dračí krev | hp ✔

školní trest & neobvyklý patron

Jak nám učitelka slíbila, tak se taky stalo. S Adrianem jsme měli školní trest a ještě hůř byl v Zapovězeném lese.
Filch nás vedl k Hagridově chatce, nikdy jsem nepochopila, proč poloobr jako Hagrid bydlí v tak malé chatce.

„Nazdar děcka, teďkon vás zavedu do lesa abyste si odpykali trest. Dávejte si, ale majzla, jsou tam občas docela hnusný stvoření. Pro jistotu máte hůlky-"

„No tím bych si nebyl tak jistý" skočil mu do toho Adrian, Hagrid ho spražil pohledem a pak se podíval na mě.

„Tak Chantal určitě hůlku má" já jen kývla , spokojeně se usmál a pokračoval dál.
„No abych se už konečně dostal k tomu, co tam budete dělat. Na kraji lesa mi, nebo teda spíš učitelce bylinkářství profesorce Prýtové, natrháte kouzelnické maliny. Poznáte je podle modrých plodů, ale raději je nejezte, není to úplně to nejlepší." dořekl a pokynul nám ať se vydáme na cestu.

Neříkám nic, docela jsem se bála. Tma byla jedna z mála věcí, kterých jsem se bála.

Uslyšela jsem prasknutí větvičky a skočila Adrianovi do náručí. „Slyšel si to? Někdo nás sleduje!" panikařila jsem.

„Vždyť si šlápla na větvičku, trubko" zasmál se a položil mě na zem, zřejmě si všiml toho jak jsem nervózní a taky se neustále ohlížím na všechny strany. „Ty se bojíš?" zeptal se výsměšně.

„Co? Ne!" bránila jsem se, ale jako naschvál ze stromu vylítla sova a já dostala skoro infarkt, on se samozřejmě zasmál. „Fajn, možná trochu"

„Neboj, zvládneme to" povzbudivě se usmál a pokračovali jsme dál v cestě.
Cesta byla klidná, sem tam jsem se za sebe ohlídla, ale jinak to bylo v pohodě. Tedy až do teď. Byli jsme skoro na kraji lesa, ale před námi se objevil mozkomor, nikdy předtím jsem ho neviděla.
„Fajn, jakým kouzlem zaženeš mozkomora?"zeptal se zřejmě nevzdělaný Adrian.

„Vím to kouzlo, jen potřebuju nějakou šťastnou vzpomínku" vytahovala jsem hůlku a začala přemýšlet a bloudit ve vzpomínkách. Myslela jsem na chvíli strávené s Fredem, z hůlky už se linulo nějaké světlo, ale stále to nebylo dost silné.

Vzpomněla jsem si na chvíli s Dracem, byla jsem šťastná. Z hůlky vyskočila modrá žár a ve vzduchu se začala tvarovat ve draka, čekala bych jakéhokoliv patrona, ale tohohle ne.
Mozkomora ihned zahnal, což bylo důkazem, že kouzlo určitě zabralo a vzpomínka byla dost silná.
Patron mi proletěl kolem paží, já ho s úsměvem nechala proletět a ještě jsem se zatočila, než patron úplně zmizel.

„Hm zvláštní, většina lidí má za patrona nějaké zvíře, né fantastické zvíře" zamyslel se, i mě to bylo v celku divné.

„No hlavní je, že je pryč, my můžeme jít nasbírat ty maliny a pak hurá do postele" kývl na to a rozešli jsme se ke kraji lesa, kde se ony kouzelnické maliny nacházeli.

Když jsme jich nasbírali plný košík, tak jsme se vydali zpátky k Hagridově chatce. Cesta trvala tam a zpátky dvě hodiny a já jsem neměla ani večeři, zakručelo mi v břiše.

„Mám strašnej hlad, co kdybych si dala pár těch malin?" zašmátrala jsem do košíku pro pár z nich.

„Počkej! Hagrid přece říkal, že-" zbytek slov zaniklo v temnotě, protože jsem mezitím snědla jednu z těch plodů a upadla do spánku.