Dvě sněhové vločky | adventní kalendář, gxg

kapitola sedmnáctá

Jejich polibek nebyl dlouhý, ale napáchal víc škody než užitku. Hned po tom, co se Margaret odtáhla a chtěla si o situaci promluvit, střetla se s párem známých očí. „Do prdele, Leilo," zanadávala si pro sebe hnědovláska a okamžitě se rozběhla za černovlasým hochem, který nyní naštvaně opouštěl dům. Šlo poznat, že už má připito a mezitím, co se nakláněl ze strany na stranu a narážel do cizinců, jim na hlavu sypal nemálo nadávek, které byly samozřejmě směrovány na Margaret. Ta rychle seběhla schody, podpatky v rukou, a uháněla za svým přítelem, kterým vlastně nebyl tak úplně přítel. „Gary, počkej! Prosím, musíš... musíš mě vyslechnout, není to jak to vyp-"

„Nemusím, sakra, do prdele nic!" rozkřikl se na ni chlapec s takovým vztekem, div se mu nekouřila pára z uší. V obličeji byl červený jak rak a Margo doufala, že za to může alkohol. „Stejně mi nemáš co říct! Celý týdny – co týdny, měsíce! Margo, zasraný měsíce! – mě tu taháš za nos, jen abych se potom dozvěděl, že jsi... že jsi zasraná LESBA?!? Panebože, ty seš tak nechutná! Co jsem si myslel?" křičel naštvaně. Zorničky rozšířené, dlaně pevně sevřené v pěst a když se jej Margaret pokusila konejšivě pohladit po zádech, vyjekl a odskočil od ní, jako by byla sám ďábel. „Nešahej na mě, ty... ty, ty buzerantko! Co sis tímhle slibovala, hm?" povytáhl nebojácně obočí, ale stejně od ní udělal ještě jeden krok pryč.

„Ale já přece nejsem... to, no... lesba! Nemám Leilu ráda... fuj, takhle. Ona prostě... mluvila a najednou... mě líbala?... a já nevím-" říkala zmateně a zoufale zároveň. Snažila se Garymu vysvětlit, že jej má opravdu ráda, ale neposlouchal. Trvalo to ještě několik minut a pár nadávek z černovláskovi strany než konečně nasedl do svého auta a naštvaně, se staženými okénky a hudbou na plné pecky (snad aby vzbudil celou čtvrť), odjel.

Margaret se vyčerpaně posadila na druhý ze schodů, které vedly zpět do domu. Uplakaně si vložila hlavu do dlaní, opírajíc se lokty o kolena. Přemýšlela nad tím, co všechno se právě odehrálo. Vykreslila si celou situace, od Garyho podrážděni, Leilina polibku až po hádku, která se odehrála jen pár minut zpět. A čím více přemýšlela, tím více vzteku se uvnitř ní vybudovalo. Byl to vztek k rudovlasé Montgomeryové, protože tohle přece byla její vina, ona všechno zkazila!

Setřela si slzy, jež jí stékaly po červených líčkách a vešla zpátky do dunícího domu. Prodrala se celým tím davem zpátky k baru, kde stále seděla její kamarádka (Byla to furt její kamarádka?! Vždyť se před chvílí líbaly! Ale co když za to může jen alkohol a Lei to takhle vůbec necítí...), která si pro sebe mumlala nesouvislé věty. Tak či tak, Margo ji pevně uchopila za obě zápěstí, prudce ji postavila na nohy a táhla ji ven na čerstvý vzduch, doufajíc, že přijde ke svým smyslům.

„Margo, zlatíčko, jsem tak... ráda, hehe... že jsi zpátky. Začínala... jsem se báááát, že... se ti nelíbila naše... pusinkaa." Zrzčin jazyk se motal, stejně jako ona sama a vycházelo z ní jedno škytnutí za druhým. „Pojď seeeeem," natáhla k Margaret ruce jako batole, které se teprve učí chodit a tvář jí zdobil furt ten stejný opilý úsměv. „Já tě mám... rádaaaa."

„To nemůžeš myslet vážně, Leilo!"

„Copáák?" zeptala se zvědavě rudovlasá dívka.

„Proboha! Tohle není pravda!" vykřikla pohoršeně a pustila dívčina zápěstí, načež se Leila sesunula k zemi. „Tak a dost, volám Coleovi."

„Kolíček... si pro mě... přijedee?"

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Tak co myslíte, zvládne superman Cole vyřešit tuhle situaci?
- B