Co tímhle sleduješ? 2 / Dramione

14. Obálky

Malfoy
Vzbudil jsem se, s hroznou bolestí hlavy. Z minulého dne si toho moc nepamatuju, jen zlitou Pansy s Blaisem, a extrémně naštvanou Grangerovou.

Tohle asi nebude dobrý.
Pootočil jsem hlavu do strany, abych viděl na Grangerovou. Spala zády otočená ke mne, a byla úplně na druhé straně postele. Doprdele.

Radši se opatrně dostanu ven, protože si myslím že dneska to teprv bude peklo.
Ale hned jak jsem se vyhoupl do sedu, jsem doslova zakňučel bolestí.

,,dobře ti tak"uslyšel jsem říct rozespale Grangerovou.Zamračil jsem se.
,,a za co to jako mam?" Optal jsem se nevrle.
,,za včerejšek" odpověděla prostě, a zvedla se z postele.

Obešla celou postel, a došla k mojí půlce. Nechápavě jsem se na ní podíval, a ona se mi nenávistně zahleděla do očí. Najednou mi jednu pleskla, a moje hlava vystřelila do strany. Okamžitě jsem si dlaň přiložil na tvář.

,,za co zase bylo tohle?!" Vyštěkl jsem na ni. Ona nic neřekla, a napřahovala se na další. Tak to teda ne. Co si jako myslí? Že jsem její pytel na mlácení nebo co?

Chytnul jsem její ruku, a potom i tu druhou. Škubnul jsem s jejíma rukama dolů, takže je měla srovnané podél těla. Byl jsem od jejího obličeje pár centimetrů, a ona se mi dívala do očí s naprosto znechuceným výrazem. Už to nevydržím!

,,tohle tady budeš předvádět? V mém vlastním domě?! Nejsem Weasley! Já jsem sakra Malfoy! Bouchací pytel si dělej z něho, ale ze mě ne!" Zařval jsem ji přímo do obličeje. Ona se snažila dostat aspoň o trochu dál ode mne. Nejspíš se bála, ale může si za tohle sama.

,,pusť mě" řekla jen ona, a svůj pohled měla upřený k zemi. Tohle je vše co na to jako řekne?!
,,co ti zase přelétlo přes rypák, bože?!" Pronesl jsem podrážděně.

,,víš co?! Radši si táhni za Pansynkou"pronesla a pokusila se napodobit můj hlas.
,,co to zase meleš? Proč bych sakra měl jít za Pansy?!"

,,nevim třeba jestli nepotřebuješ odreagování i od ní!" (Vsuvka autorky: pokud jste nečetli první díl tohoto příběhu tak tuhle narážku nejspíš nepochopíte)

,,tohle tady teď budeš vytahovat?!" Zařval jsem na ni. Jako co tohle má být?! Ona tady na mě bude házet, tři roky starou špínu?!

Hermiona
,,a není to snad pravda?!" Vyštěkla jsem na něj.
,,jsi snad padlá na hlavu?! Jasně že, ne! Na Pansy bych nehrábl, za všechny prachy světa!" Vyjekl znechuceně.

,,kdo si vůbec myslíš že jseš?! Vždyť ty jsi jen-"
,,jen mudlovská šmejdka, co?!" Přerušila jsem ho svým jekotem. Byla jsem sakra blízko u jeho obličeje, a nenávistně jsem se mu dívala do těch mrtvolně bledých očí. Proč tohle dělá? Moc dobře ví jak hrozně moc mi tohle vadí.

On jen mlčel, a díval se na mě. Takže chtěl říct tohle.
Vehnali se mi do očí slzy.
Naposledy jsem se na něj podívala, a vyškubla jsem se z jeho sevření, a skoro jsem běžela ke dveřím.

,,Hermiono počke-" to bylo to poslední co jsem slyšela, protože jsem zabouchla dveře. Doběhla jsem do koupelny, a snažila jsem se rozmrkat slzy.
Rychle jsem se oblékla, a trochu jsem si upravila vlasy. Bleskovou rychlostí jsem vyběhla do letaxové místnosti.

Bože chci být už na ministerstvu!
Hned jak jsem se dostala, do letaxové místnosti jsem si oddechla. Nabrala jsem si v klidu letax a stoupla jsem si do krbu. Najednou do letaxové místnosti vběhl Draco jako horká voda.

,,Hermiono po-" hned jak jsem uviděla že se tam objevil, jsem zadrmolila ,,ministerstvo kouzel" a už jsem byla pryč. Díkybohu.

Ocitla jsem se v hale, a velmi svižnou chůzí jsem se dostala až ke své kanceláři. Percy mě pozdravil, a podržel dveře. Vešla jsem, a zatáhla jsem ho do kanceláře také.

