kapitola desátá

12 7 2
                                    

Po náročném dni se Margaret, Leila i Cole svalily na pohovku před Montgomeryovic televizí a jediné co zvládli, bylo zapnout nějaký vánoční film. Ani jeden z nich by ale nedokázal srozumitelně popsat, co se na obrazovce celé dvě hodiny dělo.

Několik hodin bruslení a následného pečení dívky i chlapce vyčerpalo natolik, že jen co film začal, všichni vytuhli.

Jako první se po několika hodinách probudil Cole a jakmile spatřil čas, který hodiny ukazovaly, oči mu div nevypadly z důlků. Bylo po třetí hodině ranní, obrazovka televize dávno zčernala a jediné světlo v místnosti vycházelo ze zapnuté lampičky v rohu.

Blonďák si unaveně protřel oči a pohled stočil vedle sebe, aby pohlédl na Leilu s Margaret. Zastavil se ovšem v pohybu, když viděl, jak se k sobě dívky lísají. Nohy propletené, téměř, jako by se objímaly, s hlavami nakloněnými k sobě a nevypadalo to, že by si uvědomovaly, v jaké pozici se nachází. „Tak tohle je novinka," zamumlal si rozespale pod nosem.

Za tváři se mu objevil šibalský úsměv, jako by měl něco za lubem. Vyhrabal se ven z deky a opatrně položil chodidla na studenou zem. Malinko vyjeknul, ale se spícími děvčaty to naštěstí nehnulo. Pomalu a potichu se z obýváku vykradl do druhého patra, nakoukl ke svým rodičům, jen aby se ujistil, že už přišli domů z práce a nachází se v tvrdém spánku a pak po špičkách vstoupil do pokoje své sestry.

Na nic nečekal, popadl polaroid, jež měla Leila vytavený na poličce a co nejtišeji se zase vrátil k televizi a spícím dívkám. S úšklebkem na tváři namířil instax na Margo, která se choulila v objetí jeho sestry a pak zmáčkl spoušť. Místnost ozářil ostrý blesk a Cole se modlil ke všem bohům, na které si zrovna dokázal vzpomenout, aby se ani jedna z nich neprobudila.

Pak jen počkal, až se fotka vybarví, foťák odnesl na své původní místo a s úsměvem se posadil na gauč. V ruce držel fotografii, jež před pár minutami pořídil a když zaregistroval pohyb na své pravici, raději ji ihned zastrčil do kapsy od kalhot.

Vzápětí se setkal s rozespalou Margaret, jejíž vlasy trčely do všech stran. Hnědovláska si unaveně protřela oči a pohledem zabruslila k hodinám. Vypadala, že je stále na půl ve spánku a netrvalo dlouho, než se zase uvelebila vedle své zrzavé přítelkyně a za pár minut už zase spokojeně podřimovala.

Cole se sám pro sebe usmál a lehl si zpátky na pohovku. Na Leiliném mobilu nastavil budík, aby nezmeškali školu, a i on se odebral do říše snů.

To ráno bylo hektické jako žádné jiné. První šok nastal, když dívky zjistily, že usnuly a Margaret tak strávila noc. Byla pak dobých patnáct minut na telefonu, ujišťujíc rodiče, že je v naprostém pořádku a nikdo ji neunesl.

Druhý šok zasáhl spíše Colea, protože v kapse tepláků našel onu fotografii, kterou před pár hodinami pořídil. Brzo se k němu však vrátily vzpomínky na situaci, která se před pár hodinami, a ještě než dívky odešly do školy ji nenápadně ukázal svojí sestře.

Tou projela tak silná vlna euforie, že se celý zbytek dne nemohla přestat usmívat a i přestože se Margaret snažila zjistit, co je důvodem její dobré nálady, nevypáčila z ní ani slovo.

A třetí a poslední šok toho dne nastal, když se děvčata vrátila ze školy domů a v kuchyni na ně čekala várka spálených perníčků.

Dvě sněhové vločky | adventní kalendář, gxgWhere stories live. Discover now