dračí krev | hp ✔

princezny nebrečí

První hodina byla péče o kouzelné tvory, na tuhle hodinu se Chantal těšila, protože jí Hagrid připadal sympatický a zajímala se o tohle téma. Cestou potkala ještě Cedrica, Pansy se mezitím vytratila.

„První den?" zeptal se Cedric s jeho okouzlujícím úsměvem.

„Jo" usmála se zpět.

„Škoda, že jsi o dva ročníky níž, mohl bych jít s tebou"

„Jo to je škoda" odvětila s pochopením.
„Hele mám za chvíli- vlastně už mám hodinu, budu muset jít" zasmála se nad svojí hloupostí a chystala se jít.

„Dobře, tak hodně štěstí první den, princezno" houkl ještě na ní, než stihla úplně utéct.

„Děkuju, tobě taky, princi" houkl na něj zpět a vydala se k Hagridově hájence. Ani jeden z nich to neviděl, ale oba se po své cestě usmívali, jako měsíčci na hnoji.

„Ehm, omlouvám se, že jdu pozdě" řekla stydlivě, hned jak dorazila k Hagridově hájence, a zjistila, že se čeká jenom na ní.

„Prosimtě, kde si byla? Snad si tu nezabloudila" zasmál se Hagrid.

„Viděl jsem jí bavit se s Diggorim" odfrkl si otráveně Draco. Nikdo to raději nekomentoval a vydali se hlouběji do lesa, kde je následně Hagrid chvíli nechal o samotě.

„Tak ty ses bavila se Cedricem, jo?" šťouchla do ní Pansy ramenem a u toho se ďábelsky smála.

„J-jo" sotva do ze sebe stačila vykoktat. Na její bledé tváří se objevili náznaky červenání, než zrudla jako rajče.

„Bacha, Legrandová, červenáš se" říkal se smíchem Draco, který k nim přicházel. „To jste se bavili o mě, že se tak červenáš?" pronesl arogantním tónem a Chantal protočila očima.

„Zas tolik si nevěř" odpověděla mu Chantal s nezájmem a potom se od blonďáka obě vzdálili. Hagrid poté přišel s Hypogryfem jménem Klofan. Poté, co se na něm Harry Potter ptoletěl, Draco Malfoy musel zamachrovat.

„Nojo to je toho, to zvládne každý" řikal Draco mezitím, co si to kráčel ke Klofanovi.

„Ne! Ať tě to ani nenapadne" zareagovala ihned Chantal a chytla ho pevně za zápěstí, bylo jí jasné, že by tohle nedopadlo dobře.

„Nebuď takovej strašpytel, Legrandová" vysmekl se jí a kráčel dál k němu. Klofan se postavil a byl připravený mu něco udělat, ale Chantal ho ihned odstrčila na stranu. A protože byla nešikovná, spadla na něj.

„Eh, promiň, nechtěla jsem na tebe spadnout, ale myslím, že by tě víc bolelo, kdyby tě poškrábal ten hypogryf" poté mu nabídla ruku, aby mu pomohla se zvednout, on jí příjmul. Když se chystala odejít, chytl jí za zápěstí zase on.

„Díky, Legrandová, asi jsem trochu hlupák, někdy nevím co dělám" usmál se a ona v něm poprvé neviděla toho arogantního Zmijozela, i on měl svou hodnou stránku, jenom jí často neprojevoval.

„Jo, ehm, rádo se stalo" odvětila s úsměvem a poté odešla. Chantal nebyla zlý člověk, a už vůbec se nehodila do Zmijozelu, ale moudrý klobouk k tomu měl určitě důvod a navíc, do Zmijozelu nemusí chodit jenom ti zlý a arogantní.

Když šla po večeři na chodbě, nikdo tam nebyl, proto si začala pískat a poskakovat. Jenomže jí to netrvalo dlouho, protože do někoho nemotorně vrazila.

„Ehm, promiň, nedávala jsem pozor" ihned se omluvila a potom spatřila Cedricovu tvář.

„V pořádku, křepelko. Nechtěla bys jít teďka někam se mnou? " zeptal se s nadějí v hlase.

„No vlastně bych mohla, a kam?" zeptala se nedočkavě.

„To uvidíš, pojď" nabídl jí ruku a ona jí. s radostí přijmula.

Běhali po chodbách hradu a do toho se smáli.
Draco Malfoy je jenom pozoroval, nikdy nezažil lásku, ani pocit se zamilovat, a už vůbec pocit být šťastný. Potřeboval by někoho, kdo by rozmrazil jeho ledové srdce. Jenom je pozoroval s kamenným výrazem, záviděl jim. Ale ne s důvodu ,že by se mu Chantal líbila, ale protože lásku nikdy nezažil.

„Líbí se ti tu?" zeptal se Cedric, když došli na Astronomickou věž.

„Jo je to tu krásné" odpověděla s nadšením v hlase. Bylo to nádherné místo, ani slovy to nešlo vyjádřit.

„Řekni mi něco o tobě, tvojí rodině nebo o Krásnohůlkách" řekl Cedric, když si sedli na zem.

Chantal mu vyprávěla svoje zážitky z Krásnohůlek, občas se i stačili zasmát. Cedric jí vyrušil v té chvíli, když mu vyprávěla o kolejích.

„Podle mě by ses více hodila do té pro krásné dámy"

„Myslíš?" zase se začala červenat.

„Vidím to, jsi krásná. Přesně takhle si představuju, že vypadají andělé" ona se do široka usmála a on jí dal neposedný pramen za ucho.

„A co tvoji rodiče?"

„Pocházím z čistokrevné, francouzské rodiny Legrandů, samozřejmě se nevychloubám. Můj táta pracuje na francouzském ministerstvu, studoval tady v Bradavicích, s mojí mámou se seznámili na turnaji tří kouzelníků. To on trval nad tím, ať přestoupím do Bradavic. Nevím proč, ale jak ho tak znám, musí mít k tomu důvod a brzy mi ho řekne"

„A co tvoje máma?" po téhle otázce jí projel mráz po zádech. Neměla ráda o ní mluvit, svojí maminku milovala a trhalo jí srdce, že už jí nikdy nebude moct vidět.

„Moje máma studovala také v Krásnohůlkách. Zemřela když jsem byla malá, ale nikdo neví jak, jednou šla do práce a už se nevrátila. Bojím se, že se to jednou stane i s tátou, že prostě půjde do práce a už se nevrátí. Je to jediná rodina kterou mám" slzy jí začali stékat po tvářích. Cedric si jí přitáhl do objetí a hladil jí po vlasech. Cítila se s ním v bezpečí.

„Jsem rád, že jsi tady" poté se oba odtáhli, stále měla slzy v očích. „Notak, princezny nebrečí" utřel jí slzu, která jí stékala po tváři.

Poté Chantal doprovodil na kolej a popřál dobrou noc, když vešla do společenky, úsměv jí z tváře furt nezmizel.

„Nějaká vysmáta ne?" rýpnul si hned Draco.

„Hm" zamumlala, nechtěla si jím kazit náladu, i když byl na dobré cestě.

„Snad sis to s Diggorym užila"

„O čem to mluvíš?" zeptala se nechápavě načež se zamračila a úsměv jí z tváře zmizel.

„Viděl jsem vás dva na tý chodbě, ráno i teďka večer"

„A to je problém?" nadzvedla jedno obočí, nechápal v čem je problém.

„Ne vůbec není" řekl s ironií v hlase. Dokázal to, zkazil jí náladu.

„Achjo, Draco, musíš všechno zkazit"