Pouto mezi námi

8. Promoce

Předposlední den školního roku patřil tradičně sedmým ročníkům, jejichž úspěchy se slavily na odpoledním předávání diplomů k ukončení vzdělání. Na něj pak navazovala večerní hostina ve Velké síni spolu s vyhlášením školního poháru. Takto měly poslední ročníky možnost strávit hostinu spolu se svými spolužáky, než druhý den navždy opustily brány Bradavic.

Hermiona už se cítila mnohem vyrovnaněji, když měla zkoušky za sebou. I přes Theodorovy protesty s ním ihned po každé zkoušce prošla znovu každou jednotlivou otázku každého testu, aby si ověřila správnost svých odpovědí. Tím získala alespoň na krátko pocit dobře odvedené práce. Přesto se nemohla dočkat, až bude své výsledky držet pevně v rukách. K tomu mělo dojít právě na slavnostní promoci. Studenti dostali výsledky v ruličce pergamenu ve stejnou chvíli, jako obdrželi od ředitelky i své diplomy.

Na rozdíl od zkoušek NKÚ, které studenty informovaly o tom, jak si v kterém předmětu vedou, aby se mohli rozhodnout o směru své budoucí kariéry, byly OVCE zkoušky finální. Znamenalo to kromě jiného fakt, že byly opravovány přednostně, takže výsledky studenti znali ještě před odjezdem Bradavic. NKÚ výsledky byly zasílány až o několik týdnů později v průběhu prázdnin pomocí soví pošty.

Hermiona v duchu prosila všechna božstva, aby už nastal ten báječný okamžik, kdy se dozví, jak dopadla, naneštěstí aby k němu mohlo dojít, musela ten den překonat jednu velkou nepříjemnost – svůj projev.

Byl dobrý, o tom neměla pochyby, ale od chvíle, co Harryho představovala v hospodě U Prasečí hlavy budoucím členům BA, na veřejnosti sama nevystupovala. Když poskytovala rozhovor nebo prohlášení pro tisk, vždycky měla po boku Harryho s Ronem, ale na promoci byla jenom sama za sebe. Zpětně v duchu znovu poděkovala Parvati, že jí pomohla s výběrem slavnostního hábitu. Vzhledově nemohl být vzdálenější od Nebelvírského stylu - byl tmavě fialový se stříbrným prošíváním na bocích, takže hezky obkresloval její křivky. Sama sobě se v něm líbila. Nový hábit a připravená řeč, jí poskytli alespoň malou kapku sebevědomí nutnou k tomu, aby nezačala pobíhat po hradě s cílem najít papírový pytlík, do kterého by mohla zhluboka dýchat.

Slavnost se konala venku před hlavní budovou, kde Hagrid už před pár dny postavil nízké pódium. Profesor Kratiknot a dobrovolníci z řad studentů se pak postarali o výzdobu a rozestavění židlí. Celkově to působilo velice vkusně.

Dál od pódia byly umístěny kulaté barové stolky, kolem kterých postávali nejen mladí čarodějové a čarodějky z posledního ročníku, ale rovněž i jejich rodinní příslušníci, učitelé a několik papalášů z ministerstva, spolu s reportéry. Novináře osobně vybírala profesorka McGonagallová, takže existovala menší pravděpodobnost bulvárních článků, ale Harry si přesto dával dobrý pozor, aby spolu s Weasleyovými a Hermionou stál vždy co nejdál od nich.

„Moc ti to sluší, Hermi," sklonil Hrdina kouzelnického světa své kamarádce kompliment.

Ta místo poděkování vystřihla ukázkové pukrle. „Ty také nevypadáš k zahození. Líbí se mi, jak k sobě s Ginny ladíte."

Harry na sobě měl oblek, který svým stylem připomínal spíš mudlovský, ale drobné Zlatonky létající po vínové látce jeho rukávů nenechávaly nikoho svým původem na pochybách. Ginny měla svůj společenský hábit rovněž ve vínové barvě, takže díky svým vlasům vypadala téměř jako plápolající oheň. Její rozzářený úsměv celkový dojem jen podtrhával.

Harry se nervózně podrbal ve svých rozcuchaných vlasech. Nezáleželo na tom, jak moc si je ráno pokusil učesat, stejně působily dojmem rozčepýřeného ptačího hnízda. „No jo, Ginny to tak chtěla. Kouzelnické páry to prý tak dělají. A je fakt, že už jsem jich pár sladěných viděl, takže to asi nakonec není žádná sázka s Georgem, jestli mě donutí přijít ve stejném hábitu, jako má ona. Mimochodem fakt díky za ten proslov. Mám radost, že jednou v životě můžu vyjít na pódium, aniž bych musel něco říkat," zazubil se.