Na tenkém ledě

Bettinka

T: slyšíš to?
J: to je nějaké malé dítě...
Týna mi na to jen přikývla. Rychle jsme si uklidili airpody, aby jsme to dítě lépe slyšeli a běželi jsme za hlasem. Čím více jsme se lesem blížili k rybníku, tím více hlas zvyšoval na hlasitosti.
T: Janku! Támhle je nějaká holčička!
J: ona je na ledě....
T: a něco drží v ruce...
J: počkej já s ní zkusím promluvit, ale hlavně ji musíme co nejrychleji dostat do tepla...nevypadá to, že je tu chvíli
T: dobře....

J: Ahoj....jak se jmenuješ? Já jsem Janek....Podíval jsem se na Týnu a ona pochopila, že se má také představit
T: A já jsem Týna....neboj my ti nic neuděláme, chceme ti pomoct
A: já...já... jsem A...Amálka řekla s rozklepaným hláskem, protože na ni bylo vidět, že jí je opravdu velká zima
J: To je krásné jméno...A Amálko...proč stojíš uprostřed zamrzlého rybníku?
A: No...no..ono....Celé nám to neřekla, protože se rozplakala
T: Neplakej princezno...to se nic neděje
J: Hele...tak já tam pro tebe dojdu a půjdeme někam do tepla jo?
Museli jsme na sebe docela křičet, protože stála daleko. Udělal jsem první krok na té ledové ploše, ale led začal praskat. To není dobrý. Otočil jsem se na Týnu a uviděl jsem její vystrašený výraz.
T: Jankuu! To pod tebou praskne....Nechci tě nějak urazit, ale ona asi bude vážit o pár kilo méně
Jako Týna má pravdu, ale my tu holku odsud potřebujeme dostat, už teď je určitě hodně podchlazená. Nevím co se ji stalo, ale rozhodně by tu neměla být sama...bez rodičů. Musím vymyslet jak ji dostaneme na břeh jinak....Něco mě napadlo.
J: Amálko....Víš jak leze had po zemi? Typuji, že jí je tak pět, takže by tohle měla znát. Odpovědi jsem se sice nedočkal, ale přikývla hlavou na souhlas.
J: Super...Tak si lehni na bříško a zkus se k nám hodně pomaličku doplazit. Nemohli jsme totiž riskovat, že udělá krok a ten led se propadne. To by nebylo vůbec dobré. Týna se na mě pořád nechápavě dívala, ale když si lehne, tak rozmístí svoji váhu na větší plochu a když se poplazí hodně pomalu, ten led by se neměl propadnout. Jako ona váží méně než my, takže možná by ten led přešla bez problému, ale nechtěl jsem nic riskovat a tohle bylo nejlepší řešení, co mě v té chvíli napadlo. Čekal jsem, že poslechne, ale ona tam dál stála jako přikovaná.
T: Co se děje Amálko?
A: Bet...Bettinka
T: To je tvůj pejsek? Zase pouze přikývla hlavou
J: Amí...tak Bettinku polož na zem a ona k nám přiběhne nebo pro ni pak dojdeme jo?
Moc s námi nekomunikovala, takže její odpověď přikývnutí hlavou se zase opakovala. Fenku opatrně položila na zem, ale v tu dobu se ozvalo prasknutí ledu. Je jasné, že by tohle v pořádku nepřešla. Jen co se Betty tlapičkami dotkla země, někam utekla. O ní se teď nebojím, potom ji najdeme, nejprve musíme zachránit Amálku.