Slavnost Měsíce

Cesta

Šli jsme lesem když jsme konečně dorazily do cíle.

Na okraji lesa jsme se zastavili a já se podívala na Rysa vedle mě.
,,Kam jdeme?" Zeptala jsem se potichu už jsem začínala mýt strach.
,,K tobě domů, sbalýš si věci a pojedeme do království"
,,Ale já mám věci zabalené."
,,A nechceš se rozloučit s rodiči, myslím že máš jen matku." Jak to ví?!
,, Ne a ano" odvětila jsem příkře.
,,Budeš litovat" já vím. Že budu ale nemůžu se jí ukázat s tímhle doprovodem a navíc jsem měla na pár dní zmizet takže je asi jedno kde je ztrávím.
,,Tak jak si přeješ" řekl a zsmířil do města sehnat koně.

Já čekala na kraji města u vězdu který mířil směr království. Po chvíly přišel Rys s kápí a vedl zasebnou dva krásné hřebce. Jeden krásný hnědák který už na sobě měl potřební vybavení dokonce měl i plné sedlové brašny. Hnědák vypadá že je zvyklý na dlouhé cesty v rychlém tempu s těžkým nákladem. Toho druhého jsem znala. Když jsem před pár lety cvičila psi dostala jsem za úkol vycvičit mladého hřebce který po výcviku nabyl na hodnotě byl to nádherný černobílý kůň ale jeho původ byl neznámý podle vzhledu předpokládám že má předky u ražbách koní. Podle jeho mohutné stavby těla a chlupatých kopyt.  Pamatuji si že byl trénován na dlouhé rychlé přesuny bez velkého nákladu.

Jakmile jsem ho spitřila přišla jsem rychlým krokem k němu. Hnědák vypadal vyděšeně, ale Valentýn ( ten černobílý) Vypadal spokojeně. Bezproblémů jsem se mu vyhoupla na hřbet, kde měl položenou deku přivázanou popruhem.

Rys na mě nechápavě kouká, nevím proč snad proto že sem si hned určila koně na kterém pojedu i když nemá sedlo ani uzdu, nebo protože s mou výškou 165cm jsem vyzkočila na koně co má v kohoutku 180cm?

,,Proč tenhle?" Zeptá se Rys překvapeně
,,Protože Valentýna jsem cvičila od hříběte." Při zmínění jeho jména jsem ho pohladila po šíji.

Rys radši nic neodpovídal a nasedl na hnědého koně a vyrazily jsme do království.