Slavnost Měsíce

Tábor

Cestovali jsme poměrně rychle. Každou nac jsme se zastavovali ve městech a hledali hospodu kde bychom mohly složit hlavy.

Po dvou dnech jsme se konečně uviděli před námi zbytek sklizně. Zrovna jsme stály na začátku planiny když jsme je zpatřily.

,,Do večera je dohoníme odedneška spíme venku" prahodil Rys. To byla první slova směřovaná mě po hodně dlouhé době.
Jen jsem přikývla.

Do večera už nikdo nepromluvil. Když jsme přijížděli ke skupině už měli rozdělané stany a zapálené ohně. Zamířili jsme si to přímo do středu kde nás přivítali muži v uniformách královského vojska.

,,Tak si toho parchanty našel." Prohlásí nejspíš jejich velitel.
,,Vidíš" prohodil Rys a kejvnul hlavou ke mě.
Velitel vyvalil oči a omluvil se mi.

Sice jsem byla stále v pánském oblečení ale mé bluhé nazrzlé vlasy jsem si nechala volně zozpuštěné.

,,Odveďte koně a ukažte této dívce kde dnes přespí." Rozkázal velitel a obrátil se na mě
,,Omlouvám se,ale smím znát vaše drahocenné jméno?" Zeptal se mě tak podlézavím tónem až se mi z toho dělalo špatně.
,,Samuel" odpověděla jsem stroze, nechtěla jsem aby všichni znaly mé pravé jméno.
Rys stojící opodál se zasmál, samozřejmě pochopil můj záměr a vypadal milé překvapen.

Ponějaké době co odvedli Valentýna jsem tam jen tak stála před velitelským stanem a čekala až si pro mě někdo přijde. Ze tmy se vynořil muž a zašeptal něco veliteli.

,,Bohužel nemáme volný stan ani na půl a stan pro více lidí tu není. Obávám se že dnes budete muset přespat u mě ve stanu" Řekl velitel svým líbezným hlasem. To radši budu spát venku. Pomýšlela jsem si ale nahlas jsem jen řekla
,, Jste laskav ale já si ráda poradím sama" snažila jsem se o úsměn. Než stihl odpovědět radši jsem odešla hledat místo na spaní.

Momentálně jsme se nacházeli u kraje nížiny a tak jsem se rozhodla že radši přespím v korunách stromů projistotu.

Vstoupila jsem do lesa a vyhlídla si pohodlně vypadající větev poblíž mítiny abych měla dobrý výhled. Vylezla jsem na ni a ani se neuvázala byla dost široká abych se nesvalila dolů.

Už jsem usínala, ale všimla jsem si Rysa který mýřil hlouběji dolesa. Rozhodla jsem se ho sledovat. Povětvých stromů jsem šla pomalu zaním. Najednou se zastavil a sundal si kápi konečně jsem zase spatřila jeho ouška. Sedl si do trávy atak jsem si taky na větev stromu.

Zanedlouho přšelk němu velká kočkovitá šelma ano byl to rys.
Přišla až k němu a on ji začal hladit.