Už je za mnou další nudný den v nudné škole. Už mám po škole. Nejspíš půjdu za Mad, už se mi dlouho neozvala. Ani ve škole nebila. Payton se ke mě zase začal chovat stejně jako dřív. Ignoruju jeho nenávist k mé osobě. Celkově se choval jinak. Dneska jsem konečně seděla v lavici sama. Žádný Payton. Prostě jen já.
Ale to je teď jedno. Musím se zastavit u Mad, protože na zprávy neodpovídá. A mám o ní celkem strach.
Stála jsem před jejím domem. Auto tam neměli... Šla jsem ke dveřím. Zazvonila. Nikdo neotevřel. Jako by tam ani nikdo nebyl. Vypadalo to jako by se odstěhovala, i s rodinou. Opatrně jsem brala za kliku. Bylo odemčeno. Ale v domě nikdo. Neměli se stěhovat. Ani nikam odjed. Měla chodit do školy. Měla být se mnou.
Zase doma. Přemýšlela jsem nad svým životem. „Co budu bez Mad dělat? Ona je ta která mě držela při životě. To ona tu pro mě pořád byla. Nevím co se stalo, a nemám sílu to dál zjišťovat.”
Řekla jsem si pro sebe a šla k mojí nástěnce. Začala jsem z ní opatrně sundávat všechny papíry, fotky atd... Neměla jsem sílu to dál zjišťovat.
Dál jsem to nerozebírala a šla si udělat večeři. Přišla jsem do kuchyně, a začala hledat to co bych si mohla udělat k jídlu. Rozhodla jsem se pro čínskou polívku.
Asi do pěti minut byla hotová. Vzala jsem tedy horkou misku s polívkou, a šla do obýváku. Položila jí na stůl a zapla televizi. Zrovna byli zprávy. Prý se ztratila....Mad?!!! Cože?!
Můj pokoj je jediné místo v domě kde se cítím bezpečně. Taky je to místo kde mě nikdo nevidí. Kde brečím.
Svojí nádhernou nástěnku jsem upravila. Byla stejná jako před tím. Rozhodla jsem se že budu pokračovat v mém vyšetřování.
Ráno
Ráno jsem se vzbudila v šest. Sice to je na mě brzo, ale lepší než spát. Vztala jsem z postele a rovnou zamířila do koupelny.
Udělala ranní hygienu, a šla se převléct. Vzala jsem si to co obvykle... Černé kalhoty, černý rolák a košili. Sedla jsem si na postel a koukala do mobilu. Zrovna jsem si četla, když mi přišla zpráva. Byla od Paytna.
Payton: Kate, chci si promluvit. Takže po škole... Ok?
Kate: ok
Konec konverzace
Sice nemáme o čem mluvit, ale tak mě je to jedno. Koukla jsem na hodiny. Už bylo 7:05, tak jsem se rozhodla jít konečně dolů. Obula jsem se, a šla pomalu do školy. Sice jsem šla brzo, ale šla jsem pomalu.
Už jsem stála před školou. Vyndala jsem si mobil a koukla na čas. Bylo 7:40, takže jsem rovnou vešla do školy. Zase na mě divně koukali, ale nevěnovala jsem tomu až takovou pozornost.
Čauky koťátka. Omlouvám se že tahle část není nějak záživná, ale už mi docházejí nápady. Taky se omlouvám za chyby, a za to že je to tak krátký... 😬💖💸
