dračí krev | hp ✔

dávej pozor na cestu, legrandová

Pomalu jsem se koukla nahoru - protože jsem malinká, abych viděla komu jsem se to mojí nemotorností, zabořila do hrudi.
Byl to sám Zmijozelský princ, kterého jsem tady naháněla po celém hradě.

„Dávej pozor na cestu Legrandová" prsknul jako obvykle.

„Promiň" pípla jsem a zadívala se na špičky bot. „Hledala jsem tě" pohled jsem, ale stále měla na svých botách, které mi z nějakého důvodu přišli hrozně zajímavé.

„A co chceš?" prsknul nepříjemným tónem, ten má zase nálady.

„No jenom jestli se nějak nezlobíš, že chodím teď s Fredem, přišlo mi, že se mi tak trochu vyhýbáš" konečně se kouknu do jeho bouřkových očí, vidím v nich plno smutku, ale proč?

„Mě? Proč by mi to mělo vadit? A vůbec, ne, nevyhýbám se ti" neznělo to moc přesvědčivě, ale nic jiného než mu věřit, mi asi nezbylo.

„Dobře, jenom jsem si myslela, že si na mě naštvanej nebo tak" zase se podívám na špičky bot, ale tentokrát vezme do rukou mojí bradu, abych mu koukala do očí.

„Proč bych na tebe měl být naštvaný, když nemám důvod?" nadzvedl obočí.

„U tebe člověk nikdy neví" zasměju se a on se mnou, což mě překvapilo, ty jeho změny nálad jsou hrozný...
„Musím jít za Fredem tak zatím" mávla jsem na pozdrav a na odpověď už ani nečekala.
Běžela jsem rovnou do Nebelvírské koleje, abych ještě stihla Freda naštěstí tam byl Harry.
„Harry!" zařvala jsem z plných plic aby mě dostatečně slyšel, ihned se otočil. Aby taky ne, polovina žáků se otočili.

„Chantal, neřvi tak" napomenul mě, ale hned na to se zasmál a sešel schody ke mě.

„Kde je Fred?" zeptala jsem se ho s otázkou v očích, prosím ať nemá hodinu, prosím ať nemá hodinu...

„Má hodinu, ale jestli ho potkám, tak mu řeknu ať tě najde" oznámil mi já mu v rychlosti poděkovala a rychlostí blesku spěchala na další hodinu.
Dneska fakt jenom běhám po hradě, buď někoho naháním nebo spěchám na hodiny.
S učením jsem ve spěchu, pospíchala na hodinu, ale to bych nebyla já, kdybych se zase můj nos nezabořil do něčí hrudi.
Opatrně jsem se podívala kdo je ten nešťastník a byl to jeden z kluků co hraje famfrpál - Adrian Pucey.
Všechno učení samozřejmě skončilo na zemi, jenom jsem se modlila aby tenhle kluk, nebyl tak nepříjemný jako polovina Zmijozelských studentů.

„Ehm promiň, nedávala jsem pozor" klekla jsem si abych si sesbírala učení čekala bych, že bezeslova odejde, ale neudělal to.

„V pohodě, taky spěchám na hodinu" klekl si a pomohl mi sbírat učebnice ze země.
„Ty jsi Chantal, že?" zeptal se a podal mi poslední učebnici.

„Ano, a ty jsi Adrian viď?" zahihňala jsem se, on s úsměvem kývl.

„Už musím na hodinu" řekli jsme oba naráz, hned na to jsme se tomu oba dva zasmáli.

„Počkám na tebe, stejně už jdu pozdě tak či tak" chvíli se mi to snažil rozmlouvat, ale když viděl, že jsem tvrdohlavá jak poleno a čas utíkal rychle, rozeběhl se pro učení. Hned jak se vrátil jsme bok po boku šly na hodinu formulí. Zjistila jsem, že je fakt v pohodě a dá se s ním dobře povídat, zároveň jsem mu slíbila, že přijdu na famfrpál.

Došli jsme do třídy a všechny pohledy směřovali na nás, kočka sedící na katedře seskočila ze stolu a ještě než dopadla na zem, se proměnila v profesorku McGonnagalovou.

„Kde jste vy dva byli? Máte patnáct minut zpoždění"

„Omlouvám se paní profesorko, já jsem nestíhala a když jsem utíkala na hodinu, tak jsem se srazila tady s Adrianem" řekla jsem jí pravdu.

„A vy pane Pucey?"

„Já jsem to nestíhal s tréninkem na famfrpál" zalhal, říkal mi, že zaspal po obědě.

„Dnes famfrpál není, to vím i já" podezřívala ho profesorka.

„Ajo, no vidíte" nervózně se uchechtl a podrbal na zátylku, celá třída se dala do smíchu.

„Dobře, oba dva máte školní trest. Pan Pucey ne jen za pozdní příchod, ale i neustále vymýšlení, nebylo to dnes poprvé, zda se nemýlím. A slečna Legrandová za pozdní příchod, tento týden už po čtvrté" abychom už nemohli dále protestovat, tak se usadila zpět na katedru.

Sedla jsem si vedle Pansy, zaznamenala jsem zase nepříjemný pohled od Zmijozelského prince. Co mu zase je?

tak tu po extrémně dlouhé době, máme zase kapitolu, jenom nevím jak často budou vycházet, jelikož mě zrovna dneska chytla psavá

a tak trochu jsem měla tvůrčí krizi, snad chápete :D