Tom Marvolo Riddle

Začátek Toma Riddla

Nevím jestli v tomhle budu pokračovat. Dost mě to baví, ale málokdy vydržím u dlouhého příběhu. Snad se bude první část líbit. Pokud budete chtít další díly, tak prosím pište :) Děkuji

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Na střechy domů bubnovaly kapky deště.  Je zvláštní, jak tisíc malých nic vody způsobí bouřku. A v tenhle tak nevlídný den otevřel  Woolský sirotčinec náruč dalšímu z opuštěných dětí. Tento chlapec zatím působil velmi nevinně a jeho zelenohnědé oči okouzlily každého, kdo do nich jen na chvilku pohlédl a nikdo zatím netušil, jak známé bude jednou jeho jméno a že jen málokdo se při jeho vyslovení nezachvěje. Zatím svět ale Toma moc mile nevítal.

 Jeho matka, Mropha Gauntová, byla z krve samotného Salazara Zmijozela – zakladatele jedné ze čtyř kolejí v Bradavicích a prvního kouzelníka, který uměl mluvit s hady. Ale náhoda tomu chtěla tak, že i když měla natolik bohatou rodovou historii, sama nikdy nebyla příliš dobrou kouzlnicí. Proto neměla nějak zvlášť dobré vztahy se svým otcem Marvolem a bratrem Morfinem,kteří jí kvůli jejímu kouzenickému netalentu velice odsuzovali a přehlíželi. Jednoho dne potkala mudlu Toma Riddla, do kterého se okamžitě zamilovala. Její otec a bratr, chtěli zabránit jakémukoli křížení mudlovské a kouzelnické krve, a tak Toma jednoho dne dne napadli. Díky tomu skončili oba dva v Azkabanu. Tom ale o Morphu nejevil zájem, protože měl tehdy jinou přítelkyni Cecílii. Ale ona se odmítala vzdát a začala Riddlovi podávat nápoj lásky. Zanedlouho byla svatba a pak se Morphee povedlo otěhotnět. Asi ve třetím měsíci dospěla k závěru, že teď už jí Tom bude milovat i bez nápoje lásky, bohužel se spletla. Zůstala sama a malý Tom Marvolo Riddle se chystal přijít na svět. A tolik zklamání, které svět Morphee Gauntové přinesl, jí nejspíš vzalo chuť do života natolik, že umřela při porodu.

Tak tedy malý kluk s velkým jménem v říši magie a s velkým kouzelnickým nadáním skončil v nevelkém sirotčinci pro mudlovské děti. Už od začátku byl jiný. Jeho kůže byla až nepřirozeně bledá a ještě umocňovala tajemnost jeho uhrančivých očí. Od mala se v sirotčinci musela nosit uniforma, kterou Tom neměl nikdy příliš v oblibě. S upnutým límečkem vykukujícím ze svetru s výstřihem do V a nepříliš pohodlnými kalhoty si připadal jako šašek. Většina dětí bydlela na pokojích po dvou, aby se necítily tolik sami, když neměli rodiče. Tom se tak cítil rád. Měl velice jednoduše zařízený pokoj. Kromě tvrdé postele s příliš tenkou přikrývkou a masivní, ale téměř nepoužívané dubové skříně bylo v pokoji dekorací jen velmi málo. Pokud se jim vůbec dalo říkat dekorace.

Na okenním parapetu měl vyrovnanou sadu kamínků, které byly stejně ostré jako pohledy, které vrhal, když se mu něco nelíbilo. Malý Riddle je každý den zkoušel přeskládavat do různých útvarů, ale každý večer je vracel do jedné a té samé řady. Další věcí, která alespoň trochu dokazavovala, že v pokoji někdo žije byla černobílá fotka vln narážejících na skaliska. Sám Tom už ani nevěděl, jak se sem dostala, ale něco ho na ní neodolatelně přitahovalo. Ještě jeden předmět byl pro něj velice důležitý. Byl natolik uzavřený, že odmítal s kýmkoli mluvit. Začal si psát deník. Byla to jedna z mála jeho aktivit, u které dokázal vydržet déle než deset minut. Ten deník si uměl velice pečlivě střežit a nikdo ze sirotčince nikdy nespatřil snad ani jeho desky. Věci, které Toma nezajímaly, se ani nesnažil pochopit. Pokud se mu ale něco líbilo, nebo toho mohl výhodně zneužít, vydržel nad tím trávit celé hodiny. Nikdy něměl přátele. Stal se tím, kdo vždycky stál v koutě a ostatní si ho nevšímali. To se ale mělo brzo změnit.