Co tímhle sleduješ? 2 / Dramione

13. Zapomenout na Malfoyovi?

Hermiona
,,já tu Holubkovou zabiju holýma rukama" vyštěkl nepříjemně Draco.
,,ale prosím tě, děláš jak kdyby si ve věštci nebyl každou chvíli" odpověděla jsem mu.
On jen zvedl hlavu z polštářů, a upřel na mě nechápavý pohled.

,,takže tobě to jako nevadí, mi chceš říct?" Optal se on nevěřícně. Jen jsem se zvedla z postele, a měla jsem namířeno do koupelny. Zastavila jsem se ve dveřích ložnice, a naposled jsem se ohlédla na ležícího Draca.

,,za tu dobu co jsem s tebou chodila, tak jsem byla ve věštci víckrát než za celý život, takže už mi to asi ani nevadí" řekla jsem prostě, a odešla do koupelny.

Zrovna jsem si čistila zuby, když jsem zase začala přemýšlet nad věcí, nad kterou jsem přemýšlela i celou noc.

Dnes si musím dojít pro Křivonožku. Ale jak jako mám říct Dracovi že bude sdílet jednu domácnost s kočkou? Aspoň do té doby než si najdu nějaký byt.
Však Draco nesnáší Křivonožku, a Křivonožka zase Draca. Budou to muset nějak chytře udělat. Musím zařídit aby se Draco na něco pekelně soustředil, a  nedával pozor na to co říká, a tudíž mi schválil Křivonožku. Ale to nebude tak těžké když je to chlap, že?

Došla jsem zpátky do ložnice, a kouzlem jsem si tam nechala vyskládat své lodičky. Otočila jsem se zády k Dracovi, a stále jsem byla v jeho košili. Doufám že tohle zabere.

Hluboce jsem se předklonila, a dělala jsem že si vybírám lodičky. Malfoy měl naprosto skvělej výhled na můj zadek. Doufám že to s ním udělá to co chci.

,,Dracoo?" Protáhla jsem svou otázku, a čekala jsem v předklonu na odpověď. No žádnou jsem nedostala.
,,Draco?" Zkusila jsem hlasitěji.
,,n-no?" Vysoukal ze sebe Malfoy. Ano! Takže můj plán funguje!

,,myslíš že bych si sem mohla vzít Křivonožku?" Optala jsem se mile.
,,ehm vezmi si sem co chceš, ale teď pojď sem" řekl jak zhypnotizovaný. Jen jsem se ušklíbla, a narovnala jsem se. Došla jsem k posteli, a vlepila jsem mu pusu.

,,to je smůla, za chvilku musím být na ministerstvu"  řekla jsem, a už jsem se otočila na odchod od postele.
Ale on mě chytl za tu košili, a donutil abych zastavila.
,,ale komu bude vadit když se opozdíš?" Optal se on, a na tváři se mu vyrýsoval úšklebek.

Ušklíbla jsem se na něj taky, a on rychle chytl mou ruku a stáhnul mě do postele. Netrvalo to snad ani pět sekund, a už jsem nějakým způsobem ležela pod ním.

,,nikomu to určitě vadit nebude" odpověděl si on na vlastní otázku, a začal mi rozepínat košili. Musela jsem ho odbýt nějakou výmluvou.

,,Draco tohle-" přerušil mě polibkem, a pak se odtáhl a podíval se mi do očí.
,,ale určitě bude vadit mě, že by ses neopozdila"Řekl on, a začal zahrnovat můj hrudník polibky.

Tak tohle teda ne! Musim se ho nějak zbavit, ale jak?
Když totiž dostane náladu, tak je naprosto neodbytný.

Přiložila jsem mu dlaň, na temeno hlavy a snažila jsem se ji odtlačit. Chvíli se mi to nedařilo, ale potom hlavu od mého hrudníku nadzvedl, a nechápavě se na mě podíval.

,,vážně musím do práce, zlato" řekla jsem aby to vyznělo že je mi to líto.
,,fajn" řekl lehce nabroušeně, a obdařil mě vyčítavým pohledem.

Už ze mne slézal, ale náhle šel a dlaň mi rychle přiložil na levé koleno a zatlačil dolů, tudíž mi narovnal nohu a rychle mě kousl do vnitřní strany stehna. Ano slyšíte správně.
,,auu! Jseš normální?!" vyjekla jsem na něj.