Nikdy Neopustím (MooTTem) [Dokončeno]

bude mi to chybět

Pohled MaTTema:

Nastupovali jsme do vlaku a našli volné kupé. Jedeme do Ostravy, to je přes celé Slovensko ale i když pojedeme pět hodin bylo to pro mě super. Mohl jsem být se Samem, mám ho tam strašně rád.

Už jsme v půli cesty, a zatím jsme si se Samem řekli jen pár slov.
No, nechal jsem to tak.

Když jsme přijeli do Ostravy sedli jsme si na lavičku a čekali asi 5 minut než nám přijede vlak do Prahy.
Nasedli jsme a sedli na volné místo.

Poheld Sama:

Strašně mi vadilo to ticho, musím něco udělat nebo navázat konverzaci.
Jelikož vlakem jezdím často tak už znám ty sedačky, takžee..... Mě nenapadlo nic lepšího než nenápadně odšroubovat matičku aby se mnou ta sedačka spadla.
No, jako nešlo to podle plánu nějak to nejde odšroubovat, ale tak skouším dál.

Najednou rána přes celej vlak, spadla se mnou židle. Až to nachviličku zastavilo vlak, byla to strašně velká rána.
Najednou se mě Maty začal ptát jestli jsem v pohodě.
A já byl v poho ale...

*Maty: ježiši Samí si ok?

*Sam: j-jo... Teda asi

*Maty: nebolí tě to nebo něco?
Mám o tebe strach

*Sam: možná mám jen trochu natlouklou prdel, ale jinak dobrý

*Maty: ok....

Pohled Kláry:

Rodiče už jsou na cestě domů, nevím proč ale vůbec se na ně netěším.
To co Samovi udělali je prostě strašný...

Je mi ho strašně líto, přala bych si aby tu mohl být se mnou. Bude mi chybět to jeho pošťuchování ale i jeho skvělí kamarádi kteří už sem za ním nebudou jezdit.
No ty vole Kláro to je jasný že sem nebudou jezdit když už tu není...

Prostě celkově bude mi to chybět a budu si na jeho nepřítomnost zvykat dlouho.

Pohled MaTTema:

Strašně jsem se lekl. Doufal jsem že se mu nic nestalo.

Už budeme za chvíli v Praze, a vlastně....
Sam uvidí poprvé můj byt. Já doufám že se mu tam bude líbit, chci aby tam zůstal napořád.
Miluju ho a udělám pro něj vše!

~Příští stanice: Praha Hlavní Nádraží~

*Maty: budeme vystupovat,

*Sam: e-emm c- coo?

*Maty: že budeme vystupovat!

*Sam: ok...

-- --

*Maty: honem pojď! Už jsme tuuu

*Sam: jooo běžím
*Jen tak tak to stihl málem jel vlakem dál*

*Maty: chceš jít rovnou ke mě, teda.. teď už k nám, nebo chceš zůstat chvíli ve městě?

*Sam: takk já nevím, půjdeme se třeba někam projít?

*Maty: tak jooo

*Pohled Sama*

Nevím proč ale skoro jsem Matyho nevnímal, byl jsem úplně mimo.
Přemýšlel jsem o tom jak to teď asi vypadá u nás... teda u Kláry a u "Rodičů"

*Chat Sama a Kláry*

S: ahojj! Už přijeli naši?

K: jo, asi před hodinou.

S: a jak se chovají? Vím je to blbá otázka.

K: ne není to blbá otázka, je to normální že se takhle ptáš.

K: no alee, tak ptaly se mě jestli mi to příjde v poho.
Já samozřejmě řekla že jo, já tě za to neodsuzuju.

S: díky moc Kláry ♥️
Moc to pro mě znamená

K: to není za co. To je samozřejmostí.

*zobrazeno*

*Maty: takk! Už půjdeme?

*Sam: jojo

1) moc moc MOC se omlouvám že dlouho nevycházely kapitolky, nečekala jsem že ten návrat do školy bude tak složitej. Ale tak jako když civím ve škole do 14:30 pak jedu busem domu takže dorazím tak +- v 15:45 dělám úkoly a jelikož jsem megaaa líná a strávím u toho nejméně hodinu, pak jdu popřípadě ven s kámošema nebo tak nějak a domu dorazím v 19:30, skouknu YT, TT a IG a jdu v 21:00 spát tak to moc nestíhám. Ale o víkendu se budu snažit napsat si co nejvíce kapitol předem.

2) děkuji ale opravdu mocinky děkuju za podporu. 122 přečtení a 23 hlasů.
Moc si toho vážím jste nejlepší.

3) jako u každé kapitoly musím napsat že tahle má 681 slov a psaní mi trvalo asi hodinu a půl. Nevím proč tak dlouho ale prostě to trvalo dlouho.

Tak u pokračování ahojjj Sluníčka moe 🖤♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️♥️🖤