Parťáci?

Jsem si vědoma...

Jsem si vědoma, že každé pořádné vypravování má končit svatbou, a jsem ráda, že nemusím své čtenáře v tomto důležitém bodu zklamat. 

„Toni je nejlepší."

„Naše Toni nebo Tony?!" zavolal na Wadea, když odbíhal do ložnice pro manžetové knoflíčky.

„Toni, díky které máš tenhle smoking, ne Tony, kvůli kterému musíme mít smoking."

„Jo, to jo! Dostala dobrý dýško ale myslíš, že to stačilo?" zeptal se Wadea a podal mu knoflíček a nastavil rukáv.

Protože wow. Wade byl ve smokingu... smoking hot. Neuvěřitelně. Toni odvedla výbornou práci. Jako obvykle. I když, to by se asi člověk musel snažit hodně, aby Wade nebyl v něčem sexy. Nastavil Wadeovi i druhou ruku.

„Slintáš?" zeptal se ho Wade zatímco se se špičkou jazyka mezi zuby soustředil na zapnutí druhého knoflíčku.

„Možná. Divíš se mi?"

Wade se zasmál. „Nedivím. Znám tě až moc dobře. Slintáš pořád." Když se mu konečně podařilo rukáv zapnout, jeho vítězné „Ha!" bylo akorát tak hlasité, aby to Petera vůbec nebolelo. Nastavil Peterovi ruku a ten se pustil do práce.

„Neslintám pořád!" namítl Peter a poslušně se pustil do zapínání. Manžetové knoflíčky jsou zlo.

„Ale slintáš," bručel Wade spokojeně. „Slintáš, když cvičím. Slintáš, když se protahuju. Slintáš, když bojuju. Slintáš, když vařím. Slintáš."

„Kdybys na sobě neměl při vaření zástěru, možná bych neslintal."

„Mám dělat palačinky bez zástěry? To na slintání nepomůže."

„Druhou," řekl mu a Wade nastavil pravačku. „Kdybys na sobě měl něco jinýho než jen zástěru, tak bych neslintal. Kdo to má po ránu vydržet?"

Wade se ušklíbl. „No ty přeci. Co by na to asi Newyorčané řekli, kdyby se dozvěděli, jaký je Spider-Man po ránu nenasyta?"

„Pravda. Se všemi těmi krokodýly v kanálech, útočícími roboty, šokujícími aférkami bohatých a ještě více šokující a již brzy oficiální monogamií Tonyho Starka by jednoho nadrženýho pavouka už opravdu rozdýchat nemuseli. To ne, to jim udělat nemůžeme. Zatím."

Wade ho objal. I když byl skoro o dvě hlavy vyšší než Peter, pořád se mu povedlo položit Peterovi bradu na rameno, chytit ho za zadek a pořádně si ho k sobě přitáhnout.

„Pořád si to můžeme rozmyslet," zamručel Wade potichu. „Zůstaneme doma, zahrajeme si svlíkací Mario Kart, miluješ svlíkací Mario Kart, dáme si spoustu sexu a pak ještě dvakrát tolik palačinek, vezmu tě do muzea nebo planetária... Vykašleme se na nějakou svatbu a zůstaneme doma. No taaaaak. Peteeeeey."

Povzdechl si a objal ho. „To dáme. Nebude to tak strašný."

„Upeču ti borůvkové sušenky a udělám brusinkové bonbony. Ty s javorovým sirupem. Miluješ je. Udělám ti brusinkovomalinovojahodový sirup s borůvkami!"

„Vždyť ani brusinky nemáš rád. Musím to ochutnávat za tebe."

„Mám ho rád, když to ochutnávám z tebe. Co ty na to?"

Polkl. Možná trochu slintal. Možná se mu ta představa hodně zamlouvala... Den v posteli se sirupem na nejrůznějších místech zněl lákavě... Pomalu dlouze vydechl a soustředil se na to, že jestli nedorazí, teta May ho vytahá za uši, jako by mu znovu bylo jedenáct. „Budeme tam spolu. To půjde."

„Nemají mě rádi."

„May tě má ráda a bude tam taky."

„Jsem pozvaný jen, protože sis dupnul."

