tepla zjistit, kde má rodiče. S Týnkou jsme ji začali opečovávat. Byla opravdu promrzlá...musela tam stát nejmíň hodinu. Sundal jsem si bundu a zabalil ji do ni jako do peřiny. Týna ji ještě pohladila po tvářičce a k tomu dodala:
T: Neboj všechno bude dobré
Potom jsem ji vzal do náruče a chtěli jsme odejít. Jen jsme se rozešli, Amálka spustila:
A: A...a...co Betty?
J: Joo...no Bettinku samozřejmě ještě najdeme, jak jsem říkal
T: Temusíme ji hledat, je vidět, že tě má opravdu hodně ráda, protože poskakuje vedle nás
Týna ji vzala do ruky, takže já nesl Amálku a Týna Bettinku.
T: Jankuu...Kam jdeme?
J: Asi ke mně....bydlím odsud kousek a ta holka se potřebuje co nejrychleji zahřát
T: Dobře
J: Půjdeš prosím taky? Přeci jenom....úplně nevím jak to s ní zvládnu a ty máš malého brášku, takže s dětmi umíš komunikovat.
T: Jasně že jo, ale myslím si, že by sis s ní poradil i sám, si viděl jak si to zvládl u toho rybníku
J: No...stejně bude lepší když půjdeš taky
T: To asi jo
Došli jsme ke mně domů a já jsem Amálku položil na gauč. Betty jsme samozřejmě vzali také dovnitř, protože to by nám Amča neodpustila.
T: Máš to tu nádherné....řekla u toho si to tu očima pečlivě prohlížela
J: Děkuju...tak co teď s ní?
T: Ehm...co kdybych jí uvařila horkou čokoládu, jestli ji teda máš?
J: Jasně že jo a vezmi si tam i něco k pití pro sebe nebo klidně i nějaké jídlo
T: Ne dobrý... tím se teď zabývat nebudeme, teď se musíme postarat o ni... a kde máš kuchyň?
J: Jo jasně promiň....když půjdeš tou dlouhou chodbou až skoro na konec, tak tam uvidíš předposlední dveře doprava no... a tam je kuchyň...snad se v ní nějak vyznáš...nebo já to klidně dojdu uvařit, ale myslel jsem, že se zatím pokusím najít kdo je ta holka
T: Běž hledat, já to zvládnu
Mezitím co Týna šla vařit horkou čokoládu, přikryl jsem ji a začal jsem na internetu hledat, jestli se neztratila nějaká holka v jejím věku...ale nic jsem nenašel. Týna se vrátila s hrnkem horké čokolády a opatrně jí ho dala k puse, aby se mohla napít. Amálka se u toho koukala na nějakou pohádku, co zrovna běžela v televizi a přeci jenom už vypadala trochu lépe. Nevím jestli to není moc brzo, ale my jsme potřebovali zjistit, kde má rodiče...