Co tímhle sleduješ? 2 / Dramione

12. Už zase

Malfoy
Poslední dny jsem vždy na ministerstvu do noci, abych se nemusel vracet do toho prázdného sídla.
No každopádně už jsem měl namířeno do haly, abych se dostal domů.

Ale svítilo se na chodbě která vede ke kanceláři Hermiony. Co tady děla? Však ona jde domů vždy, když ji skončí její pracovní doba. Tohle se mi nějak nezdá.

Vydal jsem se k její kanceláři. Opatrně jsem otevřel, a naskytl se mi pohled na ni, a seděla za stolem. Svoje vlasy měla v nepovedeném culíku, a nateklou tvář od pláče. Všude kolem byli krabice, a hádám že s jejími věcmi.

,,co se děje?" Zeptal jsem se opatrně. Ona se lekla, a rychle na mě upřela svůj pohled.
,,Ron tě ráno viděl jak odcházíš z mého kanclu, a pak viděl i mě, a já mu konečně řekla pravdu. A on mě vyhodil z bytu" řekla ona, a slzy jí stékaly po tváři.

Zvedla se, a rychle přešla ke mne. Vrhla se mi kolem krku, a já ji pevně sevřel v objetí.
,,ublížila jsem mu. Cítím se hrozně" vysypala ze sebe.
,,řekla jsi mu pravdu. To není nic hrozného" řekl jsem ji klidným hlasem.

,,budu muset být teď tady, a zítra si půjdu sehnat nějaký byt" vysoukala ze sebe.
,,to nepřipadá v úvahu. Půjdeš semnou na Manor" řekl jsem rozhodně. Ona se odtáhla z objetí.

,,to po tobě nemůžu chtít" řekla ona.
,,to nebyla nabídka ale oznámení, takže pojď. Dojdeme na Manor, a potom si dojdeme někam na večeři co říkáš?" Optal jsem se. Jen se usmála, a rozešla se semnou do haly.

,,wingardium leviosa" vyslovila ona, a všechny její krabice už levitovali za námi. Došli jsme do haly, a nabrali jsme si letax.

,,Malfoy Manor" a už jsme se nacházeli před branami mého sídla. Když jsem skřítkům domluvil kam mají co dát, tak jsme se s Hermionou dostali do letaxové místnosti.

Hermiona
Odletaxovali jsme na Příčnou ulici, a Draco mi nabídl rámě. Usmála jsem se na něj, a jeho rámě přijala.
Všichni se na nás koukali, jak kdyby jim něco zaskočilo v krku.

Všichni se nám uhýbali, a my jsme prostě šli.
Takový pocit tohle je. Jsem sice členka zlatého tria, ale nikdy se mi lidé neuhýbali, spíš se na mě vždy lepili. Vedle Malfoye jsem se cítila že jsem jako někdo víc. Cítila jsem se jako Malfoyová.

Ron snad ani neví, co to znamená rámě. A to mi scházelo. Když jsem v Bradavicích chodila s Dracem bylo vidět že ho vychovávali urození, a snobští lidé.
Takže ví jak se chovat na veřejnosti, nebo jak se chovat k ženě.

Došli jsme k jedné z restaurace.
,,co tahle? Líbí se ti?" Optal se Draco. Vzhlédla jsem k té restauraci.
,,Draco to ne. Však je to ta nejdražší restaurace tady" řekla jsem nesouhlasně.

,,nejdražší? Však tam jsou ceny dobré. Chodím sem často" odpověděl on, a vyrazil k restauraci i semnou.
Upřímně? Vždy jsem do téhle restaurace chtěla, ale Ron vždy že si to nemůžeme dovolit.

Vešli jsme tam, a okamžitě nějaký chlap přiběhl k Dracovi, a hluboce se před ním uklonil.
,,pane Malfoyi je mi potěšením že vás opět vidím. Ani nevíte jaká je to pro mne čest, vaše přítomnost"
Draco nic neřekl, a jen se na něj povýšeně podíval a dal mu svůj kabát.

Ten chlap se podíval na mě.
,,ale pane Malfoyi dnes máte opravdu překrásný doprovod. Ministryně kouzel, že?" Optal se pán.
,,ano, moc mě těší" odpověděla jsem, s úsměvem.
On šel a políbil mi hřbet pravé ruky.
,,také mě velmi těší" odpověděl chlap, a nechal odlevitovat Dracovo kabát, a můj hábit.