The christmas love of Roger Taylor

10

Vzal ji za bradu a podíval se jí do očí.

Otevřela ústa.

„Opovaž se odporovat,“ řekl, sklonil se k ní a políbil ji.

Objala ho kolem krku a nehodlala ho už nikdy pustit. Tiskl se k ní v tom procítěném polibku, který jí tolik potřeboval dát. Bylo zbytečné namlouvat si něco jiného, navzájem se potřebovali. Ona potřebovala někoho,kdo při ní bude stát a možná o ni i trochu pečovat - v tom krásném, romantickém smyslu slova - on zas jednoduše potřeboval někoho, díky komu mu dojde, že na světě ještě není vše ztraceno. Když byli spolu, cítili se prostě v pořádku. Cítili se jako dva puzzlíky, které do sebe pasují. Cítili, že jsou jedno. A že kde je jeden z nich, tam se ten druhý nemá čeho bát.

Odtáhl se. Bylo to příliš brzo, nenabažila se ho ještě. Téměř se rozplakala tím šokem, jak daleko od ní najednou je.

„Jsem tady,“ ujistil ji, jakoby jí dokázal číst myšlenky.

Nechápala, jak věděl,co říct,aby se jí ulevilo. Usmála se a když za ní vešel do pokoje, zavřela za nimi a pevně ho objala. Znovu se k němu tiskla. Zoufale se chtěla skrýt před světem a vnímat jen jeho vůni. Alespoň na chvíli se to dařilo.

„Je mi to strašně líto,“ zašeptala. Plakala. „Je mi líto, co se ti stalo.“

Povzdechl si a pohladil ji po vlasech.

„Už je to pryč,“ odpověděl utišujícím hlasem. Jen nevěděl, koho utišuje. Ji nebo sebe?

„Nikdy to nebude pryč,“ řekla a podívala se mu do očí. Pak k němu vztáhla ruku a pohladila ho po tváři. „Strasně bych si přála, aby mohlo být.“

Vzal tu ruku a políbil ji na bříška prstů.

„Já taky.“

„Strašně jsem se bála, že už tě nikdy neuvidím. Že jsem to zničila.“

„Zrovna moc jsem tomu nepomáhal,“ usmál se. „Promiň, že jsem tě vyhodil.“

„Já bych se taky vyhodila,“ odpověděla s pousmáním. „Ale jsem ráda, že ses vrátil... Tedy... Chtěl ses vrátit?“ Další z jejích přirozeností. Musela se začít ujišťovat.

To nečekal. Má jí lhát, aby ji potěšil, nebo být upřímný, i když to znamená, že ji může zranit? Protože mu odpověď trvala déle, pochopila a odpověděla si sama.

„Ne. Chtěl jsi mi vrátit to pouzdro,“ řekla posmutněle. „Pořád chceš?“

„A to se ptáš vážně, nebo vtipkuješ?“ zeptal se pobaveně a povytáhl obočí. „Ve chvíli, kdy jsi otevřela dveře, jsem se rozhodl.“

Nejistě se na něj podívala.

„Proč?“ špitla. „Umím tě jen zraňovat. Proč by sis ze všech holek na světě měl vybrat zrovna mě?“

Přitáhl si ji do náruče, pohladil ji po tváři a podíval se jí do očí.

„Protože tys mi ukázala vločky.“

Znovu se rozplakala, tentokrát však dojetím. Věděla, co tím chce říct. Nešlo o vločky. Ne doslova. Šlo o to, že s ní se cítí naživu.

„Jsem tady,“ řekl znovu, zašeptal jí ta slova do rtů hned potom, co ji něžně políbil. „Jsem tady.“

Chvěla se láskou. Přitiskla se k němu, políbila ho.

„Buď můj,“ zašeptala prosebně. „Buď můj, Rogere.“

Místo jakékoliv odpovědi ji začal líbat a ona mu polibky oplácela. Shodil ze sebe bundu a svetr, potom jí rukama sjel na boky, zatímco ona ho začala škrábat po zádech. Zasténal jí do rtů. Došli k posteli, na kterou se smíchem svalili. Podívali se sobě do očí a najednou znervózněla. Nechtěla to dávat najevo, ale on to přeci jen poznal. Zčervenala a trochu se napnula, nešlo to tedy nevnímat. Neuvědomila si, že si všiml. Proto se zarazila, když ji místo vášnivého polibku na rty políbil něžně na špičku nosu.

„Víš,“ řekl a usmíval se, „Klidně tu spolu můžeme jen být.“

A tak byli. Ležel na zádech, s jednou rukou za hlavou, s druhou kolem pasu své holky. Ona ležela přitulená k němu, s hlavou položenou na jeho prsou. Vdechovala jeho vůni a nechávala se hřát jeho teplem.

„Máš ráda děti?“ zeptal se šeptem,nechtěl tu chvíli příliš narušovat.

„Miluju děti,“ odpověděla. Věděla, proč se ptá. „Kolik mu je?“

„Pět. Říkám si, že bychom se nejspíš měli sejít společně. Byl bych rád, kdybys ho poznala.“ Usmála se.

„Určitě je to úžasný malý princ. Už se nemůžu dočkat.“

Povídali si ještě chvíli, o Felixovi, o sobě. Když usnula, hladil ji po vlasech. Není divu, že usnula. Všemi těmi nervy byla tak vyčerpaná. Ale teď se nervovat nemusela. A kdyby snad pochybovala,byl odhodlán jí to dokazovat. Klidně znovu a znovu.