Když jsou všichni čtyři v posteli (MoonaTTem+Vijzr) Probíhá Oprava Chyb

Ehm... Dítě to...

Pohled Matyáše:

Jak jsem tohle mohl dovolit? Po odjezdu sanitky a policie sedím na zemi a brečím.

Pochvíli se zvednu a mířím do nemocnice za Samem.

Přijdu k recepční:

Matyáš:
„Dobrý den...“
*snažím se říct srozumitelně*

Recepční:
„Dobrý den. Co si přejete?..“

Matyáš:
„Kde má pokoj Samuel William Miščík?..“

Recepční:
„2 patro, pokoj číslo 224“

Matyáš:
„Děkuji...“
*rozeběhnu se směrem ke schodům*

Doběhnu k tomu pokoji a přes sklo ve dveřích se kouknu na Sama.

Otevřu dveře a doběhnu k Samovi. Když ho vidím začnu ještě víc brečet.

Nahnu se nad lůžko a pohladím ho po tváři. „Jak jsem to mohl dovolit...“

Sednu si na židli a chytnu Samovu ruku. Chvilku se na něho koukám a pak usnu.

Pohled Sama:

Cítím na své ruce teplo. Pomalu otevřu oči. Chvíli vidím rozmazaně. Potom už vidím normálně tak si prohlížím místnost a zahlédnu Matyáše.

Spícího na židli vedle mě a drží mě za ruku.

Pochvíli za mnou dojde doktor.

Doktor:
„Dobrý den... Pane Miščík“
*prohlíží si mě*

Sam:
„Dobrý den...“

Doktor:
„Takže, stratil jste dost krve. A máte dost poničenou pánev s toho jak vás znásilnil...“

Sam:
„A dítě žije?..“
*rukou si šáhnu na břicho*

Doktor:
„Ehm... Dítě to naštěstí přežilo, ale budete mít v budoucnu problém z porodem dítěte, protože ta pánev bude ještě dlouho dost jednoduše zlomitelná...“

Sam:
„Dobře...“
*oddechnu si a hladím se na břiše*

Doktor odejde a já se podíval na stále spícího Matyáše. „Kdy ti to jen řeknu...“ řeknu si pro sebe.

Pak asi po týdnu Sam jede domů...

Dobře je to dost krátká kapitola, ale na vánoce budu dělat speciál tak se těšte xd.

S pozdravem vaše uchylná Dogxy 💞