Pouto mezi námi

2. Nesnáze na ošetřovně

Ležel na ní Theodor Nott. Dost těžký Theodor Nott, jak si mohla všimnout. Začala se vrtět, aby ho ze sebe odstrčila. „Slez ze mě, Theodore!" zahartusila. Tlačil ji svým tělem k zemi, špatně se jí dýchalo. Mladík se konečně odkulil na stranu, takže mohla do plic vtáhnout blahodárný kyslík, nicméně stále ležel až příliš blízko v její komfortní zóně. Ve třídě byl velký zmatek. Studenti se krčili pod lavicemi, nebo leželi na zemi a instinktivně si chránili hlavy.

Hermiona si chtěla rukama prohrábnout vlasy, než si všimla, že její pravačku stále svírá Theodor. „Díky, žes mě zaštítil. Já vůbec nestihla zareagovat," řekla zvolna. Theo jako kdyby ani nevnímal. Díval se na jejich spojené ruce s vykulenýma očima. „Už je to dobrý, můžeš mě pustit," usmála se. Pomalu k ní zvedl pohled. 

„Nemůžu," zašeptal. Začal se nenápadně rozhlížet okolo sebe. Zjišťoval, zda je někdo pozoruje. Všichni ale měli v tu chvíli svých starostí dost. Ve třídě začínalo být rušno. Zabini se hádal s Goylem, který mu oplácel stejnou mincí. Schylovalo se ke rvačce, takže většina pozornosti spolužáků byla obrácena k nim.

„Cože? Jak nemůžeš?" ptala se nechápavě Nebelvírka a pokusila se vytrhnout z Theodorova sevření. Nic se nestalo. Pouze škubla i chlapcovou rukou. „Zatraceně, vážně to nejde," zanadávala. Začalo jí být jasné, proč se Theodor díval na jejich ruce s takovým šokem.

Zmijozel se jal zvedat do stoje. Musel pomoci i Hermioně, aby to oba ustáli, ale nakonec se jim to podařilo. Hermiona se v davu pokusila zahlédnout Harryho s Ronem. Ve všem tom chaosu to nebylo snadné. Ron už byl součástí rvačky a Harry vyhrabával spolu s Parvati profesora Kratiknota, kterého zasypala halda knih.

„Pojďme na ošetřovnu, tady nic nezmůžeme," zavelel Theodor a sebral zpod nejbližší lavice svou tašku. Tu její také vzal a vrazil jí ji do volné levačky. Nejprve chtěla protestovat, ale rozum jí nabádal, že nezná dostatečné množství protikouzel na to, aby takhle divně pokažené kouzlo zlomila sama. Bývala by jen ráda řekla svým přátelům, kam jde. Na druhou stranu nechtěla vidět Ronův vyčítavý výraz, kdyby ji viděl takhle přilepenou k jinému chlapci, navíc Zmijozelovi. Už spolu sice nechodili, ale její bývalý přítel se stále čas od času choval žárlivě a majetnicky. Bylo to poměrně ironické, vzhledem k tomu, že to byly jeho aférky, které jejich vztah potopily, ale nic to na tom neměnilo. Ron byl prostě Ron.

S taškami na ramenou se nenápadně vyplížili ven z učebny. Notně jim k tomu dopomohl Goyle, který právě držel chudáka Zabiniho ve chvatu, ve kterém snědý student mohl jen s nadávkami kopat kolem sebe a rozhazovat rukama, aniž by svému mohutnému spolužákovi jakkoliv ublížil. Jednu polovinu spolužáků tím náramně bavil, druhá polovina na ně oba řvala, aby toho už nechali. Tím zajistili Hermioně s Theodorem prostor k úniku.

Na chodbě se oba rozhlédli, zda je někdo nevidí, než vyrazili vpravo nejbližší cestou na ošetřovnu. Hrad byl tichý a působil prázdně. První odpolední vyučovací blok stále probíhal, takže nikde nebylo ani živáčka. Kráčeli rychlým tempem k nemocničnímu křídlu. Hermioně neustále padala z ramene taška. Byla zvyklá nosit ji na pravém rameni a levé nespolupracovalo. 

V polovině cesty Theodor ztratil trpělivost s Hermioniným bojem. „Pro Merlina dej mi to!" zavrčel nasupeně a tašku jí vzal. 

„Já se tě o pomoc neprosila!" odsekla obranně, ale tašku mu nechala. Opravdu se jí s ní šlo špatně, a pokud se s ní chce vláčet sám, ať si poslouží. „Není moje vina, že neumím nosit tašku na levém rameni, ani není moje chyba, že jsme v téhle šlamastyce!" dodala. 

Zmijozel jí zamával spojenýma rukama před očima. „Tak zaprvé, já jsem nic takového netvrdil a za druhé není fér, když používáš mudlovské výrazy o kterých víš, že je určitě nebudu znát!"