[Soukoku]

Kapitola ~5~

Trochu kratší kapitola, tak snad nevadí :D

Chuuya P.O.V
Došlo mi, že není dobrý nápad chodit s někým z Agentury. Ale, když já nemůžu odejít z Mafie. Dali mi vše, co jsem potřeboval, když jsem se tam prvně objevil a musím to nějak splatit. Aspoň tou prací...

Začal jsem se bát o Dazaie potom, co jsem uviděl zranění na jeho pažích. ,,Seš opravdu v pořádku?" zeptal jsem se starostlivě. Dazai se na mě podíval a usmál se ,,Je to lepší." řekl a kývl hlavou.

Vzal si zpátky své obvazy a začal si jimi nemotorně obvazovat ruku. Nešlo mu to, proto jsem mu je vytrhl z ruky a začal obvazovat postupně celou jeho paži. On na mě celou dobu civěl, čímž mě neskutečně znervózňoval. ,,Proč na mě tak civíš?" zeptal jsem se.

Po chvíli Dazai odpověděl ,,Právě si uvědomuji, že se dívám na tu nejdražší věc, co mě v životě potkala" usmál se. Začal jsem se červenat a doufal jsem, že to nejde vidět. ,,Pokud mě tedy miluješ a chceš být se mnou... proč tedy neodejdeš od Mafie, abychom mohli být spolu..."

Zamyslel jsem se, jak mu to mám vysvětlit. ,,Je to složitý...dali mi tam všechno a myslím, že jsem trochu povinen jim to splatit. Nechci odejít jen tak, jakoby nic." řekl jsem a přemýšlel, jestli ho opravdu miluji...

Nastalo dlouhé ticho. Jediné, co bylo slyšet bylo tikání hodin visících na zdi. ,,Miluješ mě tedy vůbec?" zeptal se Dazai z ničeho nic. Chtěl si být jistý chápu to, ale v tu chvíli jsem nevěděl. Něco v tom bylo, ale... ,,Já... nejsem si moc jistý svými city k tobě" vykoktal jsem ze sebe a cítil se blbě potom, co vše se zde odehrálo.

,,Víš... už je to hrozně dlouho, co jsem zjistil, že k tobě něco cítím." řekl Dazai a já na něj pohlédl. ,,Když jsi vstoupil do Mafie byl jsem rád, že tam nejsem sám v tomto věku. Ale zároveň jsem cítil něco zvláštního... jako nějakou touhu po tobě."

Hleděl jsem na něj s úžasem, jak dokázal tohle držet tak dlouho v sobě? Teď mám o něj strach ještě větší, pomyslel jsem si. ,,Teď se bojím, co bude dál..." řekl sklesle. ,,Dám ti čas přemýšlet o všem" řekl, otočil se tváří ke mně a přitáhl si mě blíž za boky. ,,Dobrou noc" zašeptal a zavřel oči. ,,Dobrou" odpověděl jsem a po chvíli, co jsem se uklidnil z toho všeho, jsem usnul.

*Druhý den*
Dazai P.O.V
Probudil jsem se s Chuuyou v náruči. Byl neskutečně roztomilý, jak spinkal. Pozoroval jsem na něm každičký detail a mohl bych ještě pokračovat déle a nepřestal bych. Nakonec jsem se po chvíli zvedl z postele a začal se sebou něco dělat.

Dal jsem si rychlou sprchu a šel udělat kafe. Doufal jsem, že ho aspoň nevzbudí má konvice. Začal jsem hledat něco k snědku, ale jediné, co jsem našel byl balíček křupek ani ne pro jednoho, prošlý jogurt a ohnutou lžíci. Tak to vypadá, když neumíte vařit a jíte jen to, co koupíte ve fastfoodu.

Zaběhl jsem tedy rychle do večerky přes ulici a koupil rohlíky, máslo a marmeládu. Když jsem se vrátil Chuuya ještě spal. Tak akorát jsem zalil kávu, která provoněla celý byt.

Chuuya P.O.V
Ráno jsem se probudil sám v posteli. Hned jsem se začal rozhlížet po pokoji, když jsem zahlédl Dazaie u malé kuchyňské linky. Až poté jsem ucítil vůní kávy.

Zvedl jsem se z postele a promnul si oči. ,,Aaa naše princeznička už je vzhůru." řekl Dazai, když si mě všiml ,,Nenávidím, když mě takto někdo nazývá..." vyšlo ze mě a nasměroval jsem přímo do koupelny. ,,Nebudeš potřebovat ručník?" vykoukl zpoza rohu dveří, když jsem se po něm zrovna díval.

Poté mi hodil do koupelny ručník a v něm zabalenou i jeho čistou košili. Dal jsem si rychlou sprchu, osušil se a oblékl si jeho košili. K tomu jsem si vzal samozřejmě své kalhoty. Vylezl jsem z koupelny a na malém stole uprostřed pokoje už ležela připravená snídaně.

Dazai seděl na zemi u stolku a četl si knihu. ,,Čekal jsem, abychom mohli posnídat spolu." řekl a jakmile jsem si přisedl, pustil se do jídla. Připravil rohlíky s máslem a marmeládou. A byly dobré, ikdyž na mě sotva zbylo, když Dazai tak hltal.

Usrkl jsem si posledního doušku kávy a chystal se k odchodu. ,,Zase se stavím... vrátit tu košili" řekl jsem a začal si oblékat svůj kabát. Ještě jsem nesáhl ani po klice ,,Počkej něco jsi zapomněl." řekl Dazai a přiběhl ke mně. Vzal mou tvář do svých dlaní a políbil mě jednou... dvakrát... třikrát... ,,Přestaň!" vyštěkl jsem celý rudý a měl se konečně k odchodu. ,,Jsi roztomilý" zašeptal mi ještě do ucha a já zrudnul ještě víc. Panebože proč mi to dělá? Pomyslel jsem si, když jsem vylezl ze dveří a rozhlížel se, zda nás někdo neviděl.

Díky za přečtení! ^^