Dvě sněhové vločky | adventní kalendář, gxg

kapitola dvanáctá

Toho dne Leila a Margaret ležely na gauči před televizí, sledovaly nějakou kriminálku, která se na obrazovce objevila po tom, co televizi zapnuly. Pravděpodobně by tak zůstaly ležet zbytek odpoledne, vyčerpané po dlouhém náročném a převážně únavném týdnu, avšak jak se zdálo, Cole měl na dnešní den jiné plány.

Nakráčel si to přímo před telvizi, obě ruce v bok a braňuje ve výhledu na detektivku Julii, která se právě snažila vyřešit další vraždu v malém holandském městečku, se na děvčata přísně podíval. Brunetka s zrzka se na něj otráveně podívaly a s nezájmem pozvednutým obočím se snažila zachytit kousek tmavovlásky na obrazovce. „No tak, přece tu nebudete ležet jak buřty v troubě a nic nedělat! Potřebujete trochu pohybu, obzvlášť ty, ségra, ty tvoje špíčky začínají být – auvajs – vidět! Dej ty pracky pryč, liško jedna mazaná! No nekoukejte na mě tak! Já tady ty vaše nálady nebudu trpět! Copak máte krámy, že jste tak – au – náladové? A nešahej mě, perníčkářko!" vyjekl opět a rychle uskakoval dozadu, tak, že na něj děvčata nemohla dosáhnout. Otřepal si z trika neviditelné smítko a zase zaclonil obraz televize. „Ať se vám to líbí nebo ne, jdete ven a to hned. Napadl sníh a to znamená koulovačka." Pak svou setru i její kamarádku uchopil za předloktí, vytáhl je na nohy a už je tlačil směrem k předsíni. „Tak a šup šup, ať to ocejpá! Nemáme času na zbyt!" Rychle si nazul boty, oblekl zimní bundu a okolo krku si lhostejně pohodil šálu. Hned na to vyletěl z domu, snad aby si připravil zásobu sněhových koulí.

Margo i Lei si daly načas. Jakmile vyšly ven na předzahrádku, okamžitě schytaly každá jednu ránu. První přistála na brunetčině khaki bundě a ta druhá trefila rudovlásčin černý kulich. A tam sněhová bitva teprve začala. Dívky na sebe spiklenecky mrkly a vyhýbajíce se blonďákovým střelám, se škrčily za nejbližší keř. Bylo překvapení, když za ním objevily kupu Coleem připravených sněhových koulí.

„Zdá se, že to náš génius tak úplně nedomyslel," ušklíbla se posměšně Lei a opatrně se rozhlédl okolo sebe ve snaze najít další ze skrýší svého bratra. Těsně vedle pravého ucha jí proletěla koule sněhu a ona hbitě uhnula na druhou stranu. Nedopatřením šťouchla so Margaret, jež se s vyjeknutím div nesvalila na zem. „Promiň," šeptla zrzka. Na nic už nečekala a vzala jeden ze sněhových nábojů do rukou, vykoukla zpoza keře a strefila Colea přímo do hrudi, načež se zase rychle ukryla do pomyslného bezpečí. „Jsem si jistá, že tu má ten moula ještě alespoň tři místa, kam ukryl další koule. Až vypotřebujeme tyhle," sebrala další hroudu sněhu, zopakovala stejný proces a opět trefila svého bratra, tentokrát do nohy. „přesunem se napravo." Dvěma prsty ukázala na velké kontejnery, které představovaly výborné útočiště.

Margo přikývla a mezitím co se po očku dívala na onu lokaci, hodila po blonďatém chlapci další dvě sněhové koule, trefujíc jej do pravého ramene a břicha. Spokojeně se usmála a prohlédla si to, co jim ještě zbylo ze zásoby, jež zde Cole připravil. Před dívkami ležely poslední dva náboje. Každá uchopila jeden a naráz je pálily na Colea. Hned poté se rozeběhly za popelnice a Leila jen tak tak stihla uhnout střelbě svého bratra.

Když pak o pár chvil později našly další skladiště sněhových koulí, moc dobře věděly, že tahle sněhová bitva teprve začala a v žádném případě to nevypadalo na brzký konec.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Snad mě Louisův online koncert omlouvá z pozdního vydávání...

Nicméně — užívejte kapitolu!
- B