Parťáci?

(Téměř) splnitelná prosba

„Vy záporáci netušíte jaký máte štěstí. Žádné odživování a ještě si při tom můžete užít pohled na Spideyho zezadu! Moment... to si užívám já! Díky chlapi! Víte co, jsme vyrovnáni. Za tohle mi to neodživování stojí."

Peter pod maskou stiskl rty a rychle dokončil spoutávání zlodějů, kteří se ještě před chvíli pokoušeli vykrást obchod s alkoholem.

Wade zvedl flašku zlaté tequily. „Co říkáš na malou oslavu? Co máš radši? Vodku, tequilu nebo něco jinýho? Můžu ti udělat takový ten koktejl s růžovým deštníčkem, jestli chceš." Rozhlédl se po obchodě. „Někde je tu snad mít budou."

Blížily se policejní sirény. Otočil se k odchodu a zavrtěl hlavou. „Nepiju."

„Ale no tááááák. S tebou není žádná zábava," stěžoval si Deadpool a i s tequilou šel za Peterem. „Tolik pravidel. Vůbec si neužiješ život!"

„Užívám si ho dost," odtušil Peter a rozhlédl se. Policie tu bude každou chvíli. „Chceš odvoz nebo máš svůj?"

Wade poskočil. „Můžu na záda?"

Obrátil oči v sloup a natočil se k němu. „Naskoč, ale pospěš si."

Výskl a vrhl se mu na záda. Na to, že vážil dvakrát víc než Peter, byl pořád překvapivě přenosný. Wade ho chytil kolem krku a nohama ho objal kolem pasu. Lahev pořád v jedné ruce držel a Peter byl rád, že mu s ní nevyrazil zuby.

Lépe si ho nadhodil a vystřelil pavučinu na protější věžák. Během chvíle střídavě letěli a padali vzduchem. Přistál na střechu jednoho domu ale Wade pořád neslézal. Byl jako dvoumetrový stokilový batoh, který se ho pořád držel jako klíště.

Zahýbal rameny nahoru a dolů, aby mu dal vědět, že už se může pustit.

Wade ho stiskl kolem pasu nohama pevněji. „Víš, že bych si naskočil kdykoliv, že jo? Stačí říct nebo naznačit. Nebo si můžeš naskočit ty. Mám rád obojí."

Peter ze sebe odtrhl silné ruce a Wade, protože se ho nohama pořád držel, přepadl dozadu. Trhl sebou, když uslyšel, jak hlava žoldáka narazila na beton. Tříštění skleněné lahve následovala hned potom.

„Neeee!" zaúpěl Wade, konečně Petera pustil i nohama a klekl si vedle zbytků lahve. „Proooč? Bože, proooč? Proč zrovna ona?!" Otočil se na Petera a ukázal na něj třesoucím se prstem. „To je tvoje vina, nikdy jsi ji neměl rád!"

Spidey se místo odpovědi otočil a pozoroval město. Ještě měl hodinu a půl do večerky. A pak musí dokončit úkoly na zeměpis a geometrii a naučit se slovíčka na španělštinu. A aspoň začít s tématy vědomostního desetiboje, jinak ho MJ vykostí. Řekla mu to. Druhák sice těžký není, ale hlídky mu zabírají hodně času.

Na Wadea a jeho vtípky a poznámky opravdu neměl dneska náladu. Ignoroval je už měsíce ale Wadea pořád bavily. Stejně jako Flash nepřestal s těmi svými. Už byl zvyklý si jich nevšímat a vypouštět je jedním uchem tam a druhým ven, ale MJ s Nedem po něm pořád chtěli, aby se ozval a něco s Flashovou situací udělal. Unaveně vydechl proud vzduchu a zaklonil hlavu.

Wade si stoupl vedlě něj a jednu ruku mu položil na rameno. „Je všechno v pohodě, Spidey?"

Peter otevřel oči a trochu naklonil hlavu, aby nahoru na Wadea viděl. „Jo, v pohodě."

„Nevypadáš v pohodě. Jsi celý... červený. A modrý."

Zasmál se. „Vážně? Tak to je špatný. Zavolejte doktora!"

„Můžeme zkusit Doktora Hulka, ten je na barvy expert. A budu mu dělat sestřičku. Mám na to dobrý kostým!"

Peter vyprskl smíchy a zakroutil hlavou.