Měl pocit, jakoby už umřel, jak se od sebe víčka nechtěla odlepit. Když ono tam bylo tak příjemně. Zabalený do tisíce dek, jako kotě. Proč mu zrovna teď na mysl přišlo něco tak roztomilého?
Přes nos ho praštilo uvědomění, že má školu a měl by vstát. To proto ho přece otravný vřeštící přístroj probudil, ne?
Strašně nechtěl otevírat oči, protože by se musel smířit s faktem, že je pořád tma, ale měl by típnout budík, protože jeho zvuk mu užíral ušní bubínky.
Devatenáctset dvacátý sedmý ráno, kdy se probouzel sám mezi čtyřmi stěnami svého pokoje. Ne, že by nikdy neměl nikoho, u koho by mohl spát, jen to nikdy nebylo natolik vážné, aby to doopravdy uskutečnil. Pár randíček, možná nějaká ta pusa, ale nikdy to nebylo takový to pravý ořechový. Musí se uznat, že většinou to bylo spíš láska jednostranná od té druhé osoby.
Podíval se z okna a už by se rozčiloval nad tím, kolik přes noc napadlo sněhu. Jenže ono to najednou nebylo tak hrozný. Vždyť sníh je tak skvělá věc. Navždy bude sněhem posypaná krásná vzpomínka na koulování a na hromadu smějících se dětí a na Gerarda. Usmíval se. Proboha on se křenil od ucha k uchu a to jenom nad jednou vzpomínkou.
Škrty v seznamu jsou opravdové, neříkal to jenom pro Gerardův dobrý pocit, ale všechno byla pravda. A on opravdu má rád sníh. Cvrnklo ho to do nosu, tak náhle, že musel pořádně zamrkat, aby si to pořádně uvědomil.
Tohle je realita, ne pitomej vánoční film, ale přece se dějou zázraky. Třeba je Gerard fakt nějaká magická bytost, ne-li anděl.
A on jeden anděl seděl za oknem, pozoroval s malým úsměvem, jak je Frank v progresu. Ale Gerard to nebyl.
________________________
Má dnes do čtyř čas, než Frank skončí v práci. Než bude pozdě, měl by si sehnat vánoční stromek. Aby na něj nezbylo nějaký koště, jako ve Vánocích naruby.
Zároveň ho chtěl s Frankem zdobit, protože mu chtěl dokázat, že to může být hezký. On se mu totiž svěřil, že na to má hrozný vzpomínky z domova. Že ho máma nutila to dělat dlouho do noci, protože to vždycky musely dělat děti a on byl ve své generaci jediným dítětem. Vzhledem k jeho malému vzrůstu to byl horor ověšovat celý velký stromek sám.
Nebylo to jen jednou, co Frank nadával na svůj trpasličí vzrůst, ale Gerardovi to přišlo roztomilé. Chtěl mít možnost se k němu vždycky trochu sklonit, protože to dělal hrozně rád.
Hodně přemýšlel, opravdu hodně, když mu v mysli vyvstal obraz. Málem upustil hrnek s čajem, co držel v ruce, jak ho to skoro oslepilo. Všechno bylo jasnější, než slunce, všechny linie, odstíny. Jestli se říká, že vás múza políbí, tak v tom případě Gerardovi narvala jazyk až do krku, protože viděl všechno, až se mu nahrnuly do očí slzy.
Už ví, co dá Frankovi k vánocům.
________________________
Zase se táhnou na nějaký náhodný kopec, sněhem kam Frank zapadá skoro až po kolena, což bůhví proč přišlo Gerardovi strašně vtipné.
Smál se jako idiot, pokaždé, když se druhý snažil vyprostit ze sevření závějí. Franka to pěkně štvalo, ale proti své vůli se občas zasmál taky.
Byla už tma, že si těžko viděli na špičku nosu a ten, co se ne úplně dobrovolně válel ve sněhu si občas neodpustil poznámku na tohle téma.
Když se Gerard konečně uráčil druhému pomoct, protože si uvědomil, jaká strašná kosa Frankovi musí být, tak se mu stal podporou a hned ta chůze šla tisíckrát líp.