„Pravda. Tony ví, že bez tebe bych se neukázal anebo bych tě tam propašoval."

„Když já tam nechciiiiii."

Peter ho objal pevněji. Wade sice pořád zněl, že si dělá legraci, ale věřil mu to jen napůl. Někdy měl Wade období, kdy lidi bez masky nedával. A pokud polovina z nich byli hrdinové, kteří na něj měli pifku, a druhá hrdinové, kteří ho neměli rádi... K tomu všechny ty společenské šarády, sezení v klidu, v tichu, žádné nemístné vtípky... „Dobře. Jestli opravdu nechceš jít, nepůjdeme."

Wade do Petera víc klesl. „Myslíš to vážně?" zašeptal.

Hladil ho po zádech. „Samozřejmě. Jen budu muset vymyslet, jak odsud ukradnu jejich svatební kytici, nebo co to vlastně bude."

Wade se napřímil. „Ty chceš ukradnout kytici?"

Pokrčil rameny a pokračoval v hlazení. „Myslel jsem, že budeme celou hostinu vymýšlet strategie, jak se k ní dostaneme a porazíme ostatní. Protože jsem slyšel něco o naostřených podpatkách a odepínatelných sukních. Bude to boj. Tony žertoval, že udělá překážkovou dráhu a místo házení ji budeme muset získat dřív než ostatní. Byli bychom dobrý tým."

Wade se zasmál. „Ostatní by neměli šanci. Máš pavučinovače?"

„Samozřejmě. Máš lano, hák, sedák, boxery, omračující šipky, eletrošoky a podobně?" zeptal se ho Peter jen tak mimochodem.

Zalapal po dechu. „Na pozvánce bylo žádné zbraně!"

Zvedl obočí. „Ale hák není žádná zbraň, ne? A šipky se nepočítají,"

„Není! Běžím pro něj!"

Peter ho s úsměvem pozoroval, jak otvírá obří skříň a vybírá spoustu spoustu spoustu věcí, která by se jim mohla hodit, a ze kterých se jim podaří dovnitř propašovat tak desetina. Možná šestina.

„Ta kytka bude naše!" jásal Wade.

Vzal z linky mobil a bez blesku a bez zvuku vyfotil nadšeného Wadea.Tahle fotka půjde na stěnu. Vážně byl rád, že si všechny novinové výstřižky vzal Wade při stěhování s sebou. Prst při tom automaticky provlékl prstenem z druhé strany mobilu, který byl přidělaný k Deadpoolově značce nalepené zezadu. Druhou rukou si po mobilovém prstenu na ruce přejel prstem. Pro většinu lidí to byl jen držáček. Tony nechápal, proč ho má, když má lepivé prsty. Nikdo nevěděl, co to je ve skutečnosti.

Ale on věděl.

Wade věděl.

Koupil mu držáček za tunu kreditů v Arkádách. Muselo mu trvat měsíce je všechny potají vyhrát. Připravil jim parádní celodenní rande na oslavu jejich výročí. A celý nervózní se Petera zeptal, jestli se ho může na něco zeptat. A nebyla to spoluúčast na vraždě.

A jestli tu kytku vyhrají, Wade už mu bude muset dovolit říct světu, že jsou zasnoubení. Svatba přece musí být do roka a do dne, ne?

Fin

(Koho si Tony vezme, je ve hvězdách, tedy na každém ze čtenářů. Každý z nás asi má svého oblíbence. Ať je to kdokoliv, jsem si jistá, že mu vyberete toho nejlepšího... dobře, chtěla jsem říct člověka, ale to by bylo rasistický, takže nejlepší bytost přesně pro něj. V této fanfikci se Thanos ještě nějakou tu středu neukáže a možné je opravdu cokoliv.)

(P.S.: Jako každá mrzká spisovatelská forma na bázi uhlíku lačním po uznání a pozornosti. Proto doporučuji neváhat a sesmolit jakýkoliv komentář. Dočetli jste se až na samotný konec příběhu, a to nějaký důvod mít bude. Napište ho! Lezlo vám něco na nervy nebo vás cosi zaujalo? Napište to! Zkrátka a dobře, ať si myslíte cokoliv, pište, pište, pište. Díky a Stan Lee s vámi.)