The christmas love of Roger Taylor

8

Hudba tu hrála tak hlasitě, že kdyby to nebyl dům Královny, jistě by sem už někdo naběhl. Ale protože to byl Freddie, a Freddiemu procházelo hodně věcí, nikdo sem nepřišel. Nikdo kromě zvaných, samozřejmě. A že jich bylo. Roger nevěřil svým očím. Jeho kamarád ho sice nepozval poprvé, ale tohle bylo každopádně poprvé, co neplánoval odejít stejně rychle, jako přišel. Prodíral se lidmi až do obývacího pokoje, kde si plánoval sednout a trochu si odpočinout. Freddie mu ve dveřích do pokoje položil ruku na rameno.

„Co si dáš k pití?" zeptal se ho, on jen pokrčil rameny.

„Cokoliv. Cokoliv, co zabere."

„Hm." Freddie zamyšleně kývl. „Takže něco silnýho."

Objal ho, možná trochu moc tulivě, jak byl opilý a sjetý. Ale nevadilo to, Roger už si skoro pomyslel, jestli by po tom všem, co si prožil, nebyl nějaký muž lepší volba. Konec konců, muž při porodu nezemře, to je fyzicky nemožné. Ale Fred samozřejmě nic víc než objetí neudělal - ten zadek ho od tvrdého nárazu na led pořád ještě bolel - a vypařil se, aby splašil nějaký alkohol, než ho ostatní vypijí.

Blonďatý bůh s rozervaným srdcem se posadil na gauč a natáhl si na něj nohy. Nikdo jiný na něm neseděl, tak si to mohl dovolit. A kdyby snad seděl a snažil se mu odporovat, Královský Mercury by si to s ním následně vyřídil.

Když už je řeč o Královně, přišel za chvíli, se dvěmi sklenkami a s lahví whisky pod rukou. Roger ho podezříval, že po cestě něco upíjel, zdálo se mu totiž, že sotva jde.

„Ještě tam je," hlásal Freddie, když si sedl.

„Stejně mi většinu necháš. Máš dost," odtušil Roger a nalil.

Freddie se od srdce rozesmál. „Tomu nevěříš."

Popíjeli spolu a popíjeli dlouho. Tak dlouho, že zmizela jedna, druhá a dokonce i část třetí lahve. Roger byl v šoku, jak to Freddie zvládá, vždyť on sám už byl mimo realitu. Ale stejně pil dál. Pořád si pamatoval, i když to teď nebolelo, a on věřil, že když bude pít dost dlouho, zapomene.

Pili tak dlouho, že hostitel začal lidem chybět. Začal chybět mužům, ale našla se i jedna nebo dvě ženy, které to rády zkoušely pokaždé, když myslely, že objekt jejich zájmu je dost namol, aby si jejich pohlaví ani neuvědomil. Samozřejmě, nesetkávaly se s úspěchem. Na dotyky mužů reagoval, když ho hladili po hrudi nebo mu sjeli rukou do rozkroku, slastně přivíral oči a usmíval se, zatímco dotyky dvou věrných tmavovlasých kamarádek ho nechávaly chladným.

Když jim došlo, že ani dnes jim pšenka nepokvete, konečně si všimli, že vedle něj sedí ještě jeho kamarád z kapely. Nelíbil se jim tolik, ale vlastně na tom nezáleželo. Chtěly to a bylo jim jedno, s kým. Přesunuly se tedy k němu, jedna ho zezadu objala kolem krku, druhá si před něj klekla, pohladila ho po stehně a věnovala mu svůdný pohled. Roger se na ni jen společensky usmál, byl tak opilý, že si v první chvíli ani neuvědomil, o co se dívky vlastně snaží. Když si to uvědomil, po chvíli zaváhání kývl a usmál se znovu. Dívka u jeho nohou mu, aniž by odešli někam do soukromí, začala rozepínat kalhoty. Ta druhá ho líbala na krku, trochu kvůli chtíči, trochu aby se víc uvolnil.

Stáhla mu kalhoty a začala se věnovat jeho mužství. Někdo ho pohladil po koleni. Byl to Freddie. Sám se nechal olíbávat mužem a věnoval se mu rukou, tou druhou však zabrousil ke kamarádovi. Sledovat ho při něčem takovém se mu totiž líbilo. Podívali se po sobě. Freddie s očekáváním, Roger trochu překvapeně. Za jiné situace by ho nenechal, aby se ho takto dotýkal, ale alkohol a šikovné ruce dívky před ním způsobilo, že ho ta představa vzrušovala. Když Freddie poznal, že poprvé nebude odmítnut, usmál se a natáhl se k němu pro polibek. Věnoval mu ho. Uražené dívky vyklidily pole, ale Freddie rychle nahradil její ruku tou svojí, aby Rogerův dobrý pocit nekončil.

..
Probudil se na gauči, propletený s Freddiem. U jejich nohou spal napůl na zemi nějaký další muž, na koberci u nich byly propletené jedna v druhé i ty dvě dívky. Příliš si toho nepamatoval a to ho děsilo.

Freddie se u něj v náruči zavrtěl a otevřel oči.

„Dobré ráno,“ řekl rozespale.

„Dobré,“ odpověděl Roger a pustil kamaráda z objetí. „co se stalo? Pamatuju si sotva půlku. A i ta je šílená.“ Freddie se pobaveně usmál.

„Neboj se, chránil jsem tě. Tvá prdel je pořád panna.“

Navenek se zasmál, uvnitř si oddychl. Cítil se zrazený. Zapomněl na tuto noc, ale to, na co především chtěl zapomenout, tam pořád bylo. Pořád tam byla Dominique, pořád tam byla Eleanor. Pořád tam byla Sofie a jeho bolavé bodání v hrudi, když ji vyhazoval.