Hria-Katka

Nový společník

Zrovna jsme se vracely z průzkumu okolí a zaslechly šustění spadaných listů, Jirka vzal do ruky sekeru, Kuba meč a já natáhla luk. Za rohem naší chaty vyšel kluk, ten samý který byl u té pevnosti a v noze měl šíp. Vystřelila jsem, ale šíp se mi odklonil od tětivy a tak odletěl metr ode mě a zůstal schovaný v listí. ,,Kdo jsi a co chceš?" zeptal se ho Kuba. Musím říct že to znělo opravdu dobře. ,,Jsem Alex, nebojte nic vám neudělám" odpověděl mile. Podíval se mi prosebně do očí. ,,Nehte ho" řekla jsem klukům. ,,Chceš pomoct?" zeptal se ho Jirka. ,,Pomoc by se hodila" odpověděl upřímně. Kluci ho chytly pod rameny, odnesly do naší chatky a posadily na postel. Kuba mu vytáhl šíp a Jirka mu tam přiložil jakousi zelenou věc, prý je to léčivá rostlina, ale mě se z ní zvedá žaludek. Zavázala jsem mu nohu svým  šátkem, ,,lepší?". ,,Mnohem, díky moc" usmál se.  Jen nechápu jak tu mohou být zranění tak reálné, vlastně úplně všechno. Alex si asi všiml našich zmatených výrazů a začal vyprávět. ,,Přepadli mě vzali si úplně vše, mám obrovské štěstí že žiju. Jednou jsem byl doma sám a viděl obří berušku, říkala že je Narys. Vzala mě sem, nevěděl jsem co mám dělat, ale zvykl si. Není to hra, je to planeta, nový svět. Úplně jiný než země a v základu stejný. Myslím si že to je zkouška, musíme vyhrát." Všichni mlčeli. Není to hra...tahle slova mi zůstala v hlavě, to znamená že můžeš zemřít. Zemřít!. Čtyři dny Alex nemohl chodit, nosily jsme mu jídlo i vodu, pátý den už došel ven. ,,Budu váš učitel" ušklíbl se. ,,Souhlas" řekly jsme zároveň. Vařila jsem večeři a zvenku zaslechla ,,takhle se meč nedrží! Teď s tím zase mácháš jako s prádlem! Jak to stojíš proboha!" Křičel Alex. Musela jsem se zasmát. Kuba se naštval hodil s mečem o zem a šel do lesa. Pak byl Jirka ,,Ty jsi eště větší mamlas než ten Kuba proboha! Tohle je sekera ne prut! Dávej pozor sakra!" Křičel opět. To už jsem se smála na celé kolo. ,,Trhni si! Du za Kubou!" Alex vešel do dveří a říká ,,teď ty" uhasila jsem oheň a šla za ním. ,,Jak to s nima můžeš vydržet?" ,,Si zvykneš" Došly jsme na palouk, vzala jsem luk svým klasickým způsobem a... ,,ne, takhle bys netrefila ani horu" řekl s úsměvem. Srovnal mi nohy, ,,trochu se otoč, tak dobrý a teď si chyť tětivu" ,,um, co je to tětiva?" zeptala jsem se. ,,Ten provázek, přesně teď pust, výborně trefa!" Měla jsem radost, ale ne z toho že bych se trefila spíš z toho že na mě Alex nekřičel jako na kluky. Začalo zapadat slunce, přemístily jsme se do chatky a začaly jíst. Byla jakási polévka nic moc, ale lepší než drátem do oka. Zrovna Alex mluvil o tom jak si Jirka málem usekl nohu, vím že to jsou kamarádi, ale musela jsem se smát. Kluci se přiřítili jako tornádo a řvali ,,máme srnu!!!" ,,Já asi infarkt" řekl Alex otráveně. Musela jsem souhlasit. ,,Tak pardon že jsme vám přerušili krásnou chvilku" řekl Kuba hlasem který přetékal ironií. Jak vtipné pomylslela jsem si.

Omlouvám se že se nějaké věci neshodujou. Psát Hria z Katy pohledu je  pro mě mnohem snazší.