,,potřebuji jednu věc" řekla jsem mu dost jasně, a on jen pozvedl obočí na znamení ať mluvím.
,,ať by chtěl cokoliv, hlavně sem ke mě nepouštěj Malfoye ano?" Optala jsem se.
,,fajn" řekl podezíravě, a přimhouřil oči.

,,tak jdi" přikázala jsem mu, a Percy mou kancelář opustil.

Už uběhli asi tak čtyři hodiny, a Malfoy se sem nesnažil dostat. Takže o mne jako nestojí?!
Myslela jsem si že budu ráda když ho neuvidím, ale spíš se mě to dotklo- teda cože?! Zatřepala jsem hlavou abych zahnala zklamání.

Uslyšela jsem klepání na okno. Otočila jsem se a uviděla jsem velkého výra. Tohle je Dracova sova! To ani nedokáže sem sám dojít?!

Vstala jsem, a došla jsem ji otevřít. Předala mi černou podlouhlou krabičku. Zamračila jsem se, a došla jsem si sednout.

Hned jak jsem dosedla, jsem opět uchopila krabičku a pomalu jsem ji otevírala. Jako první jsem uviděla malinký papírek s nápisem ,,promiň mi to"
Odfrkla jsem si. Papírek ti nepomůže.
Proletělo mi hlavou.

Papírek jsem vyndala, a položila na stůl.
To něco v té krabičce bylo zahalené saténovou, tmavě zelenou látkou.

Odhrnula jsem látku, a hned jak jsem uviděla co se nachází v krabičce, musela jsem si dlaní zakrýt svou nyní otevřenou pusu.

Můj pohled byl zaměřený, na přívěšek s náhrdelníkem. Srdce ze smaragdu kolem kterého byli osazené diamanty, a na jednoduchém řetízku z bílého zlata. Byl naprosto nádherný!
Neměla jsem slov.

Uchopila jsem opatrně náhrdelník, a vyndala jsem ho z krabičky. Okamžitě jsem si ho zapla kolem krku a řekla ,,accio zrcátko" přiletělo k mé osobě okamžitě, a tak jsem ho chytla. Namířila jsem si zrcátko na hrudník, abych viděla jak na mě náhrdelník vypadá.

Neměl jedinou chybu! Byl prostě dokonalý! Ale jestli si myslí Malfoy že díky tomuhle mu prominu, tak to je na velkém omylu! Tohle co se dnes stalo mu dám ještě pořádně sežrat!

Drásá mi to srdce ale ten náhrdelník si sundám. Kdyby ho na mě viděl tak by si myslel že jsem mu odpustila, ale to jsem mu teda ještě zdaleka neodpustila!

Malfoy
Proč moje sova nedonesla žádnou odpověď? Co když se Grangerové něco stalo, když jsem na ni nedával pozor?

Ano. Byl jsem sakra nervózní. Ale náhle jsem uslyšel klepání na okno. Díkybohu!
Rozešel jsem se k oknu, ale nenacházela se tam mála sova Hermiony ale čerý rodinný výr. Ježišikriste co zas?!

Převzal jsem si obálky, od sovy a ona odletěla.
Jednu jsem otevřel, a uviděl jsem pozvánku na mé jméno. To mě mohlo napadnout. Každoroční ples který pořádá má matka, v Malfoy Manoru. Pro koho je ale ta druhá? Otočil jsem obálku, abych viděl jméno. Nevěřil jsem svým očím ,,Hermiona Jean Grangerová" matka pozvala Grangerovou?

To jsem nějak propásl že by byly nějaké kámojdy ne?
Ona určitě bude chtít aby jsme tam šli jako pár. Budu to asi muset nějak říct momentálně nabroušené Hermioně.

Povzdychl jsem si, s zvedl jsem se ze své židle. Vykročil jsem z oddělení bystrozorů rovnou k její kanceláři.

Sebral jsem odvahu, a vkročil tam. Podívala se na mě, a okamžitě se zamračila.
,,co chceš?" Řekla ona nabroušeně.
,,něco nesu" řekl jsem prostě, a vykročil jsem k ní.
Ona se taky zvedla, a došla ke mne.

Podal jsem ji její obálku. Ona si ji jen prohlédla, a podezíravě se na mě podívala.
,,přinesla to rodinná sova" odpověděl jsem na nevyřknutou otázku. Ona jen rozdělala pečeť, a vytáhla pozvánku.

V tu chvilku naprosto ztuhla, a teď byli dvě možnosti co se stane. Za prvé, mi tu pozvánku omlátí o hlavu a pošle mě do háje a nebo za druhé, bude souhlasit.

No když stále vypadala jak kámen, radši jsem začal uvažovat nad únikovou cestou.

________________________________
Tak další kapitola je tadyyy! Omlouvám se že až takhle večer ale aspoň něco. Dnes máme 1200 slov což není nejlepší ale ani nejhorší😃
A copak jste dostali k vánocům ?🎄