Dvě sněhové vločky | adventní kalendář, gxg

kapitola pátá

Na chodbách školy byly čas od času malé louže vody, jak sníh, který žákům odpadával z bot pomalu roztával. Kupodivu děvčata po cestě do třídy nepotkala ani živou nohu. Když ale Margaret otevřela dveře do třídy, uviděly těch nohou až moc. Místnost byla nacpaná tak, až se brunetka divila, že nepraská ve švech.

Dívky se pomalu prodraly mezi svými spolužáky a spolužačkami, po cestě ke své lavici se s několika lidmi pozdravily, poobjímaly ty nejbližší přátele, a pak konečně s výdechem usedly do své lavice. Margo pohlédla ven z okna, na krásnou zasněženou krajinu. Rozhodně nelitovala rozhodnutí, které na začátku roku učinila, když Lei prosila na kolenou, aby seděly právě zde.

Vytáhla si z tašky, kterou do teď nesla v rukou, krémové šaty po mamince. Hrála ve vánočním muzikálu jednu z hlavních rolí a nemohla být více nadšená. Nejenže bude oblečená do nádherných šatů, ale taky má možnost po dlouhé době zpívat. Margaret milovala zpěv už od malička, ale časem přišlo pečení a nakonec se ukázala i Leila, takže na něj bylo míň a míň času, až od toho nakonec upustila. Když jí ale byla nabídnuta role ve školním muzikálu, nemohla odmítnout. V duchu si už představovala, jak nádherné to bude, vrátit se zpátky o pár let zpět a zase si zazpívat, jako by jí bylo třináct.

„Margo!" křikl zničehonic někdo. Hnědovláska odtrhla pohled od těch skvostných šatů a podívala se do směru, odkud slyšela své jméno. V dálce zahlédla černovláska, který na ni mával. Rty se jí samovolně stočily do úsměvu a aniž by o tom přemýšlela, zvedla se a vydala se za ním.

„Ahoj!" pozdravila nadšeně.

Chlapec se usmál. „No nazdar, kde seš tak dlouho?" zasmál se.

Margaret se ohlédla na zadní lavici, ve které seděla Leila a vytahovala svůj kostým z tašky. „Ále, jen jsme si s Lei zašly na kafe. Myslím, že toho moc nenaspala, vypadala jak smrtka," řekla s kapkou starosti v hlase. Jakmile se ale setkala s párem tmavých očí, tvář jí zase ozářil úsměv. Kývla směrem ke dveřím. „Nechceš jít na chodbu?" povytáhla obočí.

Hoch radostně přikývl, uchopil brunetku za ruku a společně se vydali pryč z hlučné místnosti. Sotva za nimi zapadly dveře a všechen zvuk ustal, černovlásek si přitáhl Margaret do objetí, zabořil nos do jejích třešňově vonících vlasů a vlepil jí tam jemnou pusu. „Jak se dneska máš?" zamumlal.

Dívčina tvář se zkřivila obavami. „Přijde mi, že přede mnou Leila něco tají," zašeptala smutně.

Chlapec jí konejšivě přejel rukou po zádech. „Jsem si jistý, že je všechno v pohodě."

Margo se usmála. „Díky G-" Přerušil ji náhlý výkřik, který vycházel ze třídy. Oba dva na chvíli ztuhli. Pak se hnědovlasá dívka chopila kliky a otevřela dveře do místnosti, v níž teď panovalo hrobové ticho. Všichni se v tu chvíli otočili právě k ní. „Co se-" tentokrát se Margaret zarazila sama, když její pohled přistál na krémových šatech. Na těch se teď vyjímal hnědý flek, který (jak později po bližším pátrání Margo zjistila) nemohl být od ničeho jiného než kávy.

Bruneta své oči přesměrovala na Leilu. Ta stála naprosto zmražená na místě a třeštila oči na tu pohromu. Jakmile na sobě ucítila hnědovlásčin pohled, zvedla k ní olivové oči a ve tváři se jí odráželo čiré zoufalství.

„Přísahám, že to nebylo schválně."

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Bouře pomalu přichází.

A doufám, že jste si užili Mikuláše!
- B