Na oko [ItaDei] ✓

Kapitola pátá

Hidan se s úšklebkem rozvalil v křesle, přehodil nohu přes nohu a složil ruce na hrudi. Popravdě, když Itachimu ohledně této lehce výstřední možnosti nalezení partnera vyprávěl a snažil se jej přesvědčit, moc nevěřil tomu, že by si z jeho slov nakonec přece jen něco vzal a té nabídky využil, takže jej jeho slova docela překvapila. Nemohl si pomoct, ale nějakého partnera potřeboval už jako sůl - a bylo úplně jedno, jestli reálného nebo fiktivního.

Od té doby, co se znali, si skoro nepamatoval, že by se s někým pravidelně scházel. Jediné, co znal, byla práce, práce a zase jenom práce, nad čímž bělovlasý vždycky jen vrtěl hlavou. Vždyť nikdo takovéhle tempo a stoprocentní nasazení nemohl vydržet! Každý si čas od času potřeboval s někým vyrazit ven, pokecat, nebo si třeba jenom nezávazně zašukat!

"A jak vypadá?" zeptal se a naprosto ignoroval Uchihovo předešlé stěžování.

Itachi naštvaně vydechl. "Hidane, já ti říkám, že-"

"Nemel a ukaž mi ho," zazubil se, zvednul se z křesla a přešel k Itachimu, jemuž se ne zrovna moc slušně postavil za záda a naklonil se mu přes rameno. "Chci ho vidět."

Tmavovláskovi netrpělivě zacukalo oko, nakonec si ale jen povzdechl a na počítači vyhledal stránku, jíž mu druhý před několika málo dny doporučil. Obratem vyhledal Deidarův profil a pak se pohodlně opřel o opěradlo židle. "Tady ho máš," zabručel unaveně.

Hidan vykulil oči a měl co dělat, aby mu nepoklesla brada. S notnou mírou závisti hleděl na fotku, z níž se na něj koukal a usmíval pohledný a sympatický, dlouhovlasý, mladý muž. Kousnul se do rtu, moc dobře si dokázal představit, co všechno by s ním dělal, mít stejně dobrou ruku na výběr jako Itachi. Trochu se posunul, aby se zadkem mohl opřít o stůl a nechápavě se na něj zadíval.

"A co přesně, že s ním máš sakra za problém? A ať je ten důvod dost dobrej, jinak si o tobě budu myslet, že jsi snad asexuální."

Černooký nad typickým Hidanovým chováním protočil očima. "Vůbec nejde o to, jak vypadá."

"No já si myslim, že jo!"

"Ale chová se jak blázen! Včera mi nakráčel do bytu se zabalenou taškou, plnou věcí, a aniž by se mě na cokoliv zeptal, se ke mě nastěhoval. Chápeš to?" vyjevil se lehce nevyspale a poměrně dost vystresovaně, ignoruje dost jasný fakt, že jeho nový "zaměstnanec" vše uvedl v dokumentech, potřebných pro vyhotovení smlouvy, a že to jenom on byl moc líný na to, aby si je přečetl. "Že prej je to jeho příprava na další týden."

Hidan nakrčil obočí. "On se k tobě nastěhoval?" zeptal se a hlavou mu začala šrotovat spousta, hlavně perverzních, teorií o tom, co asi všechno se u druhého muže mohlo předešlý den odehrávat. "Pověz mi o tom víc."

On ale jen zavrtěl hlavou. "Musím říct, že jsem byl dost překvapený, že se ke mě takhle mírnix týrnix nasáčkoval, ale jelikož potřebuju využít jeho služeb, nakonec jsem to nijak extra nekomentoval a jen mu to odkýval. Několik hodin to bylo v pohodě, než..."

Itachi už nějakou tu dobu seděl na gauči, v ruce drže poměrně tlustou historickou bichli o Druhé Světové válce, její čtení však velice nenápadně předstíral. Místo toho, aby se konečně ponořil do hlubin knihy, na jejíž vydání tak dlouho čekal, skrze horní okraje stránek pozoroval dlouhovlasého blondýnka, který se, od té doby, co přišel, ještě ani jednou nepohnul. Místo toho pečlivě skenoval obývací pokoj, jako kdyby na jeho rozložení snad závisel osud lidstva.

Tmavovlásek se pro sebe lehce usmál, nemohl si pomoct, ale i přesto, že o nějaké randění neměl vůbec žádný zájem, musel sám sobě přiznat, že tenhle muž se mu docela líbil. Možná, že by nebylo na škodu trochu rozvinout konverzaci, aby si tu jeho "návštěva" nepřipadala trochu jako vetřelec, nebo páté kolo u vozu. Proč jinak by takhle zamlkle celou dobu seděl na zadku a ani se nehnul?