Slavnost Měsíce

Lov

Je mi zima...zvláštní vlezlá zima...nepříjemná...

Otevřela jsem oči. Pořád jsem v košíky a kamších přivázaná kořenem na vysoké, ukryté větvi na třešni ... Super...

Roshlédla jsem se po krajině... Bylo šero. Ze západu se ozývaly zvláštní zvuky... Nemám z toho dobrý pocit prostě ne...zvuky připomínající ticho před bouří. Jak našlapování vlka,který se chystá zaútočit na kořist. Jak had plížící se za svou obětí. Nebo jako rys vyčkávající ve stínech...něco je špatně.

Opatrně jsem si přitáhla mou tašku a vytáhla zní vrhací dýku. Rozvázala jsem se a potichu slezla dolů.

Rozhlédla jsem se... Vše v pořádku...podívala jsem se směr západ a vydala se na průzkum.

Na mýtině jsem se držela v podřepu a pak vstoupila do lesa. Vyšplhala jsem na strom, který se hodil do mého plánu.

Naštěstí les v této části je velmi hustý a tak jsem mohla bez větších problémů poskakovat po větvích.

Jako veverka přeskakující z větve na větev jsem nepozorovaně hopkala lesem k místu kde byla atmosféra nejhlubší. Čeho se bojí i příroda? Pomýšlela jsem si při přeskakování na další a další větve.

Tady by to mohlo stačit. Mé vnitřnosti se chvěly že špatného pocitu vyvolaný dusnou atmosférou. Stála jsem blízko menší mýtiny přes kterou právě přecházel nádherný přenádherný rys.

To dokonalé stvoření mířilo směrem k mé třešni?!...To sněd ne...vítr najednou přestal foukat od západu( od rysa k Sanem) ale naopak.

Rys se zastavil uprostřed mýtiny...zvedl hlavu, zavřel oči a zavětřil... A sakra.

Začala jsem znovu skákat po větvích.
Než si chlupáč všiml že jeho cíl změnil směr tak Sám získala dost velký náskok.

Tak takhle si připadá králík který musí bojovat o svůj život? Pomýšlela si protože si vzpomněla jak kdysi byla na cvičném lovu za účelem výcviku loveckých psů. Ten krát sice lov vedla ona a terč králík, ale teď lov zahájil rys a králík byla ona s jedním rozdílem. Sice skákala v lese ale trochu jinak.

Slyšela praskání větviček které křupaly pod nohama kočkovité šelmy. Neodvážila se otočit měla strach že ztratí rovnováhu nebo neodhadne vzdálenost mezi větvemi.

Najednou les začal řídnout a já musela zkákat čím dál větší vzdálenosti až jsem skysla na vysokém stromě poblíž další mýtiny...těch mýtin v lese je...Co teď?!... Jsem v koncích já nechci... Pomoc já mám strach...mé myšlenky zlákaly jedna přez druhou jak lidé při slevě na máslo.

Vylezla jsem na výší a výší větev tak vysoko jak jen to bylo bezpečné a zároveň abych měla přehled co se kde děje.

Rys mě až teď doběhl a sedl si pod strom. Koukali jsme si do očí a já v jeho viděla radost z úspěšného lovu. Jak kotě co mu páníček pohybuje s myší na provázku. Bylo to tak sladké. Pozorovala jsem to roztomilé kotě dokud jsem nedostala hlad...vždyť jsem od rána nic nejedla a slunce napovídá že je hodně po poledni.

Sedla jsem si na větev a prohlédla do čistého nebe. Když jsem obrátila zrak zpět ke kočce ztuhlá jsem. Písemnou už nestál ten nádherný rys ale místo ní tam seděla o strom po krk ozbrojená postava v plášti s kápí posazenou hluboko do obličeje.

Najednou se osoba zvedla a podívala se ním směrem.
,,Pojď dolu stejně nemáš kam utéct" Jeho hlas byl krásný sice trochu drsný  ale to bylo proto že musel být taky vyčerpaný a hladoví. Stále svírající dýku jsem ještě pevněji uchopila... Po dlouhé rozvaze sama se sebou jsem došla k názoru že nemá jinou možnost než ho poslechnout.

Poslechla jsem ho a pomalu sestupovala k neznámé osobě.
Posledních pár kroků sladěný seskok z výšky dva metry na zem. Neznámý vypadal zaskočen sice mu stále nevidím do obličeje ale šlo poznat že nečekal že slezu a tím pádem ho poslechnu.

Cítila jsem jeho pohled na mě samotné zkoumavě si mě prohlížel a já věděla že si všiml mé zbraně.

,,Já ti nechci ublížit jen tě chci přivést na zkoušku" řekl krásným melodickým hlasem
,,Kdo si?" Odvětila příkře Sam a než pouštěla z něj oči.
,,To je jedno " Poté hle odpovědi po něm hodila přísný pohled.
,, Říkají mi Rys" řekl tiše a odstoupil o krok.
,,Proč?" Tentokrát použila milý tón a Rys se ještě více zarazil.
Neodpověděl.
,,Sundej si kápi" Chtěla vědět komu patří ten exotický hlas který se jí tak zamlouval.
Rys se na ni podíval a nevypadal že by se mu moc chtělo.
,, Nejdřív mi řekni jak říkají tobě"
,,Sam"
,,Sam jako Samul? " Zeptal se Rys zmateně.
Nechtěla odpovídat na takové otázky, ale chtěla vidět jeho tvář.
,,Sanem, jmrnuji se Sanem" řekla potichu a sledovala jeho reakci.
Rys se na ni překvapeně podíval. Zvláštní ještě nikdy neřekla své jméno nikomu pro všechny byla ten Sam.
,,A teď odhal svou tvář" odsekla po chvíli.
,,Dobře, hlavně neutíkej....Prosím"

Rys udělal krok zpět. Zvedl ruce k hlavě a já se všimla že nemá ruce ale tlapu. Normálně měl močičí tlapy. Jakmile se všiml že na něj upírám pohled zastavil se v půlce pohybu.
,,Jen pokračuj " pobýdla jsem ho.
On pokračoval.

Letmo se jednou rukou dotkl kápě a druhou ji pomalu sundal. Z pod kápě se na mě koukali to kotě co tu sedělo před půl hodinou. Já si Rysa prohlížela chloupek po chloupku. (Obrázek)

V jeho očích se zračila strach se zvědavostí stejně jako v těch mých.
Čekal na mou reakci...jo vlastně já tu jen tak stojím a čučím na něj.

Šla jsem blíž... ještě kousek... Stála jsem před ním a pomalu natáhla ruku k jeho hlavě. Pomalu jsem si s rukou zamířila k jeho ouškám a dotkla se jich... Tak hebké... Tak příjemné.

Z mého přemýšlení nad jeho oušky mě vytrhl zvláštní zvuk. Něco mezi vrněním kočky a vrkání holuba. Jakmile jsem si uvědomila co se děje tak jsem ucukla. Až teď jsem se podívala do jeho očí, byly velké se světlou duhovkou taková nádhera.

Bál se ale nakonec pokračoval konverzací.
,,Jsi v pořádku?" Znělo to tak naléhavě.
,,Tak hebké" řekla jsem ještě stále zasněně.
,,Co prosím?!" Vykřikl a já se rázem vzbudila z dalšího tranzu.
,, Ni-nic, nic jsem neřekla" já sem fakt blbá.
,,Co si to řekla?!" Očividně nebyl zvyklý na takové reakce.
,,Neřeš" řekla jsem pobaveně.
,,Fajn tak jdeme"

Šla jsem poslušně zadním a po pár minutách se ho zeptala.
,,Co si zač?" Zeptala jsem se.
Žádná odpověď. Fajn.
,,Narodil si se jako člověk?"
,, Ano narodil" odvětí jako Bi mluvil s otravnou mouchou kterou chce zahnat.
,,Kdy se ti to stalo?"
,,Před rokem"
,,Kolik ti je"
,,Devatenáct"
,,Mě osmnáct, ale to asi už víš  protože jsi do mého úkrytu už od rána mířil."
Vypadal zazkočeně.
,,Jak si věděla že jdu po tobě?" Jen jsem pokrčila rameny.
,,Co sis myslel že sem skákala po větvích jen tak?" Opáčila jsem pobaveně.
,,Nevím... myslel jsem...nevím...měl jsem za úkol najít osmnáctileté co uteklo do lesa abych ho přivezl zpátky. Šel jsem za pachvou stopou která šla cítit z nedaleké mýtiny a najednou jsem ten pach ucítil přímo nademou. Tak jsem za tenou běžel a najednou ses zastavila. Zaskočila s mě a tak jsem tě doběhl a čekal co uděláš. Když jsi se nehýbala tak jsem se přeměnil a pak jsem na tebe zavolal nečekal jsem že mě poslechneš." Takže takhle to bylo

Zbytek cesty jsme šli už mlčky.

Tak je tu další kapitola, byla bych ráda kdybyste mi napsali jestli máte radši krátké nebo dlouhé kapitoly.

1217 slov