[Soukoku]

Kapitola ~4~

Od teď budu psáti asi takto dlouhé kapitolky :D

Chuuya P.O.V
Druhý den ráno jsem se probudil a Dazai ještě spal. Vylezl jsem co nejtišeji z postele a začal jsem se oblékat. Na zdi jsem zahlédl hodiny, bylo 9:41. Měl jsem v plánu se odtamtud nenápadně vyplížit, ještě k tomu, co se událo včera večer, tak pětkrát tolik.

V tu chvíli se ozvalo ,,Ty už mě opouštíš?" řekl Dazai s pořád zavřenýma očima ,,Mám práci" řekl jsem a popadl Dazaiův starý kabát (ten od Moriho you know XD) ,,Tohle si půjčím, svůj vlastní jsem si zapomněl a nemám čas se pro něj vracet" řekl jsem a sáhl po klice k odchodu. ,,A co pusa na rozloučenou?" řekl, našpulil rty a já vykřikl ,,Sklapni!" ještě před tím než se za mnou zabouchly dveře.

Zamířil jsem na místo, kde jsem se měl sejít s Akutagawou. ,,Co to máš na sobě?" zeptal se bez jediného výrazu v obličeji. ,,Neptej se" odpověděl jsem a vydali jsme se šetřit nějaký případ, co nám dal Mori.

Dazai P.O.V
,,A co pusa na rozloučenou?" řekl jsem škádlivě a našpulil rty. Uviděl jsem malý náznak červeně v jeho tvářích ,,Sklapni!" řekl a zabouchl dveře.

V mžiku jsem se posadil na postel a díval se z okna, jak Chuuya odchází. Ten kabát mu slušel, asi bych ho neměl spalovat, jak jsem původně zamýšlel, pomyslel jsem si a šel si udělat kafe. Přitom jsem přemýšlel, co asi bude dál. Nejspíš přijde ještě dnes mi vrátit ten kabát, řekl jsem si. Měl bych něco připravit. Nejsem si jistý, jak bude reagovat, ale už to v sobě dusím moc dlouho...miluji ho...a myslím, že to přijme.

Jsem si jist, že kdybych v tuhle chvíli umřel udělal by cokoli, proto to udělám. Vím, že ke mě taky něco cítí. Já mám k němu city už od doby, co se připojil k Mafii a teď už se něco mezi námi stalo. Nemůžu to nechat jen tak, jakoby se nic nestalo.

Ikdyž mě pořád zevnitř drtí smrt Odasakua, tím, že udělám něco od srdce bude na mě ještě víc hrdý. Řekl jsem si a usmál se sám pro sebe.

*O pár hodin později*
Řekněme 9 hodin večer :D
Chuuya P.O.V
Loudal jsem se cestou k Dazaiovi, abych mu vrátil jeho kabát a přitom přemýšlel, co se včera odehrálo. Byl jsem opilý, ale moc dobře si vše pamatuji. Nevím, co si o tom mám myslet...ale neříkám, že se mi to nelíbilo. Jeho rty, jako by byly plné vášně, když mě líbal... Ahhh nee... proč je to tak divný, ale tak skvělý zároveň? V čem to je vlastně skvělý? Že mě nejspíš miluje?...ale kdo ví zda miluju já jeho... Radši vyřídím, co mám a budu dělat, že jsem se tam vůbec neukázal.

Došel jsem ke dveřím, ale vevnitř se nesvítilo, proto jsem si řekl, že asi není doma, tak zkusím zda má aspoň otevřeno. Zkusil jsem vzít za kliku a náhodou bylo otevřeno. Vešel jsem tedy dovnitř pověsil jsem kabát na věšák vedle dveří a otočil se k odchodu, když v tom někdo předemnou zavřel dveře, chytil mě za límec košile a natlačil mě svým tělem zády ke dveřím. ,,Čekal jsem tě." řekl, a ikdyž jsem mu neviděl do obličeje...poznal jsem, že to byl Dazai. ,,Co zase děláš?!" vyštěkl jsem na něj a sotva jsem dořekl větu přitiskl své rty na ty mé a začal mě líbat.

Neměl jsem šanci se nijak vymanit z jeho sevření a ani ho odkopnout...ale možná, že jsem ani nechtěl...

Dazai P.O.V
Věděl jsem, že se nechá. I kdyby dělal cokoli z mého sevření se nedostane a ani se o to nesnažil.

Pomalu a jistě se začal uvolňovat, ale i tak nevydal ani hlásku a zatajoval dech. ,,Nemusíš se předemnou stydět a skrývat to" řekl jsem mu a věděl jsem zcela jistě, že se právě červená až za ušima.

Začal jsem ho líbat na krku a postupoval jsem k jeho klíční kosti. Konečně z něj něco vylezlo a uvolnil se, když mi vzdychl do ucha. Musel jsem se pousmát a pokračoval jsem dál spolu s odepínáním jeho vesty a košile.

Po chvíli jsem se dostal k jeho holému tělu a chytil jej za pas. Nejen, že byl maličký, ale i neskutečně hubený a to na něm bylo nejvíc sexy.

Vzal jsem jeho ruce a položil je na můj hrudník. Naznačil jsem mu ať mi odepne knoflíky u košile, a taky tak udělal. Pak mě chytil za tvář svými dlaněmi, stoupl si lehce na špičky a spojil naše rty. V tu chvíli jsem si byl jist, že to cítí stejně.

Naskytla se mi možnost ho chytit za zadek a zmáčknout ho. On se najednou odtrhl a vyjekl ,,Hej! Tohle jsme si nedomluvili!" já se zasmál a řekl jsem ,,To je ale přeci princip celé akce" ,,Jaké akce?" zeptal se zmateně. Chytl jsem ho znovu za zadek přitáhl si ho blíž a začal ho znovu líbat.

Vzal jsem ho do náruče a opatrně ho položil na postel. Svlékl jsem si košili a začal jsem mu pomalu dělat flíčky na jeho krku. On měl své ruce v mých vlasech a potichu vzdychal.

V mžiku jsem si svlékl kalhoty a jemu taky. Nijak se nevzpíral a neřekl ani, že by tohle zrovna nechtěl. Šel jsem na to tedy pomalu a přitom během chvíle jsem se ocitl v něm. Ze začátku jsem pomalu přirážel a pak jsem začal svou dlaní opečovávat i jeho. Zrychloval jsem a on vzdychal ještě víc, ale líbilo se mu to. Dokonce chvilkami začal prosit ,,Prosím víc...víc".

Nakonec jsem potom všem odpadl vedle něj. A vydechovali jsme zároveň.

Když jsem se na něj podíval vypadal unaveně. Přikryl jsem ho přikrývkou a pohladil po tváři. Poté se na mě podíval ,,Pořád jsi mi neodpověděl...Proč jsi odešel?" zeptal se a uhnul rychle pohledem. ,,Myslím, že když už nemůžu být šťastný úplně a naplnit tu obrovskou díru samoty... měl bych aspoň stát na straně dobra..." řekl jsem, tak jak mi poradil Odasaku ještě před tím než mi umřel rukách.

,,Ale možná jsem našel něco, co by mi mohlo pomoct..." řekl jsem a pootočil jsem jeho hlavu tak, aby se mi díval přímo do očí. ,,Chyběl jsi mi..." řekl najednou Chuuya ,,...chci, aby ses vrátil zpátky". Najednou se jeho oči začaly plnit slzami. Zakryl si obličej a potichu vzlykal.

Přitáhl jsem si ho blíž a hladil ho po zádech. ,,Promiň...ale nejde to... našel jsem si už přátele a cítím se mezi nimi lépe..." řekl jsem a on přestal plakat. ,,...i sám se sebou jsem spokojenější a už si ne-" v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem málem řekl něco, co jsem nechtěl.

,,Co že si?" zeptal se Chuuya a podíval se na mě s uplakanýma očima. Ale jemu to nejspíš došlo. Popadl mě za ruku a začal odmotávat obvazy na mé ruce. Pod nimi se ukázaly zářezy, pohmožděniny a jizvy, které jsem skrýval po celou dobu... ,,Jakto?... P-proč to děláš?" zeptal se s vyděšeným výrazem.

,,Od té doby, co nejsem už pár dní v Mafii...jsem přestal...prosím nenuť mě se k tomu vracet..." Nikdy jsem o tom s nikým nemluvil, a pořád jsem nebyl připraven. Chtěl jsem být s ním, ale nechtěl jsem se vracet. A chodit s někým, kdo je můj nepřítel, tedy nepřítel Agentury nebyl zrovna nejskvělejší nápad.

Děkuji za přečtení a za všechny hlasy!! <33