[Soukoku]

Kapitola ~3~

Trochu delší kapitola než obvykle-

Dazai P.O.V
Potuloval jsem se ulicemi Yokohamy a přemýšlel, co mám udělat s tím starým kabátem od Moriho, který jsem držel v ruce. Najednou jsem uslyšel nějaký povyk z baru naproti ulice a rozhodl se jít tím směrem.

Vešel jsem do baru odkud to vše vycházelo a zvědavě jsem se začal rozhlížet, co se děje. ,,Promiňte, ale bar se právě zavírá, mohl byste prosím odejít?" zeptala se mě mladá slečna a chvíli jsem přemýšlel, jaké by to bylo s ní spáchat dvojitou sebevraždu, ale nakonec jsem se zeptal ,,Promiňte jen, co se tady děje?" ,,Nějaký mladík nám tady usnul a nemůžeme ho odsud dostat" řekla a ukázala na oranžovo vlasého mladíka ležícího na baru. Počkat...to je Chuuya! Ach panebože chyběl mi... ,,Nebojte se postarám se o něj, je to můj partner z práce-... teda byl..." řekl jsem a tupě se usmál. Nemůžu si na to zvyknout...

Přišel jsem k němu... Byl úplně na mol. Co zase dělal? Pomyslel jsem si. Přehodil jsem přes něj svůj starý kabát, dal si jeho pravou ruku přes rameno a zvedl jeho skoro bezvládné tělo. Byl poměrně lehký... Co s ním budu dělat? Řekl jsem si, když jsem s ním vyšel z baru. Nemůžu ho jen tak přinést do Mafie, jako třeba "Prosím, tady Česká pošta, dovezli jsme vám zásilku" řekl jsem si a zasmál se tomu, když jsem si uvědomil, že bych toho schopný byl (Netuším, jak mě to napadlo XD). Musel jsem ho tedy vzít k sobě domů...

Chuuya P.O.V
Ucítil jsem na svých ramenech teplý kabát, který voněl po-...po něčem co znám...Dazai? Zaznamenal jsem, když mě zvedl ze židle...pokud to byl on...co tu vlastně dělá?... Idiote nech mě tu radši ležet... Když už jsme šli nějakou chvíli po ulici dostal jsem trochu sil,  začal jsem se vzpírat a odstrčil jsem ho od sebe. Ovšem bez jeho opory jsem ihned padl na zem na kolena...

,,Snažím se ti pomoct kdyby něco" řekl a postavil se přede mě. Byl to Dazai...podle hlasu... ,,Proč... proč jsi odešel?" zeptal jsem se, ikdyž jsem sotva mluvil, jak moc opilý jsem byl. ,,Změna je život" řekl a já se na něj podíval... ,,Jaká blbost" řekl jsem a uchechtl se. Až teď jsem si všiml, že vypadal jinak. Měl na sobě světlé kalhoty s hnědým kabátem a černým sakem. Musel jsem uznat, že mu to slušelo víc než obvykle... ,,Pfff co to plácám za nesmysly" řekl jsem si nahlas pro sebe.

Pak mi Dazai podal ruku a pomocí jeho jsem se konečně zvedl ze země. Dal si opět mou ruku přes rameno a šli jsme dál ulicí. ,,Nepotřebuju pomoc" řekl jsem náhle, ale Dazai se na mě ani nepodíval.

Po chvíli jsme došli k nějakému domku, a když se Dazai snažil vytáhnout klíče ze své kapsy pustil mě a já spadl do záhonu vedle vchodu ,,Ty idiote!!" vyštěkl jsem na něj a snažil se od tamtut vykopat, ale mé tělo mě už dávno zradilo. Jediné, co vyšlo z Dazaie bylo ubohé ,,Ups?" a pak mě začal zase  konečně zvedat. Dotáhl mě dovnitř jedno-pokojového domku, ve kterém bylo všechno... Po levé straně byla velká postel vedle ní na zemi kupa knih a časopisů s malou lampičkou, naproti byl menší stůl a pak maličká kuchyňka, z toho všeho, co jsem postřehl.

Opřel jsem se o dveře, které za mnou Dazai zavřel a začal mi zouvat boty, když já toho nebyl absolutně schopný. ,,Malý děcko..." vyšlo z něj a já se na něj podíval... taková příležitost se mi už asi nikdy nenaskytne, pomyslel jsem si a kopl jsem ho kolenem do nosu (Prosím toto taky netuším jak mě napadloXDD). Upadl dozadu a chytil se za nos, naštěstí ho neměl zlomený jen krvácel...naštěstí?... pomyslel jsem si. ,,Heh...taky ty takhle?" řekl Dazai sundal ze mě svůj kabát hodil ho neznámo kam, strčil do mě a já padl na postel. Postel byla překvapivě měkká, a tak jsem se v ní hezky uvelebil, jako doma.

Chvíli jsem pozoroval Dazaie. Utrhl si kousek ze svého obvazu na ruce a otřel si krev z nosu. Poté si svlékl svůj kabát a pověsil ho na věšák. Přišel k posteli a začal mi odepinat knoflíky u vesty ,,Co děláš?" zeptal jsem se a snažil jsem se ho odstrčit ,,Přece mi tu nebudeš spát v tom oblečení" řekl a já se začal vzpírat.

Nakonec mě díky své přesile i posadil a svlékl ze mě mou vestu s tím, že jsem začal protestovat ještě víc. Ani jsem nepostřehl, jak moc blízko jsou naše obličeje...a pak se to stalo...políbil mě. Vší silou jsem ho od sebe odstrčil ,,C-co to b-bylo?!" začal jsem na něj pokřikovat. Jeho rty se dotkly...mých. Úplně jsem zpanikařil a Dazai tam jen tak seděl na zemi a koukal na mě.

Dazai P.O.V
Bylo to omylem, nebo jsem to udělal záměrně? Vnímal jsem v tu chvíli jen jeho...vůni, jeho puls...jeho rty. Nedokázal jsem se pohnout ani nic říct a on tam panikařil. Seděl jsem tam a koukal do země...vím už od samého začátku, že k němu něco cítím, ale nedokážu si to přiznat...prostě to nejde.

Nakonec jsem se zvedl ze země, přišel jsem k němu a dal jeho ruce z obličeje pryč. Podíval se na mě vystrašenýma očima a já jej znovu políbil... tentokrát už mě nikam neodstrkoval a podlehl mým rtům. Překvapilo mě, že se nechal tak rychle poddat. Nakonec jsem ho potřeboval přece jen aspoň trošku poškádlit ,,Už mě odhazovat nebudeš?" podíval jsem se na něj a on na mě svým roztomilým výrazem, musel jsem se zasmát. On si mě chytil za límec košile a přitáhl si mě znovu do polibku. Pane bože...bylo to úžasné, cítil jsem jeho tep, jeho teplou kůži,...jeho všechno. Nemohl jsem se ho nabažit, ale nechtěl jsem to uspěchat.

Po chvíli mě začala bolet záda, jak jsem se tam pořád nad ním skláněl, proto jsem ho nechal si lehnout na záda bez toho, že bychom přerušili náš polibek a začal jsem ho pomalu líbat na krku. Čekal jsem zda se mu to bude líbit, ale on v sobě zadržoval každičký vzdech...styděl se.

Chuuya P.O.V
Ležel jsem tam celý rudý a odvracel jsem svůj pohled od Dazaie, který se zrovna přeze mě shýbal a líbal mě na krku. Pomalu jsem nevěděl, co se stalo byl jsem vystrašený, zmatený a naštvaný zároveň. Zakryl jsem si tváře dlaněmi a přemýšlel o tom. Nemohl jsem to dostat z hlavy. Dazai najednou přestal to, co dělal a lehl si bez jediného slova vedle mě. Po chvíli jsem se zeptal ,,Proč jsi to udělal?", když nějakou chvíli neodpovídal podíval jsem se na něj a on si spokojeně spal. ,,Bože to je idiot" řekl jsem si sám pro sebe. Vypadal ale roztomile... co se to se mnou děje sakra!

Přikryl jsem ho přikrývkou, zhasl jsem malou lampičku vedle postele a lehl si do postele k němu zády. Nemohl jsem spát byl jsem příliš rozrušený. Nakonec jsem však po nějaké době usnul s pocitem, že mě Dazai ještě chytil kolem pasu. Ale to se mi možná jen zdálo...

Díky za přečtení! ^